SANIAINEN: mám to s tátou podobne a přijde mi, že takový dárek by na něho moc nefungoval. Jinak se to hodně lepší, čím jsou děti větší (synovi jsou teď 4,5). I ty aktivity, co píšeš, že jste s tátou podnikali, znějí jako víc pro starší děti. Táta je prostě přesvědčen, že na prtata jsou tu ženský a jeho role přijde až časem, protože to neumí. Nesouhlasím, ale usoudila jsem, že s tím nic nenadelam. A mimochodem s mladší dcerou je to o dost lepší, začal si ji "všímat" o dost dřív.
A od obecného komentáře k typu na stmeleni - když byly synovi ty tři roky a byli jsme s nima na prázdninách, tak poprvé spolu trávili čas. Nebylo to nijak organizované, to by tata nedal, ale syn začal sám projevovat zájem s ním dělat věci, na které se tata stejně chystal - sekat dřevo, kuchat ryby apod. A táta už měl pocit, že je dost velký na to, aby to spolu zvládli, a fungovalo to skvele. Nedovedu si představit, že by s ním dělal nějakou dětskou hru. Někdo na to prostě není, já třeba taky ne, ale jsem k tomu víc nucena/motivovana a navíc s tím nezacinam v šedesáti.
Ještě mě napadá, že druhý dědeček si prý se svými dětmi nikdy nehrál, ale s vnoučaty si hraje pořád. Zkrátka jde o povahu, současné životní nastavení a vše okolo. Jestli nemáš vyloženě pocit, že tvůj táta na takové postrceni/povzbuzení čeká, nenutila bych to dárkem a dala tomu čas. Pripadne se snažila vytvořit příležitosti. Třeba dát dárek (například muzeum, které by zajímalo ji i dedu) dceři a jeho se zeptat, jestli ji tam nechce vzít on.