ale abychom se pohnuli od politiky a fantasy zase ke koním.... jsem dneska neměla moc času jezdit, tak jsem vytáhla Neda na malou jízdárnu, kde jsou rozestavěné "překážky"... no a došlo k nedorozumění s poštovní schránkou - takovou tou americkou, tj. tunel, kterému se zepředu vyklápí víko - schránka se na nás svévolně otevřela, uááá... přestože to viděl na vodítku a i si jí očichal, tak jak jsem byla na něm, tak se mu to nelíbilo.

Budeme to muset zopakovat pořádně a se sedlem - včetně průchodu mezi bazénovýma pěnovýma tyčema a tak...

GIO: dceři je skoro čtrnáct. Já jsem jí na to dívat nenechala, začala se dívat tajně, práskla to na sebe až po nějakém třetím díle. Tak jsme si o tom popovídaly, dostala knížky.... a doporučení přeskákat Red Wedding... sama pravila, že by se seriál měl jmenovat "boobs and blood"...
Vcelku nám to tak funguje, když někdy v šesté třídě chtěla vidět Hunger Games, tak jsme se na to podívali společně, přečetla knihy, probrali jsme to - i třeba z pohledu toho, jak má Collinsová "zmáknutý" totáč a že dává smysl, že vítězové Hunger Games jsou buď magoři, nebo alkoholici nebo drogově závislí - a máme dobrej základ na GoT - na nelogismy, protože zlou královnou, které z toho hrábne, by měla být Arya, dvanáctiletá holka, která se cvičí ve vraždění, nemůže zůstat normální....

Já si nemyslím, že je třeba dětem něco zakazovat, když to chtějí vidět / číst. Důležité je se nimi o tom bavit. Kdysi se chtěla dcera s námi dívat na Sherlocka, toho anglického, s Cumberbatchem - a my jsme jí říkali, že to není pro děti a že je to strašidelné, a byl to teda ten díl, kde Sherlock "zemře", z toho byla špatná - takže jsme to využili k poučení "my jsme ti to říkali, že to pro tebe není"....

Asi do deseti let jsme měli filmy roztříděné na dětské a dospělácké, ale pak se to tak nějak rozplynulo - ale samo od sebe - pětileté dítě by se nemělo dívat na GoT nebo Hunger Games, nebo Cizinku - ale pětileté dítě po tom obvykle ani netouží. Když po tom začne toužit, tak proč ne.

GIO: ta, jak na sebe s ponicí koukají, je nejlepší...

Bohužel voltiž není až tak běžný sport a je to dost drahý (počínaje sehnáním vhodného koně - ne každý kůň si užívá běhání do kolečka s tím, že na něj lezou lidi jak vopice, do toho hraje muzika, potlesk atd. Což zase znamená, že potřebuješ mít dostatek lidí ochotných něco takového platit... Ale když se to dělá dobře, tak je to fajn - nám to pokryje všechny ty zájmové oblasti dcery - chce koně, chce divadlo a chce sport - a takhle je to při jednom... Nejvíc si asi užívá, když dává dohromady volnou jízdu - najít téma, muziku, kostým - a napasovat to do požadavků soutěží... Letos přišla tři týdny před prvníma závodama, že nechce být Růžový Panter, že chce být Daenerys Targaryen... prý je Růžový Panter moc "dětský" (být princezna, co vysedí tři draky rozhodně dětinské není, že :-)). No nic, tak máme Dani... :-)) Nejtěžší bylo sehnat kostým...