SHAMPOO: moje dcera si ve čtyřech letech přála od ježíška farmu. Opravdovskou. Prý bude moc hodná a pomáhat se zvířátkama.... no holt první životní zklamání, farmu fakt mít nemůžeme :-)....
... ale žádná sranda to nebyla - chodili jsme na poníky (takové ty co se vodí dokolečka dokola do zblbnutí rodiče), začali jsme jezdit na vyjížďky v horách, zkoušela jsem jí zaplatit nějaké lekce... a narazila jsem na to, že ty lekce jsou děsně drahé a děsně kompetitivní... a samozřejmě na závody musí být ty správné naleštěné holinky a ty správné jezdecké kalhoty... pak jsem narazila na chlápka, který mi děti trénoval tak nějak lážo plážo - ale tam jsem poprvé viděla koně, který zatáčel podle toho, na kterou stranu se majitel podíval.... o toho jsme po roce přišli (bylo to 50km jedna cesta, takže třeba v zimě po škole fakt nehrozilo, to bychom dorazili za tmy) a našla jsem pronájem poníka patnáct minut od baráku... má to své mouchy, ale protože platíme vlastně jen sedminu nákladů na poníka, tak je to zvládnutelné (finančně) a netrápí mě tolik, že holka není ambiciózní a klidně stráví mnohem víc času objímáním a otlapkáváním poncla než ježděním.
Na druhou stranu - před rokem otlapkávání nehrozilo, poník se lidí šíleně bál, takže to, že teď za ní chodí a na volno se nechá drbat a můžou se děti po něm válet a zvedá nohy na čištění je imho větší úspěch než nějaký pohár....