• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • Přišli jste skrz odkaz na příspěvek, který již neexistuje.

  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    PIDALARodina bez tatínka nebo bez maminky, prostě sólorodičovství
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    ORIKA: Aha... hm, to neznám :) Televizi nevedu. Ale rychlá prohlídka googlu mi říká, že je to nějaký časosběrný dokumentární příběh, mapující vývoj konkrétních manželství a rodin. Mazec... zajímalo by mě, jak se na účast v tomhle projektu dívá dnes GIDDY zpětně...? Šla bys do toho znovu?
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    GIDDY: Tak jsem to ani nemyslela. Jen je k té práci často dovede něco, co prostě nemají sami v sobě vyřešeno nebo něco, co je samotné poznamenalo. To ale neznamená, že to nejsou lidé na svém místě, ba naopak.
    Věřila bych i tomu, že ten ex od id NYA pomáhá těmi rodinnými konstalacemi může ostatním lidem fakt pomáhat.
    Občas na mě i ta potřeba zachraňovat neustále druhé působí jako podvědomá snaha přehlušit vlastní svědomí. Něco jsem udělal hodně špatně, tak když teď budu dělat dobro někde jinde, tak se to vyrovná. Že to takhle nefunguje, ale bohužel člověk zjistí obyčejně až když to zkusí a pak už je pozdě.
    GIDDY
    GIDDY --- ---
    PIDALA: psychologové nemusí být vždy sáhli, existují výjimky, kdy sou někteří rizikovi a spíš ublíží, ano, taky jednoho znám, bývalý kolega z výcviku, odkud ho vyhodili, dyz to vylezlo na povrch, ale dokončené vzdělání měl, dělá to, škodi...ale spíš jsou ok, pohybuju se v těchto kruzích
    GIDDY
    GIDDY --- ---
    PIDALA: to já nechci chlapa bez deti, nechci už další dítě a myslím že musí být ten kluk mimo.. Nemůže vědět pak zhola nic o věcech, ktere sou mým denním chlebem, nebo nevím, nemám s tím zkušenost
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    PIDALA: Manzelske etudy - nova generace od Hanky Trestikove
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    GIDDY: No jo! Ale pořád nevíme, v jakém pořadu můžeme ten váš příbeh vidět! ...?
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: Já jsme si trauma taky odnesla... vlastně jsem dlouho ani nevěděla, že mám trauma, dokud mě kdosi neupozornil, že moje automatické, podvědomé reakce těla, psychosomatika a výkyvy psychického stavu jsou reakcí na prožité trauma. Asi jsem si to nepřipouštěla. Ale dost mi pomohlo si to uvědomit, připustit a přestat to trauma prohlubovat snahami o nějakou nápravu, komunikaci, satisfakci... a právě přesně všechno to co jsme řešily níže. :)
    No a ano, připustila jsme sama sobě, že mu asi nemusím bezpodmínečně odpustit, nutit se do toho, snažit se být děsně nad věcí, v pohodě a jeho tak nějak nustit do pokání. Nepotřebuji ho nenávidět... jsme nejraději, když ho vůbec nemusím řešit a ta úleva je skvělá.

    Mno... můj současný vlastní dítě nemá, vím že by chtěl, ale jestli nakonec bude nebo ne, to necháváme zatím ležet. Vím, že moje holky vzal v podstatě za své a bez toho svého by se obešel... i když by to byla pak asi značka ideál, kdyby na něj ještě došlo :).
    Ale asi je třeba brát konkrétně náš případ jako šťastnou výjimku - která se stává, ale ne moc často.
    Ono je v tomhle případě vždycky lepší, když se dají dohromady lidi, co už svoje děti mají oba - lépe rozumí tomu přístupu, nastavení hodnot.
    Každopádně držím palce, aby se ti to s tím přístupem k chlapům urovnalo a aby sis toho správného do života nakonec přeci jen pustila :).

