LYNCH: uf, tohle je můj oblíbený film z dětství, hrozně divnej film :D scifi-fantasy...

KOCHANSKA_CH:

VELCORO: Ty jo, ten Kreuz tam vidím až teď. :-D

KOCHANSKA_CH: Pripomina mi to storku ze zakladky, kdy jsme meli "kurz vareni" a ja udelal neco jako salat, kde jsem poskladal papriky tak, aby to tvorilo hakac. Nikdo si toho nevsiml a asi mesic to viselo na nastence.

Ale jinak to mas pekny)

Kočanská má, s novým pracovním úvazkem, na vaření míň času, ale rychlá páteční ryba dnes proběhla.

Synův mrkvový dort. Povedl se.

ACIDQA: začátek 90', cesta ze Zoo ve Dvoře Králové, Karosa zastavuje u kraje silnice v lese kousek od Miletína, učitelky chystají občerstvovací přestávku, vyklopí hliníkové nohy stolku, vytahují termosky a já hasím žízeň jak troud právě z tohoto hrnku. Čaje měli vždycky výborné :))

ACIDQA: občas mě mrzelo, že jsem nechodila do školky, ale když si představím ty ulepene smradlave tácy a polomastne plastové hrnky, tak jsem ráda, že jsem tohoto byla usetrena:)

LYNCH: vy jste měli ve škole svačiny v jídelně?

ja teda problém neměl, nebo si to nepamatuju. Asi jsem byl otrkanej protože táta dělal šéfa v závodní jídelně takže jsem byl na ty blafy zvyklej haha

Jediný co mám za základky v paměti je rybí pomazánka na chlebu k svačině. Měl jsem jí tak rád, že jsem potom co všichni odešli chodil dojídat zbytky a někdy si i odnášel nášup do třídy

MOODYCAT: tohle se neda vyhrat! Sileny!

K tomu OT tady bych jen podotkla, ze ja chodila do matersky skolky za totalu. Zadny euresty, tri jidla na vyber nebo nadseny kucharky, co od rana vyvarely pochoutky. Klasicky smradlavy tacy, ovoce max natloukla jabka, zelenina mrkev, maso klizka a pajsl, mlikova polivka, rozvareny prazsky testoviny s uho jatrovou omackou a ruzovy nebo bily vlazny mliko se skraloupem, co se musel z toho nasmradlyho plastovyho hrnku vypit taky.
Nastesti pak vetsina rodiny emigrovala.

Myslim, ze nas to tady pamatuje pulka auditka.

Já přestala jíst maso někdy ve třech letech a byla jsem v tom hodně urputná. Po nástupu do školky a školy vždycky následoval boj, aby mi uznali, že to nemusím jíst. Z podešve v rajský se mi navalovalo. Máma mě bránila, dostala jsem lísteček, že nemusím jíst maso a byl klid, ale vždycky to ze začátku zkoušeli přetlačit a nikdy jim to nevyšlo. Já byla paličatá a mnohokrát jsem tam byla ochotná sedět i přes vyučování. :D

Hlavně tam nebyl princip "aby se dítě najedlo".

Jednou jsem na škole v přírodě seděla nad talířem polívky hustě posypané obřími listy petržele - prostě to nenasekali, kloním se k tomu, že to byl případ "líny mrdky v kuchyni".

Mně to lechtalo v puse, bez petržele se to nabrat nedalo a prostě jsem nemohla. Učitelka mě nechala (a další taky) sedět nad polívkou přes druhé jídlo a kus poledního klidu, dokud to nesníme. Nesnědli. Takže jsme byli bez polívky a bez druhého jídla. Toho asi nebylo škoda, že se s tím vařili.

A ten koncept kuchařkám je líto, že se s tím hodiny vařej a parchanti to jen porýpou? Vždycky je nějaké jednotlivé dítě nimra, tak se nějaká porce nesní. Vždycky to konkrétní jídlo někdo nejí, dtto. Koukám na většinu, jak jedí, nemůžu si brát osobně každou porci. No a pokud se mi vrací půlka talířů plná, tak vařím hnusně :D Přijde mi, že nejvíc vyváděli s vracením tam, kde se vařilo blbě. Ve skvělé jídelně zahradnické školy kuchař nakukoval, my se cpali a chválili jsme mu to.

Ja skolni jidelnu miloval. Jak na zakladce (ale to byl Eurest, to neslo nemit rad... banan s grankem jako dezert za 5 korun nebo miska salatu, kde jsme si mrkvovyho nandali vez vysokou snad 15cm a denne vyber ze tri jidel...), tak na gymplu,kde jsme chodili pres park do jedny zakladky, coz bylo tak 5-10 minut pesky. Ale varili tam fakt velmi slusne. Jediny, co me desne prcalo, bylo to objednavani prede na druhej den, jen primo na miste. To byla pruda.

ACKO: A varila sis sama :)?

LUCIASHECK: ja. Za celou skolni dochazku jsem jedinkrat zustala sedet v jidelne (zustanes tu, nez to dojis a byla to jatra, tu jsem nejedla vubec nikdy). Proste jsem tu ucitelku přečekala, protoze za hodinu a pul uz musela jit domu a jidelnu zavirali.

Jinak mi vesmes chutnalo a kdyz bylo jidlo, co jsem nemela rada, dala jsem stravenku nejomu ze třídy.

BRUKEV: s timhle se jako kuchar pro instituci musis smirit co nejdriv. jinak ti to bude neustale v podvedomi kratit zivot...
lidi sou proste rozezrany a mlsny a fakani na obedech, kterym obedy calujou rodice to maj na salamu nejvic moc