Kdysi davno, asi pred deseti lety, jsem si chtel navrhnout a postavit knihovnu. Potiz byla v tom, ze jsem nevedel kolik mam knih a jak jsou velke, a tudiz se spatne odhadovalo jak vysoke by mely byt jednotlive regaly a kolik beznych metru ktere vysky bych mel mit.

Takze jsem si vzal metr a vsechny svoje knihy jsem zaevidoval v excelove tabulce, se jmenem autora a se vsemi rozmery, sirka, vyska a tloustka. Zjistil jsem ze mam asi 800 knih a ze jejich objem je asi jeden kubicky metr. Knihovnu jsem podle zjistenych rozmeru navrhl a postavil, a knihy vcetne urcite prostorove rezervy v ni ulozil.

Pote jsem si koupil muj statek a knihy behem prestavby lezely na pude v prepravkach. Cele ty roky mi dost chybely, ale proste nebylo kam je dat.
Problem s mym statkem je ten, ze jakkoli se jedna o prostorove mnohem vetsi objemy, nikam se mi ta puvodni knihovna moc nehodi. Takze jsem se rozhodl – byl to napad moji pritelkyne – ze si postavim knihovnu novou, a sice vestavenou ve stenovem oblozeni na kterem jsem prave pracoval. To oblozeni je v klasickem stylu jako pred dvema sty lety, profilovane listy a drevene panely, a ten regal jsem se rozhodl udelat nikoli od podlahy ke stropu, ale pouze v te horni casti nad panely oblozenym soklem. Coz znamena, ze pravdepodobne budu mit prostor pro o neco mene knih a budu muset rozhodnout, ktere si do knihovny chci dat a pro ktere v ni nezbyde misto. Samozrejme vyvstala i stara otazka ohledne kolik beznych metru regalu potrebuju pro kterou vysku.

Takze jsem se vydal hledat zminenou excelovou tabulku: od te doby mam uz davno jine pocitace ale mam svoje data ulozena na pocetnych backup mediich, ktera backupuji i sama sebe a tudiz jsem optimisticky zacal jedno po druhem otevirat pouze abych zjistil, ze zminena data nikde nejsou k nalezeni. Referoval jsem o tom me pritelkyni – znamenalo to, ze dokud problem nevyresim, nemohu knihovnu dokoncit. Vzhledem k tomu, ze tehdy byla svedkem nekolik tydnu trvajici katalogizacni faze, staval se jeji vyraz cim dal nervoznejsi. Predstava ze ted pristi ctyri tydny opet stravim katalogizaci knih misto vsech moznych jinych aktivit ji moc netesilo.

Jedno z backup medii jsem mel decentralne ulozene v kancelari a zatimco jsem jej prohledaval, kolegyne mi zacala psat prompt pro KI ktera mi tu katalogizaci mela udelat pomoci kamery automaticky – coz mi prislo opravdu cool. Ovsem, nez byla hotova do te miry aby sel ten tool prezkouset, moji tabulku jsem nasel – a v rozhodnuti, ktere knihy mam natolik rad, ze je chci mit i v nove knihovne mi zadna umela inteligence nejspis nepomuze. Nebo snad ano? :-)

Ten moment kterej dela zivot fajn je fakt, ze okamzik kdy budu mit svoje knihy opet na dosah uz stoji takrka za dvermi.

taková blbost, ale fakt potěšilo... v sobotu jsme vstávali v půl čtvrté (ráno) a jeli na balóny (lítá se za úsvitu, než se zvedne vítr), pak jsme šli na snídani, a pak jsme tak nějak nevěděli co dál (hotel až od tří odpoledne), v plánu byly horký prameny, ale v těch třiceti stupních to nebylo až tak lákavé, tak jsme vyjeli do hor, zajeli do lesa.... a vytáhli plachtu a spacáky a tři hodiny dospávali to ráno... a já marně přemýšlím, kdy jsem naposledy něco takového zažila. Spaní pod širákem nesčetněkrát, ale pak jsme přes den obvykle něco dělali (obvykle šli lézt)... ale jen tak se "válet v lese" za bílého dne? Ale bylo to úžasný...

BLOWUP: plavky usil pro nas oba samozrejme taky sam, stejne jako perovy spacaky.

Asi pred dvema tydny mi zemrel tata. To samo o sobe neni moment, ktery dela zivot fajn, ale presto mam pocit ze mu par myslenek musim venovat.