    Jo a že ex dělá rodinné konstalace? :D Já se ani nedivím, to je prostě úplně vystihující. Oni ti lidé, co si nesou nějaké své vlastní šrámy, které pak předávají dál, se o tyhle věci zajímají často. Však nejpošahanější, nejrozbitější, jsou často právě terapeuti a psychologové. Ale co si budeme povídat, měli by to mít vyřešené ideálně před tím, než se pustí do nějakých vlastních vztahů, rodiny a ne to kur*a předávat dál jako infekční pohlavní nemoc. Jenomže to by byl svět asi příliš ideálním místem :)
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    GIDDY: Jo, myslím že chápu a souhlasím. Jen to asi nemají jen "partnerky", ale platí to i v případě, že jde do vztahu žena, která děti má, s mužem který je nemá. Taky je pro něj těžké pochopit, že děti budou vždycky před ním. Buď to vezme za své a začne k tomu přistupovat také tak (a pak klobouk dolů, není to samozřejmost) nebo to skřípe.
    GIDDY
    GIDDY --- ---
    PIDALA: dík, hezké, že ti to vyšlo s někým novým!
    Ex má úplně vymyty mozek tou mladou no.. Má radši ji než děti a ke mě uctu nechová, nebýt ji, dá se s ním bavit a dělal by dost věcí s detma stejně jako u nás, ale takle vše dle ní, smutné.. A nic neobvyklého.. Viz tvůj ex zřejmě, že vymění děti za zážitky s novou, tak to mají, ale ne vsichni, znám i 2 otce děti co si váží své ex, pomáhají ji, ale nemají nové přítelkyně, měli přítelkyně, chvíli, ale ty měly problém (neměly děti) že se věnuje otec svým dětem a ne tolik ji, sou dva typy mužů, ti co sou dobří partneři a špatní otcové a ti co dobri otcové a horší partneři.. I dyz horší je nepresny výraz, můžou zvládnout obojí dobře ale jen v té druhé variantě, a pochopí to jen ženy, které už děti mají... Že holt na prvním místě sou děti, ne ona... V případě první varianty špatného otce, jsou až po té nové partnerce.. Sem srozumitelná?
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: to je super co píšeš. Krásnej happyend.

    Já chodím na terapii traumatu, zaplatpabu se po letech vysekavam z následků toho, jak se ten blbecek ke mě choval v těhotenství a když byl malej úplný miminko.

    Tak už v sobě nemám hněv. Ale spoustu strachů vůči mužům mám pořád, držím si bezpecnej odstup.
    Stejně je buď děti nezajímají a nechápou, co zájmena život s děckem, nebo naopak chtějí mít i vlastní, což mi sdělují vetsinou hned n druhém setkání.. A to mi přijde jednak fakt brzo řešit s někým děti, když ho ani neznáš, a druhak si takový risk už ani podruhé netroufnu.

    A víte, co dělá ten blbecek, co se o děcko nikdy nechtěl starat, ani s ničím pomoct nebo si vlastní dítě pohlídat?
    Udělal si kurz na rodinný konstelace a vede je jiným lidem. A ezouši mu to baští.

    Aneb když hledáš sam sebe, pošli někoho, kdo tě má rád, na několik let do sraček..

