CAROLIAN: to by pro me nebylo, mam desne plochy nohy a rozlamany kotnik, potrebuju tvarovane pevne dobre botky... kdyz chodim bosky, po delsi dobe me to desne boli

ANABEL_LEE: co chodím v bosobotách, tak mi přestal vypadávat kotník, bolet kyčel, bolet záda.... tak třeba bude Nyemi taky zdravější bosa :-))

NYEMI: tezko muze byt nejakej sponzoring kdyz nevime jakou velikost mas .))))))

NYEMI: no zlaty kanady proti temhle bufum, ja se svym rozbitym kotnikem bych zchromla po kilometru

ANABEL_LEE: Az na podzim. Ted je leto, tak budu moct bosky. Ale diky za sponzoring :))
Spis si pak koupim zase vojensky boty, ty vydrzi i nekolik let.

NYEMI: dobry boty nejsou prepych, nohy te budou nosit celej zivot... jako na farmarky za 800 snad vydelas ne? .) kolikatku mas nohu? (jestli je to tajny tak do posty)

ANABEL_LEE: Nebranim se darum. Jinak si nemuzu dovolit plejtvat prachy na takovej prepych.

Dnes uuuuplne prvni, lec nezdokumentovana prochazka s druhym konem! Myslim, ze takhle blazenej jeste nebyl. A jak byl poslusnej! Nervozni jen ze zacatku, ale kdyz pochopil modus operandi "jdeme spolu", tak se uvolnil, prestal nervozne zuzlat voditko a zacal uzdiboval travicku. Mohli jsme spolu klusat, chodit, po ceste jsme se mijeli, stridali v tom, kdo jde prvni, nekdy kobyla, nekdy Normen, nekdy ja, nekdy on... Parkrat se nechal trochu unest, ale stacilo ho upozornit a hned se vratil na zem. Pul hodiny lasky, a na ctvrtek jsem mu ji objednala zase. Pujdem nekam na turu. Sice mi pak asi upadnou nohy, protoze kamaradka si vozi zadek a ja musim po svejch, ale co ja bych pro nej neudelala.

Uaaa, mam to porad v hlave, jak jsme to zvladli. Takovou radost!

ANABEL_LEE: Velmi! Ale nepotrebovala jsem stjgr ani trubku :)

Myslim, ze treba vampy nam o tom dokaze rict neco na uceny urovni! Ja jen rikam, co jsem za ty leta vypozorovala.

CAROLIAN:
NYEMI: vysvetlete mi psychologii kone. Kone se boji konu?

CAROLIAN: Tak ti byli s jezdcema, jezdci meli biciky, a co znam ty kone (z nedaleke staje), tak ti byli radi, ze jsou radi a proste sli. Bylo to temer na krizovatce, ja i princezny jsme od ni byli asi deset metru, a mijeli bysme se v pravym uhlu (jakoze bysme prekrizili cestu). Chvilku do mne zkousely kerovat, ze jako musi jit kolem mne, jenze ja na jejich pokus o zabomysi valky nemela cas, neb jsem se plne soustredila na spravny hrebci handling. Ono v tehle casti lesa je co dvacet metru stezka nebo pesinka, je to tu hodne proslapany, takze na tom opravdu nebylo nic jineho, nez naschval, protoze princezny mne mohly pohodlne obejit pesinkou za dalsi zatackou.
A konicek sice kricel, ale nechal se zadrzet. Opravdu si zaslouzi metal, protoze mi neublizil a nechal se uklidnit, tak moc hrda jsem na nej zatim jeste nebyla, jako dnes.