HONCKA: Ona právě zatím moc nemá vlastní přání s trvalejší hodnotou. Vždycky chce něco, co v poslední době někde viděla, hrála si s tím u kamarádky, vytáhla to ze dna skříně starší sestra... Když se zeptám za pár dní, už si to nepamatuje a chce zas něco jiného.
Před Vánoci to bylo úplně stejné, akorát tam se mi podařilo ji do jednoho z těch "rozumnějších" přání tak trochu vmanipulovat tím, že když ho vyslovila, nakreslily jsme ho do dopisu pro Ježíška, na který se pak chodila pravidelně dívat a bavily jsme se o tom, takže to do Vánoc udržela v paměti.