asi to sem patří. Včera mne v centru Prahy na chodníku předešel mladý vysoký atletický muž, otočil se ke mně a důrazně mi s pohledem do očí říká: "Tu nášivku na batohu máte špatnou. A já vám vysvětlím, proč". Naběhla mi okamžitá reakce - rovněž s důrazem jsem mu odpověděla, že nášivka je správná a že vysvětlovat vůbec nic nepotřebuju. Otočil se a pokračoval dál. Nášivka je modrožlutá Fuck you Putin. A teď to přiznání: nenosím ji na batohu proto, abych demonstrovala že a kolik posílám na pomoc Ukrajině, ale proto, že když jsem ji před několika měsíci vybalila, naběhl mi párvteřinový strach ji viditelně nosit. A právě TOHLE mne vzápětí přimělo ji začít přišívat, páč záblesk strachu, že mi nějaký proruský hovado bude třeba dělat nepříjemnosti, mi nesmí válcovat život. (možná paranoia, na druhou stranu pracovala jsem i v azyláku pro muže a zažila jsem tam drsný věci a naivitu mi to docela obrousilo, a emocím holt neporučím). Včerejšího sráče jsem zvládla v klidu a s přehledem, snad to tak bude i dál.