Pro nevěřící Tomáše ehm Terezy... (a pro případné škodolibé pobavení "neumění")

První obrázek je "zaštupovaná" masky Vobluďáka, který si zvládl pustit vlákna a tím vypárat celý řádek zachycením o seno v síti :-/
Druhý a třetí obrázek je neurochirurgická práce sešít roztržené okraje tak, aby se pokud možno nezmenšil prostor na ucho a zůstal i tvar (do druhého dne si kobyla nestěžovala a maska drží).
Čtvrtý obrázek je jeden zbytek té červené masky v místě, kde si to kobyla rozškubla (už jsem ho zatloukl zpět do dřeva, odkud se postupně vychlípl, jak kontrukce pracuje, když se o ni na sloupech drbe např. shirka kolem ocasu)...

...nutno dodat, že mi pri tom zatloukání asistovala andalušanka. Nejprve se sice polekala, rýny to byly velké a nesly se celou konstrukcí přístřešku, takže se stáhla na druhou stranu přístřešku a jevila tendence zdrhnout. Tak jsem ji uklidnil a nechal přijít zpět (přišla sama zpět), ukázal jsem jí co dělám a že budu ještě mlátit... čekal jsem, že asi znovu vezme nohy na ramena, ale ona je fakt úžasná. Viděla co dělám, viděla jak to dělám, pochopila, že ty strašné rány dělám já, ale že já jí tím neublížím, tak stála a čekala, než ten hřebík zabouchám špičkou do dřeva a pak se jen dívala s výrazem na pochvalu (jejím obvyklým za dobrou práci :-))...

VAMPY: Sám si vařím, sám si si žehlím a sám si peru, že já se na to nevys...u

VAMPY: běžně....

Uprimne na celym tom pribehu me nejvic dostalo ze chlap zasival konskou masku...vlastne ze chlap zasival...a taky ze uspesne zasil

To byste nevěřili, jak zvědaví jsou koně, když vidí, že se něčemu titěrnému velmi soustředěně věnujete.
Zašíval jsem Vobluďákovi lehce potrhanou masku (trhá si to o seno, ty pružné skoro nic nevydrží a jak se to trhne, tak se pak rychle páře osnova, do které je to utkané) dřív, než se rozpáře úplně (vědět, že celé dopoledne bude pršet, sundal bych mu ji už včera večer a toho hmyzu by tolik nebylo).
Vobluďák to zkoumal jen chvilku, než zjistil, že z toho nic nekouká a šel k senu. Ale kobyly (jak (ne)Mlaďoška, ale hlavně andalušanka a shirka) by si snad nos nechaly přišít, jak koukaly zblízka na to co dělám. Andalušanka se shirkou to sledovaly dokud jsem to nezašil a nešel dát Vobluďákovi zpět na hlavu (viditelně i jen za tu hodinku, než se ta nimravá práce zdařila, a i s tím málo hmyzem po dešti chápal co ta maska dělá a rovnou nastavoval hlavu na nasazení)...

Pak se ještě přišla ukázat dočasně umístěná kobyla, taková vyšší, nohatá... za vlídný přístup velmi přátelská. Roztrhala si svoji (tu pevnější) masku při drbání se o přístřešek (našel jsem tam kousíčky vláken té barvy) a že ji ten hmyz prý do toho ucha strašně kouše. Už to měla přes týden a zvykla si přijít nechat se podrbat (než ji ostatní kobyly ze stáda po chvíli odeženou). Tak když už jsem byl v tom šití a měl na to věci, tak jsem jí sešil i ten roztržený kus masky na ucho.
Kobyla na to nejdříve zvědavě koukala, ale pak vyklidila pole do bezpečí před (ne)Mlaďoškou, která mi přišla naznačit jemně šťoucháním do rukou a pokusem sebrat mi tu masku položenou na klíně, že se mám vykašlat na věci té cizí kobyly (pečlivě si tu masku nejdříve očichala, takže určitě věděla komu patří) a věnovat se jí :-)