BERRUNA: Pro mne bylo třeba při mém rozhodování a plánování (první roky nového tisíciletí) i riziko toho, že nové orgány nebudou fungovat tak kvalitně a zábavně jako ty biologické poměrně důležitým tématem k rozhodování. (Staitiky z devadesátek a raných 00's nebyly zrovna povzbudivé.) A pro mne nebyla dysforie nikdy až takový problém, zatímco sex mi přišel jako velice důležitá součást života. Ano, kdyby to byla zázračná transformace s technologií jak ze Star Treku, tak není o čem dumat, ale bohužel je nutné pracovat s realitou, uvažovat o možném, zvažovat rizika... (Protože ona to prostě není změna "se vším všudy", po dalších dvaceti letech výzkumu a zkušeností to jistě jde lépe, než tehdy, ale je to prostě nějaká nedokonalá snaha naší současné medicíny napodobit nějaký poměrně komplikovaný biologický výtvor tak, aby to nakonec fungovalo co nejlépe a vypadalo přirozeně... Pokud to fakt potřebuješ, je to skvělý, pokud ti to nepřijde jako otázka života a smrti, tak začneš uvažovat, jak moc nedokonalé to bude...)
To tedy nakonec vedlo k tomu do tranzice vůbec nejít, protože představa že jsi "na půl cesty" v Čechách roku 2002, jako, to mi nepřišlo jako plán na veselý a dlouhý život, skinhedi mne párkrát málem umlátili i tak... Rozhodovat se v současné situaci, tak nejspíš hormonální léčbu podstoupím, ale do operativní změny nejdu a co mám v kalhotech, po tom je teď každýmu leda ho... (Současnost je fakt super doba. Vlastně jediný důvod, proč váhám teď, je to, že tělo v 19 a ve 45 se prostě transformuje jinak, takže zas nevím, jak by to dopadlo - a žiju ve velice tolerantním prostředí, takže tranzici tak úplně nutně nepotřebuju ze sociálních důvodů... A nevadí mi většině lidí lhát...)
A bylo by to zcela racionální rozhodnutí na téma do jakých (komplikovaných a ne bez rizika) lékařských zákroků chci a nechci jít.
Takže si dokážu představit, že někdo v podobné situaci, ale opačným směrem, se během trazice může dostat do takové situace, že potom potřebuje interrupci.
Vlastně by tohleto dost dobře mohlo být citlivý téma, protože přesně ten přístup "tak ty jako říkáš že seš trans, ale nevadí ti, že máš penis a klidně jako souložíš?!" a takový to "tak ty nechceš operaci, tak to seš nějaká divná transka" docela dost přispělo k tomu, že jsem o té částečné tranzici neuvažovala a postupem času to raději nechala plavat... Ale to byly úplně jiný přístupy než tenhle tvůj opatrnej dotaz. :) Ono je asi pořád hrozně málo popsaný jak rozdílně tyhlety věci různý lidi řešej...
ATROPOS: Pořád budu asi raději běhat, plavat a cvičit bojová umění, dokud u hlavy nemám tu příslovečnou pistoli, každá jedna končetina je mi velice drahá, ale skoro jako jo. :D