CHINOXR: K tomu teoretickému backgroundu, ono je to dost dvojsečné a popravdě mám pocit, že u elektronické/počítačové hudby to spíš člověka v důsledku omezuje. Noty, akordy, harmonie etc. může člověk znát, ale časem stejně pozná, že vedle třeba durových a mollových stupnic jsou další, církevní, exotické a nevím jaké další, a že vlastně může kombinovat cokoliv s čímkoliv. Jo, jsou nějaké kanonické věci, které zaručujou, že to bude prostě uchu znít dobře, jsou různé postupy, tónové, akordové, rytmické, které jsou časem ověřené a fungují (alá
http://www.youtube.com/watch?v=5pidokakU4I ). Jenže všchny tyhle věci byly stejně lidmi objeveny tak, že praxi začali zkoumat teoreticky a zapsali si to. Tím chci říct, že základ je stejně vždycky sluch, disonance není nic na škodu, stejně jako asonance, ale musí se s tím umět pracovat, bez ohledu na jakoukoliv teorii. Ono je taky něco hodně odlišného, když člověk hraje třeba ve filharmonii, a když generuje elektronickou hudbu ze zvukových chyb, třeba. To teoretické podvědomí vnímám tak, že to člověka vždycky stahuje k těm zajetejm postupům mnohem víc, než by mnohdy chtěl. Je to i obdoba s kompozičními mustry v hudebních stylech, snad v každém existuje zajetej postup jak to poskládat (fade in/out, dropy apod.) Na druhou stranu může být samozřejmě užitečné vědět, proč zrovna tohle s tímhle nezní, že každý tón má nějakou frekvenci, že tohle navazuje na tohle etc., ale i to je v důsledku jen o sluchu.