V práci se občas zapomenu a oslovím kolegy jako "děcka". Dvaasedmdesátiletý JUDr. se vždycky zaculí pod knírek. Prý mu to nevadí.
Jo a jako pohřební píseň mám vybranou Don't worry be happy od Bobbyho McFerrina. A jestli si nikdo z pozůstalých nezačne alespoň poklepávat nohou, budu na obláčku zklamaná.