CYBORCA: Děkuji TheMakaresh, a jaké je tvoje jméno?

ADAMIRA: Tohle “no tak ji jenom něco hodil do pití, priskrtil s vojel, se nezbláznete” přece nemůžeš srovnávat s šáhnutím do talíře, ty věci nejsou totožný. Ta míra násilí proti tomu člověku je úplně na jiný úrovni.

CYBORCA: Já chápu, že mi závidíš, že jsem chytrej, ale odpouštím ti.

CYBORCA: A nejsi ty náhodou ten dement, který když nemá validní argumenty, tak použije argumentační faul, který nemá s danou diskuzí vůbec nic společnýho? Nulo.

DA_NIELA: O důstojnost jde až na nějakým dalším místě a až potom, co si to začneš racionalizovat a začneš nad tím přemýšlet. První bezmyšlenkovitá odpověď na takovou stresovou situaci je u velký většiny lidí útok/agrese, bránění svých zdrojů a teritoria, nehledě na jeho zanedbatelnou rozlohu a jepičí povahu. Až když se zastavíš a dáš tomu čas, tak začneš hledat nějaký abstraktnější řešení. To jsou hele fakta, ono z těch evolučně starších částí mozku vede 3x tolik drah než z kortexu do starších. Takže rychlejší reakce je opravdu ta agresivní ještěrka.

Ale zase je na druhou stranu zajímavý sledovat, jak v těch nejprimitivnějších situacích vyleze na povrch ta přirozená opičí podstata člověka. Když by vám někdo ukradl částku ve velikosti celého obědu, tak pro něj nejspíš nebudete požadovat nějaký fyzický trest ve formě vypíchnutého oka nebo mrzačení rukou (a jestli jo, tak byste se měli přestěhovat do zemí, kde tohle právo ještě jedou), protože to vyžaduje krok navíc v myšlení, abych si představil, že za ty peníze dostanu nějaký zboží. Ale když je ten myšlenkový pochod přímý, někdo mi krade jídlo, tak tam vyskočí ten opičák hned (no, možná to bude ještě starší část mozku a je to spíš nějaká primitivní ještěrka).

Že se vlastně vůbec nedivím, kolik lidí bylo, je a bude dementně agresivních kvůli posranýmu kousku jídla. Lidi nejsou pořád nic víc než agresivní blbý opice.