Muj tata byl takovym tim tatou, kteryho chce kazdej kluk mit. Dokazal cokoli postavit, sestrojit, vyrobit. Vsechno vedel, vsechno umel. Byl vedec, pozdeji presel z vyzkumu do vyvoje a kdyz dnes telefonujete, pouzivate asi tri jeho patenty. V ceskoslovensku bylo kutilstvi zpusobem preziti v planovanem hospodarstvi, on si veci ale delal sam protoze je chtel delat lepe. Sil si sam boty, postavil si skladaci kajak, sam vlastnorucne prestavel jeden z nasich domu a dalsi postavil po odchodu do svycarska, se zakladnim kapitalem asi 20k ktery si pujcil. Stary auto prestavel tak, aby mohlo transportovat pres tri tuny stavebniho materialu, generalku motoru udelal doma na kuchynske lince. Kdyz jednou moje mama prisla domu, lezely po celem obyvaku noviny na kterych byly hromady soucastek. Zeptala se ho, co to bude - on odpovedel ze se rozhodl postavit televizi. Tu tehdy melo jeste dost malo lidi, nicmene mama sla a druhy den ji radsi koupila. Kdyz se moji rodice brali, koupil si knihu o zlatnictvi a odlil si snubni prstynky sam. Pred dovolenou u more postavil harpunu kterou jsme testovali v obyvaku - ocelovy sip prostrelil nejenom prkno oprene o dvere, ale i ty dvere a zaryl se do parket tak, ze nesel vytahnout. Po mensi manzelske krizi musela harpuna zustat doma.

Krome pocitu ze v zivote je temer vsechno dosazitelne a mozne jsem po nem zdedil i pristup k penezum - je dobre je mit, ale nestoji za to udelat z nich smysl zivota. Diky nemu vim, ze burza je praktickej nastroj, ze vlastnit nemovitosti je zaklad. Nejspis i po nem mam odjakziva bezproblemovej pristup k zenam: stejne jako on jsem nikdy v zivote nebyl bez pritelkyne dele nez par tydnu, lisime se pouze v optimismu - on byl trikrat zenaty, ja pouze jednou. Kdyz jsem jej kdysi navstivil s jednou pritelkyni, ktera jej virtualne nenavidela (za to ze me jako dite opustil), dokazal ji svym sarmem behem asi 25 minut otocit ve svoji fanynku - i to mame spolecny, alespon zcasti.

Z kazde zivotni krize vysel lip nez pred ni, kdyz po nem v 58 chteli aby se naucil navrhovat svoje elektronicky prototypy v CAD misto kresleni tuzkou na milimetrovym papiru, poslal je do prdele, prijal nabidku na predcasny penzionovani s odstupnym ve vysi dvouletyho platu kterej okamzite na burze zpetinasobil.

Do svejch osmdesati hral denne tenis, v petasedmdesati sbalil svoji treti manzelku - kvuli ktery opustil pritelkyni se kterou zil pres patnact let. Diky nemu jsem zazil sam i spoustu zklamani - po jeho odchodu do Svycarska jsme se diky zmenenemu politickemu klimatu nevideli patnact let, ale i pozdeji jsme obcas meli kazdej svoji hlavu. Moji schopnost naprosteho nezajmu o to, co si o me cizi lide mysli jsem zdedil po nem, stejne jako nezajem o nejake podbizeni se za ucelem ziskani nejakych vyhod.

Dozil se 93 let, v posledni dobe uz to slo cim dal hur. Jeho skvely manzelce prej rekl, ze uz ma vsechno hotovy a ted nevi jak umrit. Jeho pecovatelka ho uklidnovala, at si nedela starosti, ze to prijde samo. Umrel tak, jak si pral - doma, ve svy posteli pri spanku. Lucky bastard az do konce.

Tech momentu, ktery delaj zivot fajn, vykoupenych i temi opacnymi, bylo vic nez dost, a za to mu patri muj dik.

Moje dcera dela ridicak - uz pred lety jsem ji na to dal penize, tehdy je utratila za nejaky blbosti a asi pred pulrokem najednou zjistila ze to neni spatnej skill a rozhodla se si ho udelat. Soucasti pripravy na praktickou zkousku je i jezdeni autem v doprovodu nejaky osoby ktera ten ridicak uz ma, s tim modrobilym "L" na kufru. Takze obcas tuhle sluzbu vyzaduje i ode mne - prej aby se naucila jezdit s automatem, at uz to znamena cokoli.

