Dnes procházka s koníčkem, co v týdnu dostal nakopáno druhým valachem, tak je teď najedou strašně přítulný (a to mu říkám "teď jsem ti dobrej, že?"), vítá mne hlasitě a hned z dálky co mne uvidí, k východu to bere dokonce poklusem (už bychom byli venku)...
...a jelikož po přechodu té fronty se z úmorných veder stala příjemná teplota, tak dnes sám ukázal (samo až po vyčištění, kdy jak vidí hřbílko, tak se nastaví a přistaví těsně na dosah a pak ukazuje xichtíky pyskem jak fajn je podrbání všude), že půjdeme ven k řece. Obešli jsme klasický "důchodcovský okruh", kde v jedné části nám nějak začíná zarůstat stezka kopřivami a něčím ostnatým, tak jsem to mlátil a rubal kusem suché větve (příště to bude chtít mačetu anebo alespoň srp) - koníček už dávno pochopil, že tohle ho neohrozí (kdysi jevil tendence se vyplašit, když jsem se takhle něčím ohnal anebo mával), ale teď už ví, že dvojnožec takto proseká pohodlnější cestu (samo že pro něj), takže stojí za mnou (drží se těsně na krok) a když se mu zdá, že jedno místo sekám už moc dlouho, tak do mne velmi jemně šťouchne nosem jako že se s tím moc flákám.
...v provozu umí chodit způsobně na straně (i když teď je to také částečně kvůli tomu, že ho před cca 2 týdny vystrouhali a tentokráte začal být citlivější na kamínky, ale o normálně chodí způsobně mimo hlavní cestu a když mění strany, tak rychle a opět pak celý mimo hlavní cestu)... tady byl vyjukaný spíš protijedoucí cyklista než kolo totálně ignorující kůň...
...při cestě je třeba využít příležitostí a pořádně se posilnit...
...v řece i po sobotním nočním a dopoledním dešti hladina prakticky nezareagovala a stále lze přejít prakticky suchou nohou...