VAMPY: No, tak ja ho dam sem, ale je to silenej elaborat! Ale treba se nekdo jeste pobavi :D
Po uspesnym prijezdu na misto, postaveni zazemi Normenovi, vykydani prepravniku a rozestlani pelechu v kabine ridice bylo krasnych pul druhe rano. Nahlasila jsem se v tabore a na dotaz v kolik mam byt rano ready mi bylo receno, ze pul sedmy by bylo hezky. To jsem nadsenim neskakala, ale tohle nebylo moje prvni rodeo, takze jsem vedela, ze nad ranem mne nejspis stejne vzbudi zima.
V pul sedmy jsem se opravdu vzbudila a tipuju, ze tak pul hodiny sebe i kone strojila, takze v sedum jsem mohla nastoupit. Tady bych rada zminila dve veci – jednak jsem den pred tim Normena hodne premlouvala do prepravniku, procez ho radne uplacela ovsem. Normen byl tedy zcela odpocaty a mel FAKT HODNE energie. A druha vec, ktera mne zere doted, ze jsem se tri dny sila s fakt peknym novym postrojem na akci. Ale fakt peknym! Vzdycky spoje na postrojich siju, ale tentokrat jsem z nejakyho zatmeni mysli pouzila nejtky. A kvuli tomuhle postroji nestihla usit hezkou uzdecku, takze jsem si vzala obycejny mechanicky haka, ktery je rozhodne neutralnejsi, nez zarive ruzova ohlavka, na ktery jezdime normalne.
Takze v sedum jsem opravdu nastoupila. Nasedla jsem a krasnym cvalem prilitla pred taboriste, v hlave jsem se videla jako vrchol epicnosti. Procez mi nekdo oznamil "Tahnes za sebou postroj." (myslim ze rovnou i clovek, kterej mel bejt muj velitel a chtela jsem na nej delat dojem). Jak to tak rikal, zahlidla jsem u taboriste ohradku a ukazalo se, ze je tam OSLIK. Nadseni normenovo bylo prilis velike, postroj rozpadly, me nadseni bylo zcela v prdeli a nedavala jsem na sobe znat, jak moc mne to sere. Do toho jsem samozrejme musela hucet na Normena, ze ne, nemuze jit vyrabet mulatka. Postroj jsem nakonec z tanciciho hrebce odepjala, zahodila, zahodila i kozisek, kterej jsem si naivne myslela, ze si dam do sedla pod zadek, abych nemrzla, a s rozkazem "Bez obhlednout teren!" nasedla a vyrazila kamsi do krovi. Ale vyrazila epickym tryskem, pac energie hrebce, kteremu bylo odepreo prcani oslika byla opravdu velika.
Lec musim priznat, ze to bylo super. Normen chtel porad litat, prakticky jsme se nepremistovali jinak za temer celou dobu hry. Parkrat krokem sel, ale spis k zaveru, kdy uz byl uondanej. Cvalali jsme do kopcu, z kopcu, pres rosti a brody. Teren akce byl absolutne dechberouci, doted jsem z toho pryc, kdyz si vybavim, jak chytre byly rozmisteny taboriste. Jen jeden a pul kilaku od sebe, ale mezi nima byly srazy, potok, ktery se vsude nedal prekonat snadno, a nahodne rozmistene neprostupne kraky. A neprostupne nejen pro kone, ale i pro lidi. Zhruba uprostred v udoli u potoka byl vystaven lazaret, raj horkych caju a polevek.
Inu, chvili jsem zkoumala teren, potok velmi fikane rozdeloval herni uzemi a chtel-li ho clovek prekonat, musel najit pomerne vzdalene mosty, anebo se smacet v brode. My jsme prebrodili, nasli lazaret a na horizontu kopce nad lazaretem a hajkem, ktery ho obklopoval, jsme poprve narazili na jezdce nepratelske armady (kazda strana mela mit jednoho jizdniho zveda). Pratele! Byl to taktez ovar (teda kun, ne zved), jako normen, jen snad cmb, valasek. Byli s Normenem jako jason a drson.
Chvili jsme se s nepritelem otukavali, on se ze mne snazil tahat informace, ale byla jsem prilis mazana a nic mu nerekla, AHA! Tak se na mne aspon povesil, aby vysondoval, kde je nas tabor.
V ten moment Normen ziskal mnoho bodu v obecenstvu, panevadz jsme prijeli pod utes, po kterym zrovna slezla cast nasich lidi. Byl to krpal, zarostlej malinikama a trochou stromu. Lidi to slezli velmi obezretne. No a ja Normenovi ukazala sraz a rekla "Bez, muj verny zabijaku!" A Normen proste normalne vylezl nahoru, jako nejvetsi kabrnak a kamzik. Na to si nepratelsky jezdec se svym ovarem netroufl a tak jsem se ho zbavila. Uzila jsem si chvili roleplayove slavy, kdy jsem casti nasich lidi nahore na utesu, tezkoodencum, kteri nechteli riskovat sestup ze srazu, chtela reportovat nepratelskou armadu, co jsem pred tim zahlidla, nicmene jsem byla sepsuta jistym Zdeslavem, coze to vypravim nejakymu nahodnymu vojakovi, ze on je slechtic a at koukam hlasit jemu. Byla to super momentka, a pak mi dodala material pro pozdejsi zabavu.
