Musím si znovu povzdechnout nad krátkými dny... na začátku prázdnin (kdy jsou dny nejdelší) bych touhle tobou klidně ještě dodělával práci u klientů a POTOM stihl v pohodě zajet za ořem, strávit s ním dost dlouhou dobu včetně procházky a ještě za světla se vrátit :-/ Chtělo by se to v období rovnodennosti vždy přestěhovat na druhou pololouli (třeba na Nový Zealand :-) ), ovšem otázkou je, zda by nebyl problém s koněm (veterina, karanténa, nákladní letenka)...
Ale zpět do reality, dny jsou krátké a ještě k tomu ledové, včera jsem "mrznul" (nemrznul, nezapomenul jsem si rukavice a navlékl dostatek vrstev!!!) s ořem od rána, kdy mne uvítal ještě z přístřešku z noční ohrádky (kdybych náhodou nezahlédl šediny jeho vybělujícího nosu, tak bych ho jako černého v té tmě přístřešku prakticky neviděl), už byl po snídani a hned se hrnul k východu, že jde za mnou.
Musím uznat, i když se jistě plnohodnotní letití majitelé koní budou smát, že kromě toho vítání (opravdu hlasitě zdraví a když se náhodou hned nevěnuji jemu a nevezmu si ho, tak se postaví k východu a každou chvíli na sebe upozorňuje, abych ho nepřehlížel) opravdu poslouchá - když mu otevřu, tak vyjde ven, ale zastaví se a čeká než za ním zase zavřu. Pak jde se mnou (ve volnosti) až na místo, které zvolím na čištění (není to vždy stejné místo, záleži na situaci u stáje a také na tom kde svítí Slunce, což je zvláště důležité teď v zimě, a kde je případně závětří) a tam trpělivě čeká než ho vyčistím a hlavně pečlivě vyčistím a zkontroluji kopyta a natřu potenciálně kritická místa ochranou proti hnilobě.
A potom (podle nálady jeho i mojí) se dohodneme na tom, zda půjdeme na procházku ven anebo zda se budeme "poflakovat" jen po areálu, kdy se koníček naučil, že může naznačovat svá přání a ukazovat mi kam chce (anebo kam nechce)...