LORD_DE_SEIS: Asi pred dvaceti lety zacal u nas v kancelari pracovat jeden architekt z Osnabrücku - to je severni nemecko, daleko daleko od Italie. Pri nejaky prilezitosti - odevzdavka soutezniho projektu - jsme v kancelari usporadali spagetovy hody, varily se spaghetti tricolore, se trema omackama. Kdyz jsme zasedli k dlouhymu stolu, podotkl nas novy kolega ze nejak chybi pribory, a my jsme mu s vaznou tvari sdelili ze spravne se spagety jedej rukama. Coz on nasledovne samozrejme okamzite a suverenne uskutecnil, preci se nebude blamovat kdyz prichazi ze zeme kde se spagetam rika nudle. Byl na nej hezkej pohled, nezapomenutelnej moment.
Asi o deset let pozdeji jsme v jine kancelari opet ziskali architekta z nemecka, tentokrat vychodniho. Pochazel z nejaky diry pobliz Drazdan a postaral se o velike veseli kdyz si spagety na taliri nakrajel na kousky a jedl je jako nejakou kasi. Prevladajici mineni bylo i tentokrat, ze za to nemuze, ponevadz je z vychodu zeme, kde se spagety nazyvaji "Nudeln". Mezitim zmenil misto a stal se velkym zviretem u jednoho narodniho retezce supermarketu. Ma asi dvojnasobnej plat nez ja a jestli i nadale kraji spagety nevim.
V nasi soucasny kancelari mame kolegyni, asi petadvacetiletou architektku, pochazejici puvodne z nejakyho statku tady pobliz. Nicmene, jeji maminka je kriminalistka, na statku uz dlouho nezijou a i jinak je to holka ktera se pohybuje v urbannim prostredi a tudiz s ruznejma kulinarskejma kulturama je bezne v kontaktu. Kdyz jsme na lyzarskym vikendu v jedny restauraci obdrzeli primo piatto v podobe spaget, tak si je bohorovne nakrajela na kousky jako ten kolega z DDR a v ohlusujicim tichu je zacala v pohode jist. Na nas dotaz odpovedela, ze u nich doma to tak proste funguje. So what.
Kdyz moje malickost byla poprve pozvana na veceri v domacnosti rodicu me nynejsi exmanzelky, byl jako paty chod servirovany syr, respektive vyber asi dvaceti ruznych syru. Samozrejme jsem si jako fanousek tehle komodity asi pet kousku nalozil a s vyrazem blaha zacal s kouskem fikoveho chleba jist kousek trileteho Gruyere. U stolu nastalo nejdriv ticho a pote se me pani domu zdvorile zeptala, jestli se v Ceskoslovensku gruyere ji i s krustou. Neji, ponevadz v tehdejsim ceskoslovensku nikdo o necem co se nazyva gruyere ani neslysel, a eidam z madety se jedl se vsim vsudy :-)
Tyhle historky jsou nic vic a nic min nez presne to: je normalni, ze kulturni vymena navzdory necemu jako globalizace nefunguje uplne beze zbytku. V Amsterdamu cloveku utopej pizzu v olejnaty roztaveny Goude misto Mozzarelly, a to v restauraci ktera patri Italovi! So what :-)
S holkou ktera si kraji spagety bych ale do italsky restaurace stejne nesel :-)