DEEFHA: Jo jo, když jsme na Maker Faire (v KV) udělali "retroherní koutek" a na jednom ze střepů pustili DOOM, nejčastější komentář omladiny bylo právě tohle - jé, hele, to je Minecraft! Vždy jsem jen zakroutil hlavou a přísně pohlédl na rodiče, aby pochopili, jak strašně zbabrali a podcenili výchovu, a že jsem jen kousek od toho, abych volal sociálku!
Moje sedmiletá dcerka sice na hraní moc není, a když, tak právě blbne v Minecraftu, nicméně tohle už jsem jí vysvětlil a její obvyklý komentář ke hrám, co vidí u mě na monitoru, je teď něco jako "to je kostičkovaný trochu jako Minecraft, ale to je proto, že je to starý, ale Minecraft je tak schválně, že jo?" :)
Když jsme u toho, je zajímavý u těch mrňousů sledovat rozdíly ve vnímání her - starší (7) to prostě nikdy moc nechytlo, zkoušeli jsme Mario Karts, Maria, nějaké jednoduché raketkové střílečky na PC, procházky ve WOW apod. Chvíli jí to zabaví, ale sama po pár desítkách minut řekne, že má dost. Za celou dobu jí vyloženě chytlo jen pár věcí - blbnutí v Minecraftu, ale musí mít u toho na Skype kamarádku, a pak adventury na ČT:D - Čtyřlístek a Kriminálka 5.C Vrána k Vráně sedá :) Ale mladší (3)? Jakmile to bliká a má to tlačítka, tak jí od toho nejde dostat, následují hysteráky, vztek, řev, a neustálé dožadování se nášupu. Zkusil jsem to moderovat a omezit, jako že "zahrajeme si spolu 20 minut a konec", a prostě to nejde, takže teď má utrum, dokud nepovyroste, a bohužel i ta starší si může zahrát až v moment, kdy mladší spí, jinak se to nedá zvládnout :)