Dnes odpoledne mne koníček vítal a šel se mnou z ohrady úplně sám jen tak (ani jsem mu nedával ohlávku) a držel se mne úplně vzorně...
...samo, že to dělá také ze zištných důvodů, v tomhle případě jednak tušil možnost, že dostane něco dobrého (no ještě párkrát mu nějaké to jablko přinesu, ale zásoby z loňska už jsou skoro vyčerpané, poslední dvě bedny pozdních "zimních" a konec... a nová úroda bude za dlouho a kdo ví kolik z těch bohatých květů nakonec přežilo ty mrazíky :-/ ) a hlavně měl největší starost, abych ho co nejvíce vyčesal od zimní srsti. To se vždy, když se mi "ucpalo" hřbílko chlupy, tak než jsem ho vyklepal, tak se koníček nastavoval a když to i tak trvalo (z jeho pohledu), tak do mne ještě jemně šťouchl nosem, že jako čeká a nastavuje se a tak... ;-)))
Pak jsme šli na malou procházku (opět nebylo třeba jej pobízet, pěkně šel, stačilo říct...)...