Z Voštová
Včera jsem se vrátila v Tróji na místo, kde jsem před dvaceti lety chodila do menzy na obědy. Dnes tam nově stojí Fakulta humanitních studií UK, kam jsem byla pozvána přednést o emocích spjatých s klimatickou krizí.
Mluvili jsme o tom, jaký je vývoj fenoménu environmentálního žalu, jak se k němu staví moderní psychologie i o tom, jak lze práci s prožitky lidí vytěžit pro sociální a ekologickou transformaci. Ostatně řada současných autorek*ů spatřuje naději právě v tom, když přizveme emoce do hry.
I přes plnou posluchárnu jsem se snažila udělat výuku alespoň trochu interaktivní, a tak můžete nahlédnout, co vyplnili studující do Slido na otázku "Jaké emoce prožívám, když se řekne "změny klimatu"?
Abychom nezůstali jen v tíze, prozkoumávali jsme i zdroje síly a radosti, které jim pomáhají tyto pocity integrovat a nenechat se jimi zaplavit - koukněte na Slido číslo dvě. Těší mě, že jich mají k dispozici tolik - i když jak se mnou pak část mladých lidí sdílela, ani to nemusí vždy stačit.