Rad bych zdůraznil ze mi chybí noční podzimní procházky s kamarády. A při této příležitosti se uctivě optal kdy bude ona tradice obnovena?

MISA_V: Momentálně sedí u mě doma nachystaný na scan nebo nějakého lepší focení.
Začátek školního roku a blížících se Cirkus nicméně úplně nepřál tomu, abych se k něčemu dostal.
Jestli ale máš třeba nápad, jak to nějak hezký nascamovat nebo nafotit, sem a tím. ;⁠-⁠)

Po delší době jsem zas otevřela odkaz na epilog složku a napadlo mě, jakpak je na tom tarot?
@ELLTAR 0:-)
kdyžtak nabízím pomocnou packu

super! a oceňuji výčet možného využití :)

Pokud někdo chce FILM do svého soukromého archivu (pro potřebu offline ukazování babičkám a tetám, jako přílohu posudku na psychiatrii nebo coby weird flex do CV):

Access via Synology
http://quickconnect.to/DesateMesto

User:
Stripky

Heslo:


Jsou tam dvě verze ve dvou variantách: základ je s filmovým zrnem - což si nerozumí s kompresí na YouTube, ale je to filmovější kvalita, noGrain je bez zrna (90 % z vás nejspíš neuvidí rozdíl)
Obojí je buď jako komprimované MP4 (ale furt luxusní kvalita pro osobní použití) nebo jako QuickTime ProRes 4444 (prakticky bez komprese, ale dramaticky větší - IMHO pro vás zbytečné).

Stahování: Otevřít FileStation a dát nad kýženým souborem PTM a Stáhnout. Nebude to extra rychlé (zejména když se vás připojí několik, takže mějte trpělivost), ale je to rychlejší než free sharovací služby.
Složku s hudbou prosím ignorujte (dokud tam je).

Do složky epilogů přibyly další kousky. Vážné, nevážné, ale i filozofické. Mrkněte na to. A třeba přispějete se svou troškou i vy. :)
Zároveň přidávám odkaz na celou složku, kde najdete všemožné texty i obrázky (tarot tam jistě přibude co nevidět, ELLTARe :D).
opět platí, že nic z toho tak být nemuselo - jedná se jenom o inspiraci tvůrců, nikoli o dogma. :)

račte vstoupit:
Knihovna a obrazárna – Disk Google
https://drive.google.com/drive/u/0/folders/1xU8Nc9zqAjaO0HxkFiL59eCltICRHbkZ

MISA_V: No jo, Sirokovska totiz nesla spat!

MISA_V: ale s někým takovým zrovna nebyl na pokoji. :D

LORD_SHAPER: On je zvykly si privstat ;-)

Na dnešek jsem spal na pokoji s ... Jirkou Králem! Na pracovní akci to trošinku táhnu a když si jdu lehnout, tak chlap na veldejší posteli. Ok, pokoje po dvou, já to předem neřešil. Chlápek vstane v pět ráno, otevře okna a závěsy a začne rozcvičkou, balení, sprcha... všechno. A zmizí. Tak jsem kouknul na seznam hostů a on Jirka. Byla to vpravdě nízká pomsta.

STRIPEK:
Pro jistotu si dovolím ještě jeden velký disclaimer. Neuvádím fakta (byť to tak možná může někdy znít), ale vždy jenom to, jak jsem dané věci vnímala já. Jak jsem o nich uvažovala. Jak mi dávaly (nebo nedávaly :)) smysl. Přeji pěkné počtení. ❤

Zvěstovatel/-ka

Střípek, který dlouho nevydržel v jednom těle, takže posedával náhodné nestřípky. Jeho účelem bylo ohlašovat Snílkův příchod. Z jeho úhlu pohledu to byla dobrá novina. Než Sudička potkala Zacha, Zvěstovatelé byli jediní členové "rodiny", se kterými byla schopna nějak nalézt společnou řeč.


Meč - Ochránce

Předmět, jehož úkolem bylo najít ty střípky z "rodiny", které skokově sílily a představovaly tak neúměrnou hrozbu, a posléze je zničit. Přesně na něj se vztahovala výjimka, že se členové "rodiny" nevidí - aby je mohl lovit, dokázal vidět, kde se budou nacházet.

V Praze mu nejdřív padla za oběť Požíračka. Pozorovatel tuto hrozbu nepředstavoval. Ale nejrelevantnějším cílem pro Meč jednoznačně byla Sudička. Účel ji eliminovat ovšem narazil na její ochranu od Nastávajícího, takže se odpařil a jeho nositel se proměnil v hromadu hadrů, hlíny a červů.


Požírač/-ka

Bytost, jejímž účelem bylo pojídat jiné střípky. Meč ji zastavil ještě ve fázi, kdy požírala střípky z předmětů.

Honzík/Chris - Mstitel
"Neexistuje nic jako samota. Jenom hlubina."

Občas se někde plošně odehrává bezpráví takového rozsahu, že i univerzum ve své lhostejnosti zareaguje. Pak se probouzí Mstitel (nebo Mstitelka), který je touto odpovědí.

O "třeba Honzovi" toho bylo řečeno již mnoho - první láska Alana Turinga, která zemřela v mladém věku, doprovázela Turinga v éteru a bezmocně sledovala jeho tragický konec. Agent "stovky zavřených očí", pokroucený vlastní nenávistí, opojením mocí hlubiny a sžíravým strachem ze svého "chlebodárce". Občas působil, že se v něm perou protichůdné osobnosti, ale zůstával týž, jenom se s různu intenzitou projevovaly jeho pocity. Přinejmenším jeho konverzace s Širi bude uveřejněna - a není to veselé čtení.

Honzíkova agenda byla děsivě jednoduchá: ubližovat lidem a užít si to. I v drobnostech. Jediný, kdo zůstal této kratochvíle ušetřen, byl jeho crush Krystal a jeho něcojakochráněnka Karolínka. Od obou se ale odstřihl, když šlo do tuhého, aby také nepadli za oběť jeho tažení za pomstou (protože "náprava bezpráví" se tomu opravdu říkat nedá).

S ostatními z "rodiny" nebyl ochoten se do poslední chvíle bavit. Viděl je jako odporné a nebezpečné bytosti, takže se mohl přeskočit, když zjistil, že se jeho milovaný Krystal přátelí se Sudičkou ("na čem ulpí její pohled nebo dotek, to se rozpadne"). Až když ho Snílkova moc plně ovládla (v předposledním běhu), otočil a byl naopak ochoten se bavit výlučně s nimi.

Byl lapen a dostalo se mu rozsudku smrti od Soudce (Pšeničky), který byl vykonán Katem (Malířkou). Rozpustil se v mlhovině, ale kdoví, co budou mít za následek hluboké šrámy, jež přetrvaly v těch, kteří zůstali.

Zachariáš - Pozorovatel
"Zkusme to a doufejme v to nejlepší."

Možná si říkáte, proč potřebuje Snílek nějaké Pozorovatele, když všechno vidí? Vidí - nebo lépe řečeno vnímá - sice všechno, ale příliš v celku. Proto se jeho Snem pohybují Pozorovatelé (a Pozorovatelky), kteří mu poskytují konkrétnější vhled do jednotlivostí.

Snílkova přítomnost ve snech ze Zacha nejdřív vyrobila trosku. Pokoušel se tu hrůzu zahnat alkoholem, ale zničil si tím akorát manželství a zdraví. Dokázal se po nějakém čase sebrat a "náhoda" ho sehnala dohromady s Richardem, který - ač tehdy ještě nestřípek - měl ten pochybný dar spouštět poněkud divoké a hlavně velmi nepravděpodobné události. Stali se detektivními parťáky. Když byl Richard v rámci jednoho případu zavražděn, Zach si opravdu velmi přál ho zachránit. A tak vznikl "Zachův duch".

