"O výstrojní nekázni"
Jak jsem odjakživa napůl hobo, napůl punk, tak jezdim na vandr vetšinou v tom, co zrovna nosim, takže tenkrát to byl vaťák/huberťák, džíny/manšestráky a rozkřapaný arbajtky/sandály
Olda však byl spořádaný tramp s usárnou, kterou jsem mu ráno musel pomáhat balit, a né jako ten muj halabala tůristickej baťoh ;.
A na nohou měl řádně ušněrované Pionýrky.
"To se tak musí, jinak to nejde," poučoval mne.
Šli jsme tedy po ránu údolím Berounky, tou ranní rosou, a já si zul boty a šel bos. Ne však Olda, věrný svým ideálům, a co kdybych si proříz nohu, a nohy musí být v teple, a budeš mít mokrý nohy, nastydneš, a tak podobně.
Večer jsme došli na Krašov, a tam já si nazul svý suchý škrpály a lebedil si u ohně, kdežto Olda s nářkem sundaval promáčené Pionýrky a jal se sušit svá scvrklá chodidla nad plameny...
Ani na mandolínu nezahrál :)