V posledni dobe jsem z ruznejch duvodu premejslel o tom, ze mam cim dal mensi potrebu interakce s lidma. Na jednu stranu sice treba v supermarketu zasadne nepouzivam selfscan pokladny a nechavam si namarkovat zbozi zivou osobou - ale to nema svuj puvod v touze po nejakym kontaktu, jako spis v pocitu ze nejsem zamestnanec obchodu abych delal jejich praci. Anyway.
Jadro tech uvah, jak se rychle ukazalo, bylo v myslence jakej druh lidi me i dnes dokaze zaujmout, ke komu mam respekt, a naopak koho se snazim ze svyho vesmiru eliminovat a proc.
Ta skupina lidi kteri me jako jednotlivci v podstate nezajimaji je samozrejme nejvetsi, az na vyjimky obsahuje prakticky veskerou populaci na planete. Nezajimaji me jejich nazory, zpusob uvazovani, to jak zijou nebo jejich nazor na me, pokud nejakej maji. Je to ale takovej ten neutralni nezajem - sice nemam potrebu s nima mit nejakej kontakt, ale taky nepocituju jako obtezovani pokud k nemu dojde. Zajimaji me tendence lidskyho vyvoje jako celku, ale konkretni jedinci uz tak moc ne.
Existujou dve vyjimky z toho neutralniho pohledu: lidi ktery povazuju za znecisteni zivotniho prostredi a ktery se cilene snazim z myho vesmiru eliminovat. To jsou hlavne ti, kteri sice sami nic uzitecnyho neumej, ale maji nejakou nutnost ostatnim delat predpisy jak maji zit, co se jim ma libit, co je spatne a co je dobre. Abych byl uprimnej, dodnes jsem nepochopil co je k tomu vede - tenhle povahovej rys ale existuje co je lidstvo lidstvem, urcita cast lidi proste ma tu potrebu jinejm kafrat do zpusobu zivota. Temahle lidma opovrhuju tak hluboce, jak to jenom je vubec mozny, a nehraje roli jestli jako duvod udavaj nejaky nabozenstvi, politicky presvedceni, stravovaci predpisy, eticky duvody nebo proste jenom fakt ze se povazujou za lepsi nez vsichni ostatni. Spolecnyho maji vsichni to, ze neumej nic uzitecnyho a jejich existence je tak zbytecna, ze by nikdo ani nezaregistroval kdyby existovat prestali. Coz se do urcity miry ovsem da rict i o nas vsech ostatnich, vesmiru je nase existence lhostejna.
Druha vyjimka jsou lidi, ktery tvorej tu opacnou stranu spektra. Lidi ktery nikoho neobtezujou, ktery jdou zivotem bez fnukani, to co zivot prinasi, to se snazej sami jak nejlip umej resit, nesnazej se hledat u cehokoli nekoho "kdo za to muze", nezkoumaj, jak jsou diskriminovany a jaka do nebe volajici nespravedlivost se jim zase stala a jak by to svet mel odcinit.
Priklady tech prvnich vyjimek uvadet nechci - jsou vsude kolem nas, i tady na nyxu, kdo je chce videt, ten je vidi, neni potreba s nima ztracet cas.
Ta druha skupina je samozrejme mnohem mensi a uz z principu nenapadnejsi - vetsinou se proste stara o svuj zivot a nikoho s nim a jeho pruvodnimi jevy neobtezuje. Ale jeden pripad, kdy je diky youtube nekoho takovyho sledovat mozny bych mel. Je to Martijn Doolaard - clovek kterej se stal znamej diky svejm cestam "kolem sveta" na kole, diky svejm kniham fotografii a filmum z cest. To vsechno mi uniklo, do myho zornyho pole se dostal teprve kdyz se rozhodl koupit si dva malinky kamenny domecky - nebo spis jejich ruiny - v italskejch Alpach, a vlastnorucne si je opravit. Komu to trochu pripomina to co delam ja, ten se samozrejme nemyli, i kdyz ve srovnani s jeho osamocenym bojem s prirodnima zivlama jsem ta "warmduscher" varianta - bydlim u sice maly silnicky, ale muze ke me prijet i kamion se stavebnim materialem a moje obec ji kazdejch ctrnact dni vysava vysavacem, o odklizeni snehu hned pote co napadne ani nemluve. Mam elektrickej proud, vodu i kanalizaci a tak je ta moje varianta offgrid zivota spis jeji parodii. Ale jinak mame tech spolecnejch jmenovatelu dost. Oba stavime vlastnorucne a prakticky sami. Obcas nam nekdo pomuze kdyz to jinak nejde, ale vetsina je na nas coz nas obcas u tezkejch nebo velkejch objektu stavi pred problemy - Martijn si napriklad pro pokladku az 300kg tezkejch placatejch kamenu kterejma je pokryta strecha zkonstruoval drevenej jerab.
To nejdulezitejsi je ale perspektiva kterou se oba divame na svet. Oba jsme z nejakyho duvodu v urcitym okamziku usoudili ze nechceme dal travit cas naseho zivota ve mestech - ja v Bernu, on v Amsterdamu - ale ze cheme byt v co nejvetsim kontaktu s prirodou, na miste kde jsou stromy, jezero, hory. Oba resime problemy trpelive, bez rozcilovani, i kdyz mame oba casto pocit ze veci trvaji dele nez by mely. Ale oba vime, ze to proste jinak nejde, neboli jak to Martijn kdysi formuloval: "you can do things faster, but then they are mostly not beautiful". Ten faktor "beautiful" je dalsim spolecnym elementem: oba se snazime obklopovat se vecma, ktery nejsou osklivy, a hlavne oba mame pocit ze tech veci staci mnohem min nez se na prvni pohled zda. Martijn je puvodnim povolanim grafik, jeho smysl pro proporce a estetiku je neprehlednutelnej. Ja jsem architekt a fotograf a nehezky veci mi zpusobujou fyzicky utrpeni. Oba nemame problem se samotou: kdyz se jej jedna mlada navstevnice ptala na recept, jak ji snaset tak odpovedel ze se v urcitym bode svyho zivota rozhodl ze mu nebude vadit. A dodal, ze klicem je zit v okamziku, umet se radovat z pritomnosti. Coz je i moje motto, mimo jiny k videni i v zahlavi tohohle auditka - na mych iPadech nechavam pokazde vygravirovat muj slogan "now is happening right now". Umet najit krasu a pozitek i u vsednich veci - i u tech ktery jinak delame automaticky, u uklizeni, vareni (!) je imho klicem ke spokojenosti.
Asi neni prekvapivy ze mam respekt k nekomu kdo ma podobny idealy jako ty podle kterych se snazim zit ja sam, nekdo jinej to muze mit jinak, samozrejme. Ale diky nemu vim, ze v tom nejsem sam: sledovani jeho videi je jak se zda opravdovym fenomenem, jak to napsal jeden novinar z Guardianu "asi 900 000 lidi sleduje v jeho filmech jak schne barva". Jsou neuspechany, ukazujou, ze prace je casto namahava zalezitost ktera trva tak dlouho jak trva a ze presto muze byt zdrojem uspokojeni, a ze se v zivote casto dejou veci se kteryma jsme nepocitali, obcas neco nevyjde jak melo. A ze kdyz si zivot organizujes sam, tak nema cenu nad necim co nevyslo podle planu narikat, ale musis vstat a zkusit to lip. V prestavkach mezi mym stavenim kdyz si na chvili sednu na terasu, pozoruju svoji strz, neco k tomu piju a obcas si pustim jedno z jeho videi ovsem pokazdy nastane ten samej efekt: po chvili sledovani jak na necem usilovne pracuje ziskam pocit ze musim vstat a jit sam neco delat :-)
https://www.youtube.com/c/MartijnDoolaard‘Why are 500,000 people watching paint dry?’ The man behind YouTube’s DIY sensation | Art and design | The Guardianhttps://www.theguardian.com/artanddesign/2023/sep/21/martijn-doolaard-the-man-behind-youtubes-diy-sensationTwo Years on a Bike - Von Kanada nach Feuerland - gestalten EU Shophttps://gestalten.com/products/two-years-on-a-bike-de?srsltid=AfmBOopKp8xPOdtzbuFaXd1GE2ZK6fXOSKwBzG7yWOgjpz87evoUDsAp