Pozorovatel měl verzatilní schopnosti - náhodně se mu měnily podle toho, co bylo potřeba. Ovšem nijak přímočaře. Největší zábava vznikla, když uměl určit, jestli má někdo hlad.

V rámci harmonického halucinování se Sudičkou začal Zach konečně vnímat, že Oceán, jak říkal Snílkovi, je sice naprosto nepoznatelný, ale to neznamená, že by měl potlačovat zvědavost k jeho poznávání. Děs začal ustupovat. Právě oči, které nechával zírat na hvězdy, zpoza kterých hleděl Oceán, a jež následně pojídal, mu poskytovaly další, hlubší vhled. Zároveň mu oči sloužily jako mysticky pokřivený záznam toho, co viděly. Jinými slovy, Snílek propůjčil svému Pozorovateli možnost hledět "externíma očima" na události, na které se pak díval Pozorovatel, skrz kterého hleděl Snílek. A tyto externí oči občas hleděly směrem na Snílka.

Když už byl Snílek dost blízko, dokázal Zach pootevřít trhlinu vedoucí mimo "realitu". Tahle taškařice málem na místě zabila všechny přítomné tomuto experimentu.

Románkem s Jelenou oslaboval a deformoval její z podstaty hitmanský střípek. Začínalo jí na Zachovi záležet a kromě toho si na něm vypěstovala (z podstaty) obdobnou závislost, jakou pociťoval Marek vůči Sudičce. Což mohl být fatální problém: co s ženskou, která - když s ní budete pro její vlastní dobro chtít ukončit kontakt - zpanikaří a bodne vás sedmadvacetkrát do hrudníku? Situace se nedala vyřešit jinak, než úmrtím (resp. přerodem) jednoho z nich. Naštěstí se tohle podařilo dokonce oběma - Zachovi odchodem do Oceánu a Jeleně navázáním... služebního poměru s Pšeničkou.

Sudička - Zaslíbená
"Všechno bude v pořádku."

Nejčistší Nevinná oběť, nevěsta Jsoucna. Nebo spíš Jsoucna za Jsoucnem. Ale pojďme se tudy nepouštět.
Sudička se vždy (bez ohledu na úroveň magické hladiny) probírala v těle emocionálně dospělé ženy, jejíž psychika zvládla ustát příliv vzpomínek generací a generací Sudiček a napojení na Snílka, k němuž obratem upřela veškerou svou lásku a víru, odevzdala mu svou bytost a přijala ho za... co vlastně? S partnerstvím to nemělo mnoho společného, šlo o velice spirituální vztah k něčemu, co věděla, že není ani entita. Jako by někdo zbožňoval třeba tok času.
Dlužno dodat, že "zvládla ustát" je samozřejmě nadnesené - laťka nebyla příliš vysoko, ale stačilo, že se z ní nestala blábolící troska nebo si nehodila mašli. Osobnost každé iterace byla trochu jiná; z "hostitelky" přece jenom něco málo zůstávalo.

Její existence a fungování spočívaly na několika paradoxech:
Síla (moc univerza) X slabost (oběť)
Pevnost víry (pohled na svět s odstupem) X tvárnost (učí se bez předsudků)
Láska (k Nastávajícímu) X hrůza (nad utrpením světa/lidstva, když je Nastávající blízko)
Bloudí X nehledá
Touha (po spočinutí) X obavy (strach z vlastní bolesti, ale i z traumatu/oběti toho, kdo ji usmrtí)
Nejvyšší privilegium (požehnání a ochrana od Nastávajícího) X poslední z posledních (upřednostnit všechny ostatní)
Dar (poskytování útěchy a naděje) X prokletí (působení entropických změn ostatním)
Řád (neodvratnost) X chaos (neustálá proměna)

Ve hře se nějakým způsobem objevily celkem 4 Sudiččiny iterace:
cikánská žebračka (když otiskla svůj střípek do tehdy ještě obyčejného studenta, později známého jako Antonín Novák) → zrzavá holka (Akkrion) → paní v květované zástěře (Akkrion 2) → houbičková mimoňka

Snílek jí prostupoval natolik, že komukoli se zadívala do očí (opětovaným pohledem), pocítil Jeho přítomnost. Většinou to mělo podobu ničivého dojmu malosti tváří v tvář nekonečnému časoprostoru. Personalizovaná varianta pohledu do okna "Oceánu", které v předposledním díle otevřel Zach. Sudička tím mohla velmi ublížit (takže to byl nějaký z dalších - byť živelně neobratných - prostředků její ochrany), což bylo ovšem něco, co opravdu nechtěla. A pak tu byl Marek - kterého takový pohled neděsil, ale byl mu příjemný. Závislost vznikla po první dávce a vyhnala jeho fanatismus pro Velké dílo do neskutečných výšin. Dlužno dodat, že pro jeho mysl byl ten pohled stejně škodlivý, jako pro všechny ostatní.

Sudička viděla záblesky budoucnosti. Ať už to, co se stane, nebo to, co má ona sama udělat. To, co viděla, nešlo odestát - prostě se to stalo. Ale i když viděla něčí smrt, nechala si tu vizi pro sebe (až na výjimky. Třeba když se stavila v Červené židli někomu vypít čokoládu, a pak mu řekla, že zemře v den svých příštích narozenin, což bylo následující den. 😃 Ale to nebylo ze zlomyslnosti, ale věděla, že to má proběhnout.). Kromě širokého záběru plynoucího času viděla také veškerý prostor, ve všech vrstvách. S rostoucí hladinou magie byla čím dál přehlcenější, až se v tom časoprostorovém kontinuu přestala orientovat úplně. Přestávala vidět, nacházet a být "agentkou efektu motýlích křídel" - a věděla, že je připravena zemřít.

Sama bezstarostně říkala, že je nejchráněnější bytostí všech paralelních vesmírů, a byla to pravda. Kdokoli by na ni chtěl sáhnout buď s úmyslem jí ublížit, nebo s oumyslem, syrová magie by se postarala o to, aby z dotyčného moc nezbylo, nebo z něj zbylo něco znepokojivého. Smutná náhražka schopnosti nedat konsent (k celkem čemukoli), ale situace byla taková, jaká byla. Tato absolutní ochrana byla prolomena až s vysokou hladinou magie (tedy blízkostí Snílka), kdy bylo možné na Sudičce páchat rituální násilí. Ten, kdo ji rituálně zabil, se ocitl (svou myslí) v Ohlušujícím tichu pod hvězdami, podivném prostoru, který byl Snílkovi nejblíž, jak to bylo možné, kde mohl provést rituál/úkon, do kterého vložil tu neskutečnou sílu, kterou získal z oběti. Sudiččin střípek se ničeho z toho neúčastnil, odcházel do mlhoviny/prapolévky, poté co vyzářil svou magickou energii, takže sama o Ohlušujícím tichu nic nevěděla - ani to, jak byla moc z její smrti použita.

Asi vás nepřekvapí, že zabití Sudičky hodně překlápělo situaci k probuzení Snílka - vzhledem k erupci té syrové energie (která ovšem nebyla invazivní, takže ji mohl kdokoli bez potíží přijmout; mnohem invazivnější byla divnost Ohlušujícího ticha pod hvězdami) magická hladina prudce poskočila směrem vzhůru. Proto bylo také Markovo Velké dílo takový průšvih: nejdřív takový zášleh, a pak (v podstatě) snaha sahat do mlhoviny.

Muž v červených rukavicích - Obchodník
"He was never there."

Avatar Nyarlathotepa. Těžko říci, jestli byl součástí Snu, nebo přicházel zvenčí. Měl každopádně největší moc nad předivem "reality" a dokázal ji snadno uplatnit. Stačilo vyjít na kopec, zavolat ho a uzavřít s ním obchod. Splnil svou část dohody tak, jak si kupující přál, a pak vytrhl jeho střípek ze Snu a dezintegroval ho. Učinil tak vskutku důkladně - po dotyčném nezbyly ani vzpomínky v myslích ostatních. Jako by nikdy od počátku neexistoval.

