Za to, že žiju v takové době a zemi, že můžu chodit na psychoterapii. Za těch již poměrně dost let mi přinesla spoustu dobrého a užitečného do života a nelituju ani koruny vynaložené na tento účel. Že díky terapii mám často hlubší vhled do situací ve svém životě, popořadě si prohlížím a postupně přijímám i zažitá traumata z dětství a pozdějších dob, umím si stále lépe a lépe nastavovat hranice i opouštět škodlivé vzorce chování i se lépe vyjadřovat o tom, co potřebuji, co cítím a co právě zažívám. A že se umím čím dál lépe přijmout i v situacích, kdy udělám chybu nebo se mi něco nepovede, o to častěji oproti dobám minulým pak dokážu přijímat i druhé v jejich těžších chvílích. Jsem za to fakt ráda. Děkuji i prvnímu a pak druhému, současnému terapeutovi, kteří mě vnímali, když jsem potřebovala, a za bezpečné prostředí, které mi při vyměřeném čase pokaždé poskytli. Bez nich bych nebyla tam, kde jsem, ale hodně daleko za současným stavem.