    PIDALA
    PIDALA --- ---
    GIDDY: Ahoj :) Nejsem si jistá, jestli celému tomu zapletenci rozumím.
    Ale ty teď bydlíš v domě, kde jste s partnerem bydleli dřív spolu, jsi napůl tedy majitelka? A stěhuješ se s dětmi do bytu?
    Do určité míry chápu, že se tam necítíš dobře... ale z domu do bytu se třemi dětmi... no, to je vážně velká změna a to nejen pro tebe, ale i pro děti. A to se k tomu asi ještě přidají sousedi, které najednou začne prudit, že děti běhají, křičí, dupou... Jsou to maličkosti, ale já teď zaměřuji všechno na to, abychom se z bytu dostali s dětmi právě do domu, kde budou moci běhat a beudou tím prudit nevrlé sousedy, sousedi nebudou prudit mě a já nebudu prudit děti :).
    Myslím, že do tvých pocitů se dokážeme celkem dobře vcítit všechny.
    Já jsem se hrozně dlouho zaobírala podobnými - jak mi to mohl udělat? Někdo komu jsem věřila? Někdo kdo věděl, jakou cenu má moje svoboda, můj život, jak mě v tom mohl nechat a zmizet si na druhou stranu světa a užívat si?
    Čekala jsem na nějakou omluvu, satisfakci, nemyslela jsem snad na nic jiného, než že jsem se tím užírala. Místo abychom cestovali společně po světě, těšili se z dětí, nechal nás ve sračkách a našel si free travellerku, se kterou "zachraňuje svět" v dobrovolnických centrech na druhé straně světa a přitom někdo jiný musí zachraňovat tady to, co posral on.
    Jako bych nedokázala být šťastná, dokud mu to neodpustím... s tím vědomím byla veškerá ta péče, únava a starosti ještě více tíživé. Pokaždé, když jsme měla pocit, že už fakt nemůžu, přišel ještě i ten pocit - a ten debil si od toho klidně zdrhne, nemá ponětí a na druhé straně světa si nasadí vyzenovanou šťastnou masku a je mu to jedno.
    Byla jsem v tom zacyklená - taky mi pomáhaly hlavně kamarádky, rodina daleko a svých starostí každý dost.
    Ale šprajcla jsem se, našla si čas sama pro sebe - ten jsme vyvažovala zlatem. A změnilo se to ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že už mám nejhorší za sebou. Že už to zvládáme skoro rok a úspěšně. Že starosti sice budou pořád, ale už jsou to i společné radosti a teď už bude zase postupně líp a líp. A dostavil se obrovský pocit úlevy a hrdosti. Já jsme věděla kde je pravda, kolik mě to stálo úsilí, že jsem se snažila jednat čestně a podle svého nejlepšího svědomí... a byla jsme na sebe hrdá.
    A s tímhle uvědoměním se odstavil i takový zvláštní klid. Nepřála jsem svému ex nic špatného, ale ani jsem neměla potřebu se nutit do toho, přát mu štěstí. Byly to jeho volby... dle mého mínění špatné, dle jeho dobré... ať se popere s tím, co mu jednou ty volby přinesou. Já nemám potřebu mu to nijak dávat sežrat ani mu to nějak ulehčovat.
    Opravdu hodně mi z duše mluví tenhle článek.
    9 kroků od spálených mostů aneb Jak se z "Prosím, vrať se" stane "Promiň, už se nevracej" - FirstClass.cz
    https://www.firstclass.cz/...25&fbclid=IwAR16fx1nVcMG1ce0xJFQGtz_nWwR0ekCUlp6Rv78y4S5XZWHdNuBU4rWX-Q

    A pak se najednou začaly dít věci, které jsme fakt už ani nečekala. Do života nám přišel chlap, kterému holky dnes říkají táto. Nehledala jsem, neprahla po partnerovi, ale najednou tu byl a já za něj jsem neskutečně vděčná, protože jsme si lepšího chlapa nemohla přát a holky nemohly mít lepšího tátu. Společně se nám fakt daří a já si to ohromně užívám. Věřím tomu, že si to užívám mnohem víc, než rodiny kterým se daří a berou to tak nějak jako samozřejmost, protože to tak bylo vždycky.

    Mám pocit, že pokud ti život něco takového co prožíváš nachystal, tak proto aby tě připravil na něco skvělého, co má pro tebe nachystaného, ať už je to cokoliv. Ale vždycky je důležité, jestli si to pustíme do života, uděláme ten krok dál a nezabředneme v té lítosti, vzteku, čekání na satisfakci... přijde, neboj, ale přeci nebudeš život trávit čekáním na to... může to trvat dvacet let :D

    Asi nemá cenu vyčítat si vzek - já ho chodila vymlátit na box a fitbox. Fakt doporučuji. Vytřískala jsem si tam ramena a záda skoro do chlapských rozměrů, ale pomohlo mi to neskutečně :D

