přistavuju chlívek pro kozy... teda ne já, mám na to handymana... za pět let, co pro mě dělá drobné práce si zvyknul natolik na kozenky, že nejen, že je toleruje (má plot kolem "stavby", ale jinak nemusím kozenky zavírat), ale když odjíždí, tak zabezpečí branku.... a teď jsem zjistila, že má pro ně buráky v pracovní krabici :-))
(to nemluvím o tom, že se dal docela s vervou do vymýšlení luxusního kozího chlívku s rampama a jedním východem "oknem").
Ano, kdybych si najala firmu, tak bych to asi měla postavené mnohem rychleji (a taky dráže), ale už vidím "firmu", jak nosí materiál skrz kozí stádečko a kupuje stádečku buráky...

CAROLIAN: Bruno ma prave ty kravy :)
Sousedka ma krasny ovecky, ty z wallisu s cernejma hlavama, ale ty jsou zamestnany na jejich loukach.

BLOWUP: tak ono ovce / kozy, to už není zaměstnání, ale diagnóza :-)) (protože příčetný člověk by se do toho nepustil) - ale pokud by nějaký Bruno u vás něco takového provozoval, tak třeba by to stálo za úvahu. U nás takhle "sekají" břehy říčky ve městě - nevím, kolik to stojí, ale majitelé stáda si přivezou ploty a psy atd., a stádo si hlídají.
Uznávám, že mechanizovaný Bruno, který nepotřebuje ohrádky a psy a hlídače je pro malospotřebitele asi milosrdnější... I když vidím, že chlívek má taky pěkný :-)))

BLOWUP:
1MALALISTICKA:

Kdyz jsem si poridil starej statek s asi 3500m2 pozemkem, tak samozrejme bylo tema jak se ty polnosti budou obhospodarovat. Cast je les, cast je strz - tehdy zatravnena, dnes vicemene dzungle - a velka cast jsou louky. Tehdy jsem se domluvil s mistnim sedlakem, ze na loukach chci "rozkvetlou louku" kterou on jednou za rok posece. Uplne na zacatku se mi na ni pasly kravy, coz bylo romanticky a mily, ony jsou to hrozne legracni a zvedavy zvirata, ale brzy mi bylo receno ze kravy a kvetouci louka se navzajem vylucujou: cim bohatejsi na ziviny louka je, tim mene druhu kvetoucich rostlin na ni bude rust, pastviny jsou vetsinou spis nudnej biotop. Takze jsme bohuzel kravy (a ostatni zvirata) na louku prestali poustet.

V prubehu let se ukazalo, ze nas arrangement s mym sedlakem (jmenuje se Bruno) moc nefunguje. Nebyla v tom neochota nebo zla vule, ale spis fakt ze on v okoli nakoupil velke mnozstvi pozemku a proste nestihal. Kosit a susit seno se da typicky v casto velmi uzkem casovem okne, pocasi musi byt nekolik dni stabilne suche a to vetsinou vyrazel kosit svoje hektary a moje komplikovana louka (svazitej teren, stromy, kere) proste casto prisla zkratka. Za tech sest let dvakrat nakonec tu travu misto poseceni zaoral - jednou protoze jsem mu dovolil aby pri tezeni dreva louku pouzil, takze bylo nutne ji uvest do puvodniho stavu, a podruhe kvuli spatnemu pocasi nestihal, trava vyