CAROLIAN: ve Švýcarsku platíš daně na třech úrovních, komunální, kantonální, a federální. Obce (komuny) maj prostor pro nastavení sazby (takže se přestěhuješ o vesnici vedle a platíš polovičku :-] tý komunální sazby), i kantony si můžou nastavovat v lecčems parametry, takže funguje i určitá soutěživost. Co je ale podstatný — kde se ty peníze vyberou, tam taky zůstanou.
Že si lidi rozhodujou na místní úrovni, a že na zahradě vlaje kromě švýcarský taky ta komunální vlajka (a na úřadech kantonální), je základ celýho systému. Bylo to historicky vybudovaný zdola. Nepozoruju tady takový to — zdaleka nejen český — my vs oni, ve smyslu my lidi vs vláda, my lidi vs parlament, periferie vs centrum. Samo jsou určitý přirozený centra (obchodu zejména), typu velkých aglomerací jako Curych, Ženeva, ale celkově mi přijde, že Švýcarsko žádný periferie nemá, tak nějak z principu, proto, že všechno je hrozně decentralizovaný.
Ta decentralizace nebo řekněme distribuce veřejný správy a velká autonomie samosprávy mi přijdou jako mnohem důležitější faktor formující společnost a uvažování lidí (řekněme reprodukující se systém), než globalizační tlaky a nějaký vnější síly.
Ale nechci tady z toho Blowupovi dělat „oblibujeme Švýcarsko“.
Abych nebyl úplně OT, já se nějak moc neintegruju a neangažuju, nemám na to čas (fulltime a tři ještě malý děti), ale každej takovej moment, kdy se teda do něčeho zapojim, naposled místní výroční střelecká akce, nebo třeba jdu v šest ráno na hřiště připravovat dětskej fotbalovej turnaj nebo tak něco, všichni jsou nadšený, takový to „ten se moc angažuje“, a to platí i o politice, „asi z toho něco chce získat“, to tu podle mě prostě neexistuje, nebo ne ve významným měřítku. Jaký si to uděláme, takový to budeme mít, nikdo nečeká, až za něj někdo něco rozhodne nebo zařídí. To jsou rozhodně fajn momenty.