RAEVA: Jediné jak pacienta proti jeho vůli dostat do ústavu je, pokud bude nebezpečný sobě nebo okolí. Což ovšem znamená prohlášení od doktora nebo pacientův pokus o sebevraždu, sebepoškozování nebo opakované útoky na okolí (rodinu většinou neberou až tak vážně).

Také záleží jak rychle a v jakém rozsahu se její stav mění/zhoršuje. Poté by specialista mohl navrhnout dočasný pobyt na oddělení. Ovšem za předpokladu, že by babička spolupracovala a šla dobrovolně.

Ani v ČR ani v UK (kde pracuji) se o psychických problémech moc nemluví a stále jsou ve společnosti považovány za tabu. Dostat se k ucelenějším informacím mimo specialisované skupiny je těžké.

JENNE:

no abych řekla pravdu, vše jsme už zkoušeli, mamka už to vzdala se společným bydlením a odstěhovala se od ní, teď tam bydlí má sestra ale nevím nevím, jak dlouho to tam dá...já bych to neustála ani den...
je pravda, že nejedná racionálně, je totálně mimo, pořád jen brečí a dělá chudinku a když ne tak je zlá... sociálku mamka řešila, zkoušela zažádat o příspěvek, nejenže jí to zabralo fůru času, protože musela jet do Prahy za tím doktorem který se specializuje na Alzheimery a vyžádat papíry, musela babičku dotáhnout i k obvodní doktorce, pak k babi přišla nějaká paní, která tomu podle mě nerozumí, koukla na ní, že se může hýbat, babička jí ještě přesvědčila že je naprosto soběstačná a uznali mamce na péči 800kč? Myslela že by za to platila tu sociální pracovnici nebo pečovatelku aby k babi docházela každý den na pár hodin, i jsme to nakonec zkoušeli ale babi se zavřela do ložnice a prostě odmítla celou pečovatelku a prostě ona odmítá totálně všechno...
jinak právě aby babičku někdo nenapálil tak jí mamka peníze dává jen po částech a jídlo jí každý den nakupuje, i jí vaří a hlídá aby brala léky ( pak dostane vynadáno že jí nosí jídlo, že kvůli ní babička zapomněla vařit i nakupovat, že ty léky vlastně nepotřebuje...atd) takže pak mamka nalézá po bytě poschovávané prášky...prostě peklo....

a i kdybychom jí zbavili svéprávnosti tak jí stejně nemůžeme proti její vůli dát do ústavu, to je to peklo, že to nemá východisko.. píšu si teď s jednou paní z české alzheimerovské společnosti...píše to samé co vy...vše co jsme již zkusili...

prostě jak přimět starou ježibabu aby si přiznala že je nemocná a šla do ústavu kde se o ní postarají? to je normálně nemožný.. hledám nějakou kličku jak jí tam dostat proti její vůli ale nic nenacházím... to je stát toto

RAEVA, též mi je líto, že tato ošklivá nemoc postihla i vás. Sice s ní nemám zkušenost z rodiny, ale je součástí mé práce (převoz pacientů s psychickými poruchami).

Jak píše JENNE, vyjednat přes sociálku pečovatelku a mluvit se zbytkem rodiny o tom co se děje. Nenechat se jimi převálcovat, že babičku jen tak týráte. Najít poblíž denní centrum, kam by mohla chodit a kde by byl kvalifikovaný personál s doktorem. Je potřeba dohlédnout aby brala léky a pravidelně navštěvovala doktora.

Jak již poznamenala Jenne; bájení, podezřívání, agresivita, považování se za zdravého člověka, vzpurnost, apod jsou (bohůmžel) součástí nemoci.