Tak koníček měl po ránu zubařku a statečně (opravdu) vydržel zatím jen obroušení aktuálně pro něj problematického stavu zadních zubů, které trochu dřely okolí. Nicméně zubařka prohlédla i zbytek a bohužel to vypadá, že minimálně přijde o nějaké přední (navíc k těm, o které přišel už před těmi několika málo lety, když mu dělali zuby poté, co se dostal z těch ucpaných střev). Bude to ovšem vyžadovat větší zákrok a větší umrtvení a sedaci. Nicméně žrát (i zelené) by měl být schopen stále, takže to snad nebude taková katastrofa k té stravě, kterou už tak dostává jako více kašovitou.
Dnes byl velmi statečný, dokonce bych se odvážil tvrdit, že by nepotřeboval ani tu slabou sedaci, kterou dostal, protože byl stále docela při vědomí (pak ho to víc uzemnilo až když paní doktorka skončila) a jelikož jsem mu celou dobu přidržoval (spíš trochu podepíral) hlavu a dělal mu i trochu morální oporu, tak jsem cítil, že se vůbec nesnažil uhnout či jakkoliv bránit a hlavně vždy, když začala paní doktorka brousit, tak hlavu sám úplně znehybnil (ani neztuhl, jako ve smyslu, že by zatínal jakkoliv svaly, ale prostě úplně se přestal hýbat, dokud paní doktorka nedokončila to konkrétní zbroušení, jakoby sám dobře věděl, že má takto paní doktorce pomáhat). Opravdu mne dost překvapil.
Pak jsem tam s ním zůstal dokud ta sedace neodezněla a nezačal se zase tvářit "jako obvykle", tj. naznačil, že už je schopen z toho prázdného boxu vyjít zase ven. Pak se mnou ještě chvíli stál na kraji stáje (de-facto ve vratech) a pak ještě chvíli venku, kdy jsem mu ještě dočistil nohy (odchlupacení uvolněné zimní srsti proběhlo ještě před příjezdem paní doktorky), zkontroloval kopyta (a znovu si u toho ověřil, že už je úplně vzhůru a má stabilitu) a pak ho nechal jít zpět do ohrady.