MVEK: jo.. moje máma skladuje všechno. Spíš teda má problém to vyhodit, než že by z toho něco tvořila a na něco to používala. Já na to mám takovou teorii, že lidi co si za minulýho režimu zvnitřnili ten strach z nedostatku, tak maj problém věci pustit, poslat dál. Ona nemá ten mind set (jak jsem psala) myslet na re.use. Jen má strach že něco nebude, tak skladuje.
Jí třeba řeknu, že si může schovávat pytliky igelitový z obchodu a chodit pro zeleninu s nima. Než se roztrhaj. Ona mi na to řekne "ok.. dobrej nápad", ale když zas přijedu tak jen vidim tašku plnou pytlíků. Ona si na to nevzpomene, když do toho šopu jde. Si ty pytliky pak beru na psí hovna aspoň.
A to je taky peklo.. oni jsou s tátou dva. A tak máma nakupuje malý množství. Ale jak se bojí toho nedostatku, chce aby měli doma hezky od každýho na výběr. Tak koupí jednu papriku, tři rajčata, jedny ředkvičky, trochu hroznovýho vína ... a všechno samostatně v jedom pytlíku.
Komplexně je tohle vlastně uplně nicotný, oproti spalování fosilních paliv nebo lodní dopravě, žejo. Takže by pro člověka mělo bejt jak nic, takovouhle trošku do mlýna přidat. "Jdu nakoupit, vemu na to obal z domu." Když ale na takovouhle drobnost ty svoje rodiče upozornim, že jde řešit jinak, tak jako jo, reagujeou. Máma řekne že je ji smutno že jako zbytečný plasty a tak. Ale jak jsou zas s tátou v tom krámě tak je posedne duch šopingu a vyhodných cen a akcí a na ekologii a nějakej reuse už sere pes. Ten teda pak sere v parku a já to sbírám do těch igeliťáků.
A ani nemluvim o tom, že třeba z pozůstalosti pozůstaly v garáži televize, koberce, gauče, nádobí.. mraky věcí. Kdyby se toho zbavili hned ten rok, tak to někomu poslouží a čínská fabrika nemusí vyrábět televizi novou. Ale to nee.. oni si ji rodiče radši nechaj na potom. By se mohla hodit. Se picnu!