trochu si tu ublinknu. Teď jsem dočetla Jméno větru
http://www.databazeknih.cz/knihy/jmeno-vetru-i-1114 - ale musím tedy říct, že nerozumím tomu nadšení ostatních čtenářů. Hlavní hrdina je podle popisu mlčenlivý a raději koná, než mluví, ale celé vyprávění v knize (jeho ústy) je neuvěřitelně užvaněný. Postavy velmi často významně mlčí nebo se zádumčivě dívají -což se stále dokola opakuje. Tím, že o něčem řeknu, že je to "hluboké" ještě nedosáhnu toho, že to opravdu hluboké je. Celkově to je tatová teenagerská soap opera s děsně nesympatickým hrdinou, který všechno ví a co neví, to si moudře a bystře uvědomuje. Všechno umí a co neumí, to se touží naučit. Také vyprávěcí jazyk není úplně můj šálek kávy. Jako kryž robert Fulghum píše fantasy. Prostě zlatej Sapkowski