Já se přiznám, že vůči Chorvatsku a celkově jihoevropským zemím jsem nějakou dobu takovej předsudek měla též - ono je to těžký, když z Chorvatska a Itálie poznáte poprvý jen ty stany nahňácaný na sebe, libou vůni pražícich se opalováků a lančmítu a opelichaný plážový vometáky, co se snaží za hudebního podkresu Ya, ya, ya Coco Jumbo sbalit účastnice čerstvého turnusu. Pak někdo básnil o tom, jak malebný a rozmanitý tyhle země jsou a já jsem nechápala 😀Teprv až jsem se v dospělém věku takto vydala do Říma, prošla kus Španělska pěšky nebo byla pár dní v domku v malé vesničce v Istrii, jsem si udělala tzv. korektivní zkušenost :) Takže ta nedůvěra asi nemusí být spojená jen se snobstvím, ale s tím, že nějakou dobu, hlavně v devadesátkách, velkà část z nás získala o Chorvatsku a spol. díky způsobu “cestování´ o těchto zemich trochu zkreslenej obraz.