ADAMIRA: no je mimo realitu. Strategie s dotankováním vede k exponenciálnímu počtu tankovacích startů, znovupoužitelnost Starship při letu z Marsu bude strašně dlouho chiméra, i když je obdivuhodný, že takový koncept vůbec někdo dokázal formulovat (větší smysl možná dává lokální reuse mezi nízkou dráhou Marsu a povrchem, což tlačil Lockheed Martin, ale ti zase měli nereálné požadavky na vodík, který je na Marsu vzácný...)
Všechny realistické architektury alespoň nejzákladnější lidské mise na Mars byly minimálně třístupňové. Přitom znovupoužitelnost druhého stupně, který přitom nedosáhne LEO (nízké oběžné dráhy Země) úplně, by pomohl hrozně moc (v podstatě remake architektury Saturnu V, ale se znovupoužitelností). Trik je, že by se muselo přistávat někde v Africe nebo u Afriky a čísla zřejmě nevychází zajímavě. Plný oblet Země 2.stupněm umožňuje navíc počkat, až se dráha postupně dostane přímo nad místo startu, což je logisticky strašně výhodné. Politické a ekonomické důvody dvoustupňové architektury s plnou použitelností chápu, ale i tu by šlo poladit tak, aby k Marsu odlétal specializovaný 3.stupeň, který se bude hodně (i když ne úplně) odlišovat od toho, co se hodí pro reentry u Země.
Směr, kterým šla NASA předtím, nebyl úplně nesmyslný: různé nafukovací tepelné štíty apod. Důležitý je tvar návratového tělesa, ten diktuje fyzika, ne ekonomika.