přiznávám se, že neumím chodit na kosmetiku. Zkusila jsem to za celej život tuším pětkrát. Vždy proběhl dlouhý meziinterval s nadějí, že teď už úspěšně vstoupím jako velká holka do tohoto segmentu ženského světa. Leč marno, prostě se to mnou ňák nikdy nepotkalo, přestože osobní doporučení od kamarádek atakdále. Nejméně torturní mi připadala milá paní, která měla ve své zkášlovně prastarej kazeťák a z něj se ve skoro (ale bohužel jen skoro) neznatelném zpomalení linula hudební kulisa. Nejhorší byla dáma doporučená mi nedávno mj.jako uživatelka jen děsně zdravých přípravků, jejíž pokusy o ezoosvětu jsem sice úspěšně utnula poukázáním na svou únavu, avšak dvě hodiny po příchodu domů mi zrudl obličej a tak silně pálil, že jsem si ulevovala pěnovým pantenolem. Myslím, že jsem se snažila dost, má vnitřní i vnější žena se bez dalších historek vobejdou a přenechají své místo jiným. Ty třeba zas mně popustěj místo na masáž zad a šíje, aaach.