Vetsinou to probiha tak, ze oznami nejakej vycvikovej cil - treba jizdu po meste, po dalnici atd - a podle toho volime trasu. Teda, volim ji ja, zpravidla tak, aby nekde uprostred byla nejaka dobra restaurace nebo kavarna a podobne. Coz ocenujeme oba. Posledne jsme byli v legendarni Auberge aux 4 vents u Fribourgu, coz je dost magicky misto kam jsem obcas chodival fotit svoje projekty. Tenhle vikend bylo na planu jezdeni po meste, a tak jsme pristali v Gelateria di Berna ve ctvrti Breitenrain. Gelateria di Berna je asi nejlepsi zmrzlinarna ve meste, ma asi tri filialky a pred kazdou je v kazdou denni dobu fronta. OK, s tim jsem pocital. S cim jsem nepocital byl typ lidi ktery v ni stali: Breitenrain je neco jako v Praze Letna: bydlej tam sami krasni hipstersti lepsolidi, vsichni jsou strasne komunikativni, alternativni a tak dale. Takze jsem tam stal v ty fronte a pripadal jsem si jak v ZOO, a uvazoval jsem, jestli je to proste takovej fenomen, ze se lidi instinktivne maji potrebu prizpusobovat se nejaky tlupe ve ktery zijou takze se to v nejakejch vlnach porad dal akcentuje a pri kontaktu s nejakym alienem jako jsem ja potom najednou ta jinakost je jako by byli z marsu.

Je nutny rict, ze moje dcera v ty ctvrti taky bydli, a ze to i na ni melo nejaky ucinky, ale kdyz ji vidam samotnou tak mi to neprislo tak drasticky. Anyway. Dojedli jsme tu zmrzlinu a ja mel jediny prani: ujet nekam hodne daleko, kde nebudu videt nejenom tenhle druh lidi, ale nejlip vubec zadny lidi. Takze jsem dceru vysadil pred jejim domem a jel domu. Sedel jsem na terase, pil caj, poslouchal jarem nadseny ptaky, cetl si a pozoroval jak slunce pomalu zapada za les na protejsim kopci. A kdyz jsem jednou vzhledl od knizky, stala asi tri metry ode mne liska a zvedave me pozorovala. Kdyz jsem se na ni podival, jeste na me okamzik zkoumave hledela a potom naprosto beze spechu nonsalantne odkracela smerem do moji strze.

Ja bych v tom meste uz asi fakt neprezil.

V Baselu je legendarni hotel Trois Rois, je to 5+ hvezdicek, v Cheval Blanc vari Knogl (tri hvezdy a 19 Gault Millau bodu) ale co zpusobilo pred casem muj zvysenej zajem o tenhle etablissement byly zpravy z tisku a interview s Jacquesem Herzogem o nekolik let trvajici renovaci kterou mistr sam osobne s velkym nasazenim navrhl. Krome jineho nove prestavel i "the council" coz udajne ma byt "nejkrasnejsi cigar lounge svycarska". Na fotografiich vypadala opravdu zajimave, takze jsem projevil prani tam nekdy zajit, a pritelkyne mi tuhle sobotu sdelila, ze tam pro nas dva rezervovala. A protoze absolvovat predtim veceri v Cheval blanc by bylo bez prodeje ledviny nad jeji moznosti, rezervovala v Ristorante Fiorentina, coz je pro me nonplusultra italska kuchyne, srovnatelna treba s Lorenzini v Bernu. Dodnes je jednim z mala temat kdy jsme v rozporu otazka, zda je risotto con funghi porcini lepsi v Bernu nebo v Baselu, oboji figuruje nekde kde je obtizne se bez superlativu domluvit. item. Takze jsme absolvovali fantastickou veceri u stolu s vyhledem na Ryn a plni ocekavani se vydali za roh do Trois Rois.

Nejdriv konstatovani hned na zacatek: vyber doutniku i single malt tam je vic nez uspokojujici - i kdyz Chef de Bar s politovanim musel konstatovat, ze moje prani dostat k doutniku Tomatin mi nemuze splnit. Nakonec jsme se shodli na zparovani 17 let staryho McAllena s Cohibou Siglo 2, rozhodnuti ktery jsem pozdeji trochu litoval - trochu hranatejsi chut by byvala k te cohibe pasovala lip. Nicmene, potud vse asi patri do "momentu ktere delaji zivot fajn".

