Na nedoconěnou bezstarostnost a schopnost toho být tady a teď v dětství.

Když jsme se s přítelkyní ještě milovali

Na to, když někteří nebyli tací idioti.

Na otevřený plavecký stadiony.. fňuk

Na casy, kdy ni tahle realita mohla pripadat maximalne jako divoka nocni mura....

na dobu, kdy to bylo bezprostřední, v pohodě, bez nedůvěry, bez přemýšlení co můžu říct, co ne.. ty nekomplikované chvíle mi chybí, ale vzpomínám na ně ráda. Třeba se zase vrátí.

na všechny ty malé radosti, které mi přicházejí do života díky tomu, že mám kolem sebe lidi, kterým na mne záleží :)

Na dlouhý procházky po březích Rujany, na koupání ve studeném moři. Jak jsem tam v plážovém koši přečetla skoro celou povinnou literaturu k maturitě. To byla nádherná léta.

Na Dvě Slunce

Na tu dobu, kdy jsem dokázala někomu bezmezně věřit.

Na doby, kdy jsem mohl dělat co mě napadlo bez obav, že mě někdo, nebo něco vidí a v nevhodnou chvíli to někde vyplave.

Na to, jak jsme lezeli pod stromem v listi a byla to cista radost.
I kdyz jsme byli na silnici. A lidi se divne koukali, kdyz chodili do prace.
Ta spontanost byla uzasna. Nezapomenutelna. Byla jsem milovana.