je to tak, já si pamatuju doby, kdy se pěťáku říkalo polonyklák, kukuřici jsme skladovali v krechtu, paní mámu zdravili po cestě do koloniálu všechny děti v ulici, nebe bývalo o červencových večerech jako od Moneta a mléko plné smetany.....dnes mají lidi v peněžence jen hromadu kartiček, jí na ulicích ve spěchu turecké rolky, naráží do vás protože hledí na malé obrazovky v rukách, v noci kvůli záři měst nevidíte na hvězdy a mléko už ve skle dávno neseženete.....sprejerům sekat ruce a rádobyumělce nahnat do kolbenky, ať poznají hodnotu práce....problém je totiž v tom, že jsme jednoduše svěděním, které nemá nic, čím by se podrbalo. Snaha podrbat se způsobuje ještě horší svědění, ale svědění je, podle své definice, to, co chce být podrbáno.