Co me osobne sokovalo, bylo jak neutulna atmosfera v tom oslavovanym prostoru panovala. Cigar lounge v mym vesmiru - a ze jich takovejch znam spoustu - by mela byt vybavena pohodlnejma kozenejma sofa, nejlepe Chesterfield, drevenym panelovanim na stenach, mela by pusobit jako misto orientovany do sebe, ale s moznosti vyhledu nekam, kam se hledet vyplati. Melo by to byt misto kde se clovek citi "s krytejma zadama", kde neni vystavenej, ale naopak sam ma moznost z nejakyho utulnyho rohu sledovat co se deje.

The council na me pusobil tak trochu jako bejvalej vybeh pro medvedy v Bernu: to byl takovej medvedi prikop kam tem medvedum turisti zeshora hazeli mrkev. Ten dojem pochazel od faktu, ze ten dvoupodlazni prostor ma o patro vys okna do hotelove chodby, pochopitelne jasne osvetlene. Ale i v podlahove rovine jsou tri okenni / dverni otvory vedouci na jasne osvetlenou chodbu, takze clovek neustale mimodek sleduje kdo tam chodi (a foti si selficka pred zrcadlem). Samozrejme, z jasne osvetleneho prostoru do spore osvetlene lounge neni videt, ale presto ma clovek pocit toho vystavenyho medveda. Steny jsou oblozeny nejspis extremne drahejma keramickejma dlazdicema symbolizujicima zhavy konec doutniku, ktery ale pusobej jako by je navrhoval specialista protipozarni ochrany. Strop je z neceho co vypadalo jako naddimenzovanej kus vzduchotechniky z pozinkovanyho plechu, Lenosky na sezeni jsou potazeny rudym sametem a maji tak strme kolma operadla, ze se v nich da sedet pouze v pozici dustojnika generalniho stabu. Moje lehka skepse k hvezdnym architektum HdM tak ziskala dalsi potravu - pritom jejich prvotiny pro me patrily k tomu nejlepsimu svy doby.

Anyway: jakkoli to byl trochu necekanej facit nasi navstevy, fakt ze jsme jej mohli stravit snobskym pomlouvani vysledku prace oslavovanych architektu to zase nejak transformoval do usmevnyho a uvolnenyho zazitku.

A potom jsme si vzali taxika domu, kde jsem si na terase nalil toho Tomatina na spraveni chute :-)

takže jsme zase byly v důchoďáku s kůzlaty... klienti nadšení, děkovali, personál doslova se slzama v očích, jak je to báječný, že jim pacienti (jsou specializovaní na Alzheimera) po naší poslední návštěvě měli klidnou noc a že spali - že to nebyl takový ten sundowning, kdy jsou večer jen unavenější a zmatenější, ale že jsou spokojení a klidní... takže nás doporučili do dalšího ústavu...

ale o tom jsem psát nechtěla... v úterý nám napadl sníh, po suché zimě v podstatě bez srážek (jsme na nějakých 10 - 15% obvyklého sněhu, nejhorší zima od roku 1980, možná i déle)... takže jsem vzala běžky a šla na běžky - tam byl aspoň půl metru sněhu (víc než za celou zimu, možná i kumulativně), tak jsem se tím brodila a hrozně si to užívala (pak vyšlo slunce a bylo po ptákách - posledních cca 300 metrů jsem lyže vlekla na hřbetě, protože se to neuvěřitelně lepilo)... ale bylo to úžasný - a mě došlo, že i na tomhle místě (přestěhovali jsme se před šesti lety) mám najednou "svoje místo" - úplně obyčené, hřeben s nízkými borovicemi, něco mezi polopouští a náhorním lesem, s "vyhlídkou" na telefonní převaděč a dálnici (ale taky na Rockies na obzoru)... ale že je to "moje místo"... nevím jak to popsat... mám takový vztah k poli a lesu za chalupou na Vysočině, a k jednomu místu v Sierře Nevadě (které není Yosemity ani žádná podobná pecka)... a teď ho mám i tady...

CAROLIAN: radost ze života...

CAROLIAN: Zatim kuchar vybranej neni - ja jsem popletl tyden ve kterem se bude vybirat, deje se to teprve ted. Vcera varil Enrico a prej to bylo perfektni.

Kdyz jsem byl behem studia pred nekolika desetiletimi na navsteve tady ve Svycarsku, absolvoval jsem tu neplacenou staz v jedny architektsky kancelari - byl jsem zvedavej jak moc se to tu od komunistickyho projektovyho ustavu lisi. Lisilo se to dost, nakonec to byl i duvod hledat si po studiu neco na trochu delsi dobu, ale utkvela mi v pameti jedna vzpominka: muj tehdejsi sef byl mladej architekt, asi 35 let, svobodnej, jezdil do prace na harleyi, mel plachetnici a velkej knir - tak nejak si proste uzival zivota kde to slo a demonstroval to vsim, co delal. Behem ty doby co jsem tam byl odesel na dva tydny na dovolenou a kdyz se vratil, byl jsem zvedavej co podnikl. Predstavoval jsem si ze nekde delal nejaky senzacni akce, lezl na ctyrtisicovky, sjizdel kuloary nebo reky, lital na rogalu, cokoli. On mi rekl ze byl ty dva tejdny v domove pro paliativni peci zadarmo pomahat pacientum, a ja jsem tehdy fakt nechapal co se deje :-)

Mam v baraku nainstalovany michaci baterie v retro stylu - konkretne Axor Montreux. Ten dum je pres dveste let starej a tak mi to prislo ze to tak stymuje, zvlast kdyz i jinak nezkousim ty stary techniky nejak snoubit s modernima formama - to delam spis pro jiny.

V jedny koupelne mam vanovou baterii se sprchou, a po letech mi ta spiralou opancerovana hadice od sprchy zacala v miste ohybu praskat. Nemam rad kdyz mi vesmir zkousi pripominat, ze vsechno co nas obklopuje smeruje k chaosu a entropii a proto jsem zasel do bauhausu koupit novou hadici. Vybral jsem typ a delku, zaplatil spis lidovou cenu a uz kdyz jsem tu krabici nesl, prisla mi podezrele lehka. Doma jsem ji rozbalil a konsternovane ziral na to co v ni bylo: na prvni pohled to pripominalo to co jsem chtel nahradit, ale bylo to vyrobeny z nejakyho podradnyho materialu, povrchova uprava byla jako kdyby to vyrobili v pakistanu nebo rusku, ty koncovky pusobily ze bude potreba je pilnikem dodelat, proste katastrofa.

Takze jsem si na webu vyhledal prislusnej originalni nahradni dil od Axoru - stal 90 Euro, plus 12 CHF za postovny - a objednal ho. Prislo to, co jsem cekal: sametovy povrchy, masivni, tezky provedeni, neco co clovek instinktivne ma chut pohladit. Namontoval jsem to s pocitem ze jsem vesmiru trochu plivnul do kafe a na celou vec zapomnel.

Asi za tri dny nato jsem neco hledal ve stodole - mam tam takovy veliky prepravky ve kterejch skladuju zbylej instalacni material a podobne. To co jsem hledal jsem nasel - spojovaci mufnu na instalacni roury pro elektricky kabely - ale vykoukla tam na me i povedoma krabice od firmy axor: a najednou jsem si vzpomnel, ze u druhe koupelny, kde nemam vanu, ale sprchu, jsem musel hadici ktera se sprchou prisla nahradit delsim kusem, a tu ktera tam byla puvodne - ano, v te delce kterou jsem objednal pro vanu - jsem si ulozil pro pripad potreby.

Toz tak, vesmire, az mi zase priste budes naznacovat neco o entropii, jsem pripraven!

Moje pritelkyne vede v Baselu KiTa (Kindertagesstätte, odkladiste pro deti, neco mezi skolkou a jeslema). Uz nekolik let ma problemy s kucharem: sice vari OK, ale jinak je to dost o nervy. Kazdej den chodi pozde - coz se projevuje i tak, ze jidlo nekdy neni hotovy vcas. To je problem, ty skupiny obedvaji po sobe, nektery deti jsou treba jenom na pulden a kdyz se obed zpozdi, odchazeji bez jidla. Jsou problemy i s objednavkami, kazdy den "neco zapomene" a musi jit do supermarketu nakupovat, obcas u toho necha na zapnute plotne varit neco v hrncich - coz v prostredi kdy tam nejakej malej svist teoreticky muze utect a svrhnout to na sebe je absolutni no-go. Ona s nim vedla opakovane rozhovory, pokazdy byly velky sliby o naprave ale k nicemu to nevedlo. Nakonec si rekla ze to tak fakt uz dal nejde - pristihla ho, ze krade objednany suroviny - a vyhodila ho. S tim ze si byla vedoma, ze bude mozna tezky najit nahradu.

