na všechny ty malé radosti, které mi přicházejí do života díky tomu, že mám kolem sebe lidi, kterým na mne záleží :)

Na dlouhý procházky po březích Rujany, na koupání ve studeném moři. Jak jsem tam v plážovém koši přečetla skoro celou povinnou literaturu k maturitě. To byla nádherná léta.

Na Dvě Slunce

Na tu dobu, kdy jsem dokázala někomu bezmezně věřit.

Na doby, kdy jsem mohl dělat co mě napadlo bez obav, že mě někdo, nebo něco vidí a v nevhodnou chvíli to někde vyplave.

Na to, jak jsme lezeli pod stromem v listi a byla to cista radost.
I kdyz jsme byli na silnici. A lidi se divne koukali, kdyz chodili do prace.
Ta spontanost byla uzasna. Nezapomenutelna. Byla jsem milovana.

Na to, co jsem zapomnel...

Na rána kdy jsem přijel do lesa.
Na to jaký tam byl klid a mír.
Jak se to začalo probouzet k životu a ptáci začali zpívat.
Jooo fajn časy. :)

Na to, jak jsme sly v dospelosti s nejlepsi kamaradkou bruslit.
Ona to umi dobre a me mela ucit.
Nakonec to dopadlo tak, ze jsme si koupili 30dkg gothaje, sest rohliku, vino, vytahli placatku se slivovici a sedely jsme v te zime zmrzly na lavicce. :)

na ta klidná rána na palubě, kdy jsem po celodenní dřině sama, s hudbou a pohodou pozorovala svítání nad oceánem, tam v Karibské oblasti..

Takový to večerní scházení na sídlišti a držení za ruku :D.

Na skoro všechno, co bylo poprvé...třeba první open air...:-))

Na bývalé přítelkyně, i když to skončilo tak jsem je přeci jen měl rád.)

Jako prvni "dospelackou" knihu jsem precetla Cachtickou pani. A to rovnou dvakrat za sebou.
Ten pribeh me dost pohltil na nekolik let.
Mela jsem nekolik moznosti se tam jet podivat, ale nikdy mi to nevyslo.
Pred peti lety jsem tam byla s ex pritelem.
Nejen, ze jsem prekonala krkolomny kopec, protoze ex je toho pravidla, ze ofiko cesty jsou dlouhy. :)
V necele pulce kopce jsem se doslova zasekla a dostala zachvat paniky.
Pote jsem mu sdelila, ze mam hruzu z vysek.
Sundala jsem zabky, pritel mi zakryval vyhled do stran a ha s par bodlaky v noze jsem to prekonala.
Pocit, ze jsem prekonala samu sebe a konecne videla tu zriceninu byl nepopsatelny.
Nekolik turistu nadavalo, ze nemelo cenu se tam tahnout, ze tam neni nkc k videni.
Byla jsem rada, ze odesli a ja si osahala zbytky zdi a zase na me dychla ta atmosfera.
V te chvilce mi nic nechybelo, vsecko bylo naprosto perfektni. :)