Mam zabavnou historku, obzvlaste pro vsechny, co mne nemaji radi!
Bydlime v posrany zahradkarsky kolonii na utesu. Vede tamtudy polnacka, po ktere se ale neda dojit prakticky nikam, jen k chatkam, tudiz tam ani nikdo nechodi (napriklad s konem), resp. jsem tam skoro rok a za tu dobu tam nikdy nikdo nesel, ani snad turisti, leda tak sousedi tam venci psy.
Je tam nekolik mist, kde nejsou chatky a zahradky a tam jsou pak louky mezi nanosy naletu. A tam pousitm kone past, protoze travy je vsude dost, jen ne uz u nas na zahrade. Kun uz je pomerne zvyklej, ze tech sto, dve ste metru si budto "propase" az na oblibenou louku, velmi zastrcenou. Nekdy tam bezi. Obcas cestou potka auto od sousedu, nebo sousedy, to pak zpomali, nekdy i zastavi a uhne. Proste normalne vychovany zvire, ktery je bezkonfliktni. Poustim ho tam takhle uz bez niceho, protoze se ukazalo, ze nikam nezdrha a kdyz ho pak za nejakou dobu zavolam, sam ke mne z te louky pribehne.
Chodi tam za mnou holcicka vod sousedu, protoze miluje konisky, ze ano, a je fakt prima. Tak ji sem tam povodim, pripadne ji reknu, ze se jezdit nebude, protoze konicek ma volno a basti, ale ze si na nej muze sednout. Tak to jsme delaly i dneska. Pak jsem rekla, ze konec, ze si chci jit na chvili uklizet na zahradu a ze ji zahodim domu. Tak jsme zamavaly konikovi a sly, pres louku z aroh na nase zahrady.
A pak to zacalo. V pulce louky jsem si vsimla, ze po ceste jede kun. A nebyl to nas valach, ale uplne cizi kun s jezdkyni. Ohlidla jsem se a to uz jsem videla, ze so toho vsiml i mumon. Kdyby to byl nas valach, tak ho i na dalku pozna a ignoruje, ale tady poznal, ze je to cizi zvire. No, byla ve mne mala dusicka. V rychlosti jsem se rozhodla, co delat, a bylo jasny, ze kun zamiri k druhymu, takze jsem se rozebehla ke kobyle. Dobehla jsem k ni driv, nez on. Slecna se mi snazila vysvetlit, ze se s tim konem nemam priblizovat, protoze jeji kobyla byla supernervni (pak se ukazalo, ze je spis nervni z toho, ze musi stat na miste, nez z nejakyho kone). Ja jsem ji v letu vysvetlila, ze bohuzel nemam jak tomu zabranit, ale jestli muze postat a pomoct mi to vyresit.
Hrebec pricvalal, ale prede mnou zastavil (kobyla stala par metru za mnou). Chytla jsem ho za cumak a poprosila slecnu, aby sla pred nama smerem k nasi zahrade. Nevnimala jsem v tu chvili vubec nic, uplne totalne jsem se soustredila na hrebce, kterej se chvili kroutil, ale vlastne se strasne rychle podvolil. Kobyla sla prvni, pak konska dylka proluka a pak jsem vedla hrebca za cumak. Nesnazil se uz ani vycuknout, utyct, dokonce pred vratama domu jsem s nim nemusela jakkoliv bojovat a mohla jsem ho pustit a sam sel na zahradu.
Slecna vypadala trochu zarazene, a ja jsem ji uz v bezpeci rekla, ze je to hrebec. Vyvalila na mne oci (nutno rict, ze jsem na ty louce byla jen v satickach a na boso. A pak jsem tam proste vedla hrebce, kterej se prihnal, jak velka voda, jen za nos... Mno :)) Uplne jsem ty holce zulibala ruce a nohy, a strasne se omlouvala, protoze jsem si byla vedoma, na pokraji jakyho pruseru jsme lavirovali... Prekvapive, ta slecna byla totalne v pohode, a rekla, ze si s nama i vyjde na vyjizdku a vymenily jsme si cisla. Fakt, ta osoba je neuveritelna! A mela piercing v nose.
No a ja se smutkem musim asi zacit bejt uvedomelejsi, a kdyz je hold ted hezky, a lidi se zacinaji rojit, budu tam muset opravdu udelat ohradnik a poustet ho jen kontrolovane.
Nicmene... pred nejakou dobou jsem vzala kone k ohrade s kobylama, kde jsme trenovali stani v klidu vedle kobyl (dohromady 20min zhruba a bylo to VELMI narocne). Mimojine, vodeni za nos bez niceho jsme taky kdysi cvicili, a sem tam to zopakuju. Jsem strasne rada, ze to dopadlo cely dobre, urcite jsem mela i stesti, ale rada bych vyzdvihla, ze "spravnej" trenink zda se ukazni i hrebce.
No, tak deset minut pred incidentem jsem delala i slunickovy foto s holcickou.
