GRANTORINO: ja te nehanim, ze vztah nevyjde pokladam (uz) za normalni proces, za kterej neni proc se stydet. Ze to lidi nechteji je vec jina.
Ale vrat se tech 10 let zpatky a vzpomen si, jak nahovno ses tehdy citila. A ted si predstav, ze by z toho vztahu k tomu vsemu ani nebyly deti. A ted si predstav, ze jsi emocne rozdrbana a nakej chytrak rezolutne prohlasi, ze je to tvoje chyba, ze se stestim to nemelo nic spolecnyho a zes mela mit strategii a kdybys ji mela, tak... co?
I kdyz jsi mela strategii, ze se mozna rozvedes, deset let si pamatuju, jak tezko jsi to nesla, jak jsi byla zahorkla. K cemu teda takova strategie (mno, ja bych vedomi, ze k rozvodu muze dojit strategii nenazyval) byla?