OT - včera se u nás ve stájích zjevil kovboj. Klobouk, košile, džíny, opasek, boty - a všechno nošené s takovou samozřejmostí, že bylo jasné, že to není nějakej fejk. Kovář, kterej se přistěhoval z Wyomingu (myslím, že dlouho nevydrží, že mu tady z toho hrábne) a přišel se představit... absolutně k sežrání....
Druhá včerejší historka - přijeli k nám na dovolenou dva kozlíci. Teda... oni už nejsou moc kozlíci, ale narozdíl od angličtiny si nejsem jistá, že čeština má pro kastrovaného kozla výraz (myslím, že normálně se prostě přebyteční kozlíci sežerou?). Jsou to bratři těch mých kozen (mají stejného otce), co je máma zavrhla (ta měla čtyřčata, tak se jí ani nedivím), Blizzarda jsem zachraňovala, byl podchlazenej, nepil, nebyl schopnej se postavit. Tuxedo napřed vypadal OK, ale máma ho beztak nechtěla. Kozlíci slouží jako sekačka na trávu a jako mazlíci jedné hrozně fajn, ale hrozně vytížené doktorce (já taky chodím proti stresu objímat kozy :-))....
No nic, kozlíci byli napřed vyjukaní, ale pak si vzpoměli, ostatní kozy si na ně pamatují taky, byla z toho spousta legrace... akorát že tedy Muffin, plná sestra těhle dvou pak začala žárlit a porvala se s Tuxedem tak, že ten krvácel (mají odstraněné rohy, ale občas si ty hlavy zraní a protože je to hlava, tak to krvácí děsně)... což byl jeden problém, ovšem druhej byl, že jak on zase trkal do ní, tak Muff vypadala jak řezník... takže jsem musela Muff umýt (slítaly se na ní mouchy, plus žije v rezervaci, kde jsou pumy, kojoti atd., není potřeba je lákat ke stájím ještě pachem krve) a pak umýt Tuxeda a hlavu mu nastříkat desinfekcí.... s Muff to bylo relativně jednoduchý, ta mě zná a nechá se ode mě terorizovat, ale Tux se mohl zbláznit.
Nicméně pozitivní zjištění je, že raněnou kozu dokážu ošetřit bez mrknutí oka (u vlastních dětí obvykle hyperventiluju či omdlívám a musím poslat manžela, aby zkontroloval :-))