    Co naprosto chápu, je ten vztek, že se ti někdo najednou motá do výchovy dětí - co je to za výchovu, jednou nebo dvakrát do měsíce? Nikdo nemá právo narušovat pravidla a zvyky které s dětmi máš. To nepomáhá ani těm dětem, jen jim to dělá binec v hlavičkách. Pokud se partnerka tvého expotřebuje realizovat, ať si počká na to své dítě a patlá si ho šamponem dle vlastního uvážení - taky jí do toho asi kecat nebudeš.
    Nevím, jak moc máte ty vztahy s ex rozbouřené - ale pokud se kvůli tomuhle hádáte, myslím že je to trochu boj s větrnými mlýny, pokud ta debata probíhá formou hádky ve stylu kdo z koho.
    On asi automaticky nastavuje ofenzivní přístup, už tak nějak z principu, vůči člověku, kterému ublížil a čeká nějakou mstu (nepřiznal by to, ale podvědomě to určitě cítí). A ty asi taky nebudeš přirozeně milá.
    Ale změnit se to dá fakt asi jen klidovým přístupem. Zkusit si o tom promluvit klidně, vyjádřit i nějaké pochopení (byť se do toho budeš muset trochu nutit) a vysvětlit, že je v celku jedno, jaké zvyky a jaká pravidla děti dodržují, ale podstatné je, aby ta pravidla byla jednotná u něj i u tebe. Ať už si o tom myslí co chce, děti pořád tráví 90% s tebou, dle tvých pravidel.
    Třeba to v klidu pochopí. S ní bych se asi vůbec nebavila, není důvod.

    Taky elaborát, co? :D No čas od času proč ne ;)
    Kde je možné ten váš příběh vidět? Co je to za pořad?

    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    GIDDY: přesně, mě kamarádka fňuká, že jede sama ja nevím 12 hodin vlakem z Německa do Opavy. Sama. Já jezdím s dvěma klukama sama 10 hodin, to je jinej level :)) a tak to je se vším.
    Hlavně, že občas pohlídaj kamarádky, představ si zápřah bez přestávky, to je ještě větší masakr.
    NYA
    NYA --- ---
    GIDDY: nojono, čím víc příběhů single matek znám, tím víc vrtim hlavou nad tím, jaký biologický otcové dokážou být dementi.
    Místo aby pomáhali a snažili se to matkám usnadnit, když už jim nechali děti a všechny povinnosti (i ty jejich) na krku.
    Přeju hodně sil.
    GIDDY
    GIDDY --- ---
    Euch .. Jako mě to strašně posílilo, dokážu zařídit i věci, které by mě dřív nenapadly, co taky zbývá ze.. Ale občas by člověk už rád taky se o něco s někým i podělil, aby ta dlouhodoba zátěž polevila...
    GIDDY
    GIDDY --- ---
    PETER_PAN: jak si to mám vyložit?
    PETER_PAN
    PETER_PAN --- ---
    GIDDY: Davam minus za to ockovani a ty sracky kolem.
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    GIDDY: Ahoj Giddy, chodime, i kdyz ted treba nejsem sama, ale jeden nikdy nevi. Oje, ta to mas "vesely", to me mrzi. Stehovani chapu, prostor je fajn, ale vzdycky je vsechno o prioritach a hlavne ze ty sama vis, co je tvoje priorita, trochu klidu.
    Ad vychova, mne do toho nekecal tatinek nikdy, pac je mu sumak, jak se jeho syn ma a co dela, takze v tom neporadim, ale ev. pokud se nebojis tisicihlaveho stada, na fcb je klub svobodnych matek, tam vedi urco vic.
    Ad smutek deti, da se s otcem vubec trochu bavit? Slysel by na to, ze maji strach, ze budou nekde vzadu? Chova se k nim hezky jinak?
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    DRZEEF: Tohle může být zajímavé...
    DRZEEF
    DRZEEF --- ---
    Po pul roce neplaceni je nutne podat trestni oznameni, jedinou vyjimkou je nepracujici invalidni duchodce. Je to ochrana spolecnosti, odfiltrovani techto lidi.
    DRZEEF
    DRZEEF --- ---
    Male deti do 5 let to preziji, nasledne existuje literatura a zpusoby jak to kompenzovat, to jde s partnerem /ktery neni otec ditete/, rodinou /bratr, dedecek/, pratele, muzske vzory nejsou jenom otec. Dale kolektiv - kolektivni sport /fotbal, hokej/, skaut, od 8 let. Clovek neni zas tak krehka bytost, a urcite je to lepsi nez konktat s defektnim otcem.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam