PONCIK: Časy tisku to nezahrnují. Avšak chladnutí vystavených výrobků z PLA se omezuje jen na poslední vrstvy a to řádově v minutách.
Co časy tisků dále nezahrnují je sháňka modelů popřípadě jejich tvorba, ale hlavně určení strategie tisku, nastavení programů (SLICERů) pro generování GCODu, příprava tiskárny a tiskové podložky. A v neposlední řadě tzv. prototypový tisk, který prověří vaše nastavení SLICERUu, připravenost tiskárny, kvalitu, kondici filamentu a jeho vhodnost.
Vcelku vzato se dá říct, že než se tisk samotný spustí, je okolo toho hodně práce. Souhrně se tomu všemu před tiskem dá říkat preprocessing.
Toto vše a ještě víc platí především při prvotiscích, kde se s každým novým modelem musí vymyslet ten "správný příběh" (QCODE) pro tiskárnu. Po tomto odladění a hlavně uložení funkčního nastavení odpadá veliká část preprocessingu a tisk se stává rutinní a lze se soustředit v případě potřeby na optimalizaci toho konkrétního tisku ve smyslu zrychlení, zkvalitnění a zhospodárnění.
Cenu, kvalitu ani rychlost nelze srovnávat se sériovou technologií tlakově vstřikovaných platů. Jednak věřím, že nikdo z tvůrců těchto technologií primárně neusiloval o konkurenci těmto technologií. A podruhé věřím, že si tato technologie najde nová uplatnění a sem tam doplní onu sériovku.
Již dnes se rýsuje celá řada odvětví, kde FFF tisk nebyl doposud využíván, ale i pár odvětví, kde levný 3D tisk začíná nahrazovat buď strojní výrobu nebo průmyslový profesionální 3D tisk.