jenom k dodtek k jeziskovi. Az se jednou malej zepta, jestli jezisek existuje, moje odpoved bude, dokud v nej deti budou verit, bude existovat. Na tom neni zadna lez :)

DRIZZT: Anci miluje naradi (ehm, dostane do bytu i ten ponk, no), od vcerejska maji v Lidlu ty akuveci na baterky, jak pise Trissie - verim ve velky uspech.

DRIZZT: taky bydlíme v bytě a kupovali jsme tento http://www.kamody.cz/...di-g21-kufrik-a-pracovni-stul-690400-160467?gclid=CI3DlcTR1dACFY0y0woda_YNUg

DRIZZT: Jirka si napsal Ježíškovi o kufřík s nářadím, konkrétně tenhle https://im9.cz/iR/importprodukt-orig/542/5427a81fc240eec58fffd32abe87f76e.jpg
To by se vešlo, ne? :o)

DRIZZT: akuvrtačku/akušroubovák? Trochu menší než ponk s nářadím a zdroj mnoha hodin nadšení, minimálně teda u nás.

JANISKA: Já jsem ateistické poleno (a celá naše rodina taky) - na Ježíška jsem nevěřila nikdy. Ale stejně byla velká zábava si na to hrát. Naopak manžel je z věřící rodiny. Bez domluvi jsme se ustálili na tajemném "nevíme, občas se dějí zázraky a nečekaná překvapení". Oni to myslí spirituálně, my fakticky. Riziko našeho přístupu (kdybychom tu materiální stránku akcentovali) vidím taky v tom, že dceři se daleko víc líbí ta "magická" varianta a velmi touží to tak prožívat a kdybych jí to neumožnila, neužila by si to tak. Nemyslím si, že na Ježíška věří, ale rády si na to obě hrajeme a já občas u nějakého dárku (nečekaného, překvapujícího) prohlásím, že netuším, od koho to je! Že je to ZÁHADA. A ona (i když viděla otce, jak to kupuje) tvrdí, že to taky netuší. Ale obě víme, jen si hrajeme :-)

JANISKA: Tak u nás Ježíšek nenosí dárky, když je někdo hodný...U nás prostě nosí dárky. Jinak to mám podobně jako QUANTI - A Lenka ví, že prostě si lidi dávají dárky na Vánoce, protože se mají rádi a chtějí si udělat radost...Dopisy píšeme... Vlastně jsem jí nic moc o dárcích nevykládala... teorie má svoje. Roztomilé a krásné... (dneska mi vysvětlila, že do adventního kalendáře jí nosí dobrůtku osobně Mikuláš... já doufala v anděli nebo ve víly...).

Ptáš se na rizika... Mám malý vzorek - jedno dítě. Na praxi ve školce tam byla nějaká maminka s dítětem a povídáním v tvém duchu - nechtějí dítěti lhát, jejich dítě ví, že Ježíšek není... byla milá. Dítě stálo vedle a kývalo hlavou. Všechno potvrdilo. Bylo to před Vánocemi, tak proto se to řešilo...kvůli jiným dětem (byla ohleduplná) a aby se ve školce vědělo... Pak jsem se s tímto dítkem bavila... a během toho týdne, když jsme si povídaly, tak jsem se dozvěděla že "stejně ví, že Ježíšek je"... A i na svém vidím, že své teorie nerado opouští a rozhodně je neopustí jen proto, že jsem to řekla... A přijde mi to tak dobře..
Pro mě z toho plynou rizka dvě: 1) bylo by mi líto, že mezi mnou a dítětem vzniká bariéra, kdy mi něco nechce říct / cítí, že mi to nemůže říct... 2) bála bych se, že mu bude líto, že někam chodí Ježíšek a on chudák má smůlu... jen rodiče...

Aneb jak pravila má věřící kamarádka, která má děti již školou povinné a stále věří na dárky od Ježíška (asi jako jediné ve třídě) "když věříš, tak nosí".
Uplně s jejím přístupem nesouhlasím - přijde mi, že její holky jsou "zralé"a chtějí vědět, jak to je... ale je to její věc...

QUANTI: Mně na konceptu Ježíška konkrétně vadí třeba to, že je sociálně nespravedlivej. Není pro mě přijatelný nechat žít děti v tom, že když budou hodný, Ježíšek jim něco donese a pak je nechat pozorovat, že bohatý děti jsou asi hodnější než ty chudý a tak. Proti magii dětskýho světa nic nemám, ani proti magii dospělýho, připadá mi normální a vlastně i fajn, když člověk na něco věří, a připadá mi v pořádku nechat děti žít v tom, že fiktivní postavy maj svůj způsob existence. Tohle už je pro mě ale mimo ten rámec.
Ale my už tohle máme s mužem vyřešený, jen mě zajímalo, jestli někdo, kdo už to praktikuje, nenarazil na nějaký výrazný problémy s tim konceptem. Naši známí, kteří to viděj podobně, maj většinou stejně starý děti jako my, takže s tím ještě moc zkušeností nemaj.

JANISKA: mně se to moc nelíbí - v tom stylu, že to ruší tu magii dětskýho světa, víru v existenci skřítků, víl a Arabelina prstenu. Říkala bych jí, že nikdo neví, jestli Ježíšek existuje. Že si na Vánoce dáváte dárky, protože se máte rádi: v pořádku. Ale i tak se dá napsat Ježíškovi o něco speciálního a čekat v napětí, jestli se to pod stromečkem objeví nebo ne. Já nemám ráda habaďůry na děti a záměrné lhaní, ale tohle není účelové lhaní, to je hra na tajemno. Mně by se vlastně strašně nelíbilo, kdyby přišly děti s nataženou dlaní jen proto, že je nějaký čas v roce, kdy "si lidi dávají dárky". Ale jak je tam ta nejistota, napjaté očekávání magie, to je prostě úplně jiná liga... dávali jsme dopis pro Ježíška za okno. Ráno byla čtyřletá úplně hin, že tam není!!! Mluvila o tom dva dny. Mně přijde škoda zbavovat dětský svět té magie, ke které jsou ony tak krásně otevřené. Jde to myslím i v úsporné formě bez hraní habaďůry: "myslíš, že Ježíšek existuje? nevíš? Já taky nevím, asi nikdo neví... tyhle rukavice jsme koupili spolu babičce, aby měla radost, ale kdo ví, třeba dostane ještě něco...?"