Co dělal v období magického sucha, není známo. Pokud mohl po libosti vstupovat do Snu a mimo něj, možná se zdržoval vně, dokud Snílek tvrdě spal. Nebo s odtažitým zaujetím sledoval snažení lidstva.

Jako osoba nebyl nejpříjemnějším společníkem. Příliš vnímal univerzum jako celek; otázky zrcadlově vracel tak, aby si tázající sám odpovídal. Sudička se o něm vyjádřila, že je "tak obrovský, že by mohl jíst hvězdy", případně na jeho adresu bezmyšlenkovitě parafrázovala Jiřího Karáska ze Lvovic: "Je jako jeden z pirátů v Oceánu, černý jako skála, o niž se rozbíjejí zbloudilé lodi. Krutý a krásný, jako by odrážely jeho zjev bledé svíce o půlnoci v tmavém ebenovém zrcadle."

Bylo možné obchod s ním obejít. Ne ho "oklamat", jak si to někteří chybně vykládali. Když někdo např. našel (resp. odvodil ze složitých pojednání) v temném grimoáru jeho jméno a na tomto základě Muži v červených rukavicích odepřel platbu, bylo to akceptováno. Jenom pak už jeho jméno nebylo možné v tomto zdroji získat podruhé. "Chyba v matrixu" se opravila. Nicméně Muž v červených rukavicích to nebral nijak osobně. Lidské emoce ho, nepřekvapivě, zcela míjely.

Snílkova famílie

Jak už bylo řečeno, Snílek měl bližší napojení na některé střípky, které plnily nějaký specifičtější účel v předivu Snu. Jenom málo z nich si ale zachovávalo kontinuitu (jmenovitě Muž v červených rukavicích a Sudička). Ostatní se aktivovaly silnější Snílkovou přítomností bez návaznosti na to, kdo účel plnil v předchozích obdobích (a také zanikl v předchozích obdobích). Někdo to vnímal jako osud, někdo jako požehnání, někdo jako prokletí, někdo se prostě jednou ráno probudil a zjistil, že je psychicky úplně v háji. Někdo to nevnímal vůbec nijak, protože byl magickým předmětem. Tento účel členové "rodiny" plnili, ať se jim to líbilo nebo ne, nicméně jim to bylo natolik vlastní, že v podstatě nemuseli dělat nic jinak. Odtud víceméně společná stranická linie "svobodná vůle je jen iluze".

V zásadě fungovali jako ostatní střípky, jenom byla povaha jejich moci/schopností trochu... zvláštnější. Trochu víc odjinud. Kromě toho mělo ale jejich dlouhodobé působení na ostatní střípky neblahé efekty. Měli tendence je samovolně přetvářet a překrucovat - což by se vlastně ani neprojevovalo, kdyby si zachovávali od ostatních odstup. Což se, ruku na srdce, ne úplně vždycky dařilo.

Snílkova přítomnost nebyla nic, o co byste stáli. Obnášela neustálý (a sílící) tlak cizoty, se kterou bylo potřeba se nějak vyrovnávat. Setrvalý boj o příčetnost, osobnost a existenci, v němž nešlo zvítězit, maximálně tak uhrát remízu.

V rámci "rodiny" se její členové "neviděli". Jejich schopnosti nefungovaly na ostatní, včetně entropického působení. Nikdo z nich například nemohl uzavřít obchod s Mužem v červených rukavicích, byť předmět toho obchodu se jich mohl týkat (jak např. vybízel Honzík, ať se ho tímto způsobem někdo zbaví). Nefungoval na ně ani Sudiččin pohled, ani její jasnozření. Stabilně si byli ve slepé skvrně. To by ale nebyl Sen, aby v něm nebyly výjimky. Občas se dostaly jejich účely do kontradikce - a v tu chvíli střípek jednoho z nich ve svém úkolu selhal, většinou spektakulárním způsobem.

Postupně si všechny členy představíme.