Odjela jsem tedy opet dal do terenu, hledat nepratele a skautit. V tenhle moment bylo slabych osum hodin dvacet minut. Spousta lidi vubec v terenu jeste nebylo, nekteri spali. Ja jsem nasledujici hodinu jezdila krizem krazem a hledala neco a nekoho. Nutno zminit, ze jsem byla takovej malej behajici signalizacni majak, protoze Normen neutesene volal a hledal druheho kone, takze kazdou minutu spustil hrebci rev. Nakonec uz uplne zmrzla jsem druheho jezdce opet nasla. Normen byl zcela blazen, bublal a na chvili prestal chtit vsude litat cvalem jak magor. Byli jsme pomerne blizko nepratelskemu taboru, a kdyz nepratelsky jezdec (se kterym se velice krasne a pratelsky jelo s druhym konem) zminil, ze maji horky caj, navrhla jsem, ze by mne mohl treba zajmout. Tak jsme dosli az ke kraji nepratelskeho tabora, kde jsem byla pravidlove a oficialne zajmuta. Normenka jsme dali do ohradky druheho kone, a toho jsme pak nechali a volno. Kluci se teplili a velmi milovali, Normen byl z nej po zbytek dne zcela u vytrzeni, kdykoliv mohl, tak mu strkal cumak do podpazdi, do slabin, mezi pulky, pod krk, funel mu do nozder a tak vselijak.
Ja jsem u ohne dostala ovesnou kasi s ovocem s tim, ze jsem zajatec a mam kapnout bozskou o svy armade. Tak jsem chvili delala drahoty, procez jsem dostala do kase med a pak uz jsem zpivala jak kanarek. Dostala jsem i horkej caj a chleba se sadlem sypanej pazitkou a uz mi nezbylo nic, co bych mohla vyzvonit.
Po nejake dobe se melo jet na vyzvedy, a druhy jezdec, ktery byl taky nejakej slechtic (ja jsem byla jen plebs a drban) prohlasil, ze ted musim jezdit s nim. Tak jsem rekla jasne, a s chuti medu na patre jsem vyjela. Pak bylo par hodin popojizdeni, noseni zprav mezi armadama, pripadne objizdeni krovi, jestli v nich neciha nepritel. V jednu chvili jsme byli svedky kratkyho stretu, kdy jedna skupina prchala pred jinou, ktera mela lucistniky a jeden z tech lucistniku se velmi podsite kradl ke skupine ze strany, tak jsem vyjela s konem a v zachvatu adrenalinu kolem nebohyho lucistnika udelala kolecko, takze nemohl strilet (pac do koni se nestrili). Malinko se stydim, ale kdyz ono to bylo tak dobrodruzny a EPICKY!
Po zbytek dne jsem teda uz byla u druhy armady a velkou zabavou bylo, kdyz byl zajat Zdeslav, ktery pak prohlasoval, ze mne za dezerci povesi (no dobre, taky jsem se mu pred tim vysmala a urazila ho) a bylo to zdrojem mnoheho humoru. Nakonec slibil, ze mne povesi jen za nohu, kdyz jsem mu dala svoji placku s povidlama a dolejvala caj.
Doprovazela jsem uz jen druhyho jezdce, i kdyz mam malililinko pocit, ze si mne tam ten typek drzel hlavne proto, ze Normen byl proste kabrnak, vsude behal, a do vseho sel a nevahal, zatimco jeho ovar byl mnohem klidnejsi, pomalejsi a spis se do niceho nehrnul :))
A ted teda chvile totalniho praisu Normena! Poslouchal jako snad nikdy v zivote. Vubec jsem se na nej nemusela soustredit, jet na nem bylo jako prodlouzeni myho tela (s trochu delsi brzdnou drahou). Ale reklo se "hop pres potok", kun skocil. Reklo se "prebrod", kun prelezl potok. Reklo se "jed tamhle z toho srazu, tamhle do toho krovi, tady cvalej, takdy jdi, tady se pas". On proste nevahal. A jeste z nej mam pocit, ze byl fakt celou tu dobu v sedmym nebi, pac byl kolem toho druhyho kone. Mozna (nejspis), byly i nejaky chvile disharmonie, ale ja si je proste zcela nevybavuju. Zustal jen absolutne blazenej pocit zcela uzasnyho dne.
Ke konci deni byla "zaverecna bitva", na kterou byl dlouhy pochod a mne nenapadlo nic lepsiho, nez si vzit kopi s vlajkou, ze to bude epicky. Tam Normen opet zabodoval, pac druhej kun kdyz jezdec nesl vlajku, se totalne splasil (co si budem, i Normen se bal, protoze cela situace byla navazujici na udalost "secvicuje se armada", a to oba kone velmi zajualo a docela poplasilo, byli tedy velmi rozruseni. Do toho ta fangle... nebylo se co divit, ze pleskani latky v agresivnim vichru je vydesilo.) Ale zatimco ja jsem vlajku srolovala a chvili nesla nepleskajici, Normos se hodil do klidu a pak jsem ji mohla nyst i vlajici, druhej kun vlajku zcela odmital.
To byl asi posledni highligt, pak jsem mela uz jen silene zmrzly ruce z drzeni ty podelany vlajky. Zaverecna bitva se konala velmi blizko puvodniho taboriste, kde mel Normen svou ohradku a ja auto, takze jako spousta jinych, jsem to kolem ctvrte hodiny zabalila.
A to je asi tak vsechno! Myslim, ze by bylo koser zminit, ze to byla uplne nejvic prvni akce, na ktery Normen byl. Byl sice na masopustech, svatejch martinech a tak, ale je to zase neco jinyho, plus je tam ten prevoz na neznamy misto. Cizi kone. Cinkajici zbrane a rev lidi. A on pres to vsechno proste precvalal. Fakt doufam, ze se brzo podivame jinam a ze se Normen nauci mit podobny akce rad.