Asi poprvy v zivote jsem si koupila akreditacku na mfdf a chystam se ji naplno vyuzit.

Mně pohled na výplatnici, ale jinak to mám jako Nellas.

K_A_R_K_U_L_K_A: Tohle je úvodní příběh o Andersenovi, který jsem četla své fence když umírala a natáčela jsem to, protože jsem věděla, že to bude jedním z posledních videí s ní.
Gustav Pallas - Pohádka života (1963)
https://youtu.be/nLeAHoVquI8?feature=shared

a mě statečný cínový vojáček, který hořel v kamnech se svou tanečnicí
shořeili láskou a bylo z toho srdce
(před 14 dny nějaký doku na ČT Art o Andersenovi, ale samože jsem tu pohádku už znala předtím)

BARTOK: No vidíš, pravda, tady jsem skoro zaslzela. Akorát ten závěr je takový až moc pohádkový.

BARTOK: to vypadá fajn, díky za tip, ten popis působí jako moje autobiografie :)

MARKYSHA: vsechno bude zase fajn, tohle obdobi je tezsi, tak nevidis jasnou oblohu, ale ver mi ze zase bude fajn

Šel sem s dcerou do kina a u tohodle mě viděla poprvé brečet.
Brečel, resp. slzil sem a to dost asi 3x a co sem se dival po ostatních tatíncích, tak sem v tom nebyl sám :)

Rozzum v divočině (2024) | ČSFD.cz
https://www.csfd.cz/film/1474749-rozzum-v-divocine/prehled/

LUSINDA: ano! kdyz tucnak s tucnacatem nezvladne vyjit kopec a to mlade tam musi nechat

A strašně brečím u fotek a videí, když byly děti malý. Oni byly tak šťastný, syn na videích samý jupí a juchů, dcerku bez úsměvu ani vyfocenou nemám. Všechno bylo v pořádku. No a brečím zas.

No to je zajímavý u mě, já v životě moc nebrečím, když mi umřela máma, tak jsem se rozbrečela až za týden, kolikrát bych se potřebovala vybrečet, zvlhnou mi oči a konec. Ale pusťte mi něco dojemnýho a smutného a řvu. Přítel ale to samý, tak řvem oba. Ale co u tutovek jako Psí poslání, Statečně srdce apod., ale třeba u tohohle https://www.csfd.cz/film/886900-gump-pes-ktery-naucil-lidi-zit/prehled/ jsem to celý prořvala, dcerka úplně v klidu.

Tak ja brecel v deseti letech i u E.T.

Já jsem brečela u Města anděli a Psího poslání, ale styděla jsem se to tam napsat, stejně bych další filmy už do počtu nenašla :-)

Čtu si v auditku Sedm, u čeho kdo brečí, a začínám si říkat, že jsem teda asi bezcitná zrůda.
Ale potom zase slzím v konverzaci IRL, když s někým probírám nějaké obtížné momenty nebo historky... tak nevím.

LUSINDA: Z Attenborougha poslednich let mam tíživou úzkost, enviromentální žal a jak tam začnou padat tuleni z útesu…tak to jsem v prdeli.

Brečí to z vás někdo u dokumentů o přírodě? Já se přiznám, že u některých ano.

A co pan prstenu? Proslov Theodena apod?!