Asi pred peti lety jsem si z jednoho krasnyho mista na pobrezi Chorvatska privezl piniovou sisku. Ponevadz ty pinie mam strasne rad, dostal jsem samozrejme napad si z tech seminek par sam vypestovat. Pritelkyne mi je nejdriv naklicila a potom presadila na terasu do velikanskyho kvetniku. V noci ale jakesi zvire melo potrebu ten kvetnik s tou kyprou zemi celej prohrabat, takze po tech semenaccich nebylo ani stopy. Tak jsem vzal lopatku a prakticky archeologickou metodou vrstvu po vrstve odkryl, az jsem je vsechny nasel. Ted jsou v bezpeci malyho kvetniku na stolku a uz treti den je nikdo nevyhrabal. Ten piniovej lesik kterej si z nich chci vysazet ve svy rokli uz asi nezaziju, ale presto me ty semenacky pokady kdyz je vidim potesej :)