Nastal ovsem pravej opak: prihlasilo se ji asi patnact adeptu, pricemz ma problem se pro nejakyho rozhodnout kvuli tomu, jak sympaticky lidi to jsou a jak dobry reference maji. Asi pet z nich varilo jako sefkuchar v renomovanych restauracich, dva z nich v ocenenych provozech. Vsichni pusobej naprosto nadsene, kreativne a motivovane, jeden uz ji prinesl menu plany na nekolik tydnu dopredu, vcetne "haloween special" a podobnych legraci. To vsechno podle zasad zdravy vyzivy, castecne s moznosti zapojit deti jako pomocniky. Samozrejme vsichni vari pouze z cerstvych surovin, zadny convenience produkty krome nakladanych pelati, chleba se pece cerstvej atd. Ona je z toho jak v Jirikove videni :-)

Nakonec se s tezkym srdcem rozhodla pro pet kandidatu a pristi tyden bude kazdej z nich jeden den varit na zkousku. Jak to dopadne je jasny: v patek bude vedet, ze ma pet skvelejch kucharu a musi se pro jednoho z nich rozhodnout :-)

Moje otazka k tomu celymu byla, co vede spickovy kuchare k tomu varit pro maly prcky? Hlavni motivace je prijemny pracovni prostredi s lidskou pracovni dobou, zadny nocni sichty, ve tri odpoledne padla, zadny vikendy atd. Sice si vydelaj min nez v hvezdickovym lokale, ale prej to za to presto stoji.

ale k tématu... jsem si včera byla pro mlíko u známé, vždycky si pokecáme (jsme podobně staré, máme podobné starosti atd.) a v rámci stěžování si jsem jí říkala, že se mi kozy prorvaly pletivovým plotem (mám ho jen na takových těch zatloukacích tyčích, co bývají na pastvinách, které kozy postupem času vyviklají a plot tím pádem není vypnutý - nemám postavené pořádné sloupky z důvodů, že potřebuju plotem občas hýbat a je v místě, kudy bychom eventuélně museli projet nějakou těžší technikou, takže tam nemůže být permanentní stavba) a že zrovna objíždím město a sháním, kde sehnat pevné panely pletiva s ODVOZEM, protože jsou pět metrů dlouhé (tj. člověk to nenarve na korbu pickupu, ani na běžný přívěs, chce to náklaďák nebo dlouhý přívěs) - a ona říká "no a to by se vešlo do mého přívěsu na koně", tak máme zejtra sraz u obchodu, kde to mají skladem a budu mít (zaťukávám) plot...

CAROLIAN: cross to napsal hezky, a urcite existujou stranky ktery to umej hezky vysvetlit.

V podstate to funguje na vsech urovnich, ale kazda ta uroven resi trochu jiny ulohy. Federalni se stara treba o armadu, o clenstvi v mezinarodnich organizacich nebo o velky projekty infrastruktury. Hlasovali jsme o nakupu stihacek, o clenstvi v UNO nebo o vystavbe dalnic a zeleznice. Pred dvema tydny jsme hlasovali o snizeni poplatku za televizi (bylo odmitnuto) a o zavedeni individualniho zdaneni (doposud se manzelske pary zdanuji jako jedna jednotka, manzelky funguji jako vlastnictvi manzela ktery mu prinasi nejakej vydelek, coz vede k vyssim sazbam diky progresi. V ustave se uz pred ctyriceti lety rozhodlo o odstraneni tohoto “manzelskeho trestu“, podarilo se to az ted)

Kantonalni hlasovani se tykaji kantonu, hlasuje se treba o danovy sazbe, ale i o celkem prkotinach ktery ale dokazaly cast obyvatelstva aktivovat.

No a na urovni obci se hlasuje o tom co se deje v obci.

Hlasovat se da budto v referendu (zakonodarce neco rozhodne a zaroven rozhodne ze to lid musi schvalit - to se tyka treba veci jako „vstup do EU“ (ten by ale byl absolutne bez sance). Potom existuje tzv. Fakultativni referendum, kde musi lid sam vyvinout aktivitu a sebrat na korekci nejakyho rozhodnuti sam dost podpisu. A potom existujou tzv. Iniciativy kde muze kdokoli chtit cokoli a kdyz sezene dost podpisu, tak se o tom - na te urovni, ktere se to tyka - provede hlasovani. Treba o tom, jestli se smi stavet minarety (nesmi) nebo jestli se smi kravam vypalovat rohy aby jim nerostly (nesmi) atd.

Do tohohle auditka se to imho hodi, protoze ten system zpusobuje nejenom u mne, ale u vetsiny lidi pocit, ze se o nich nerozhoduje zeshora, diky nejakym nepruhlednym „ja na brachu, bracha na me“ aliancim, ale ze kazdou blbost kterou politika vyprodukuje je mozny korigovat nebo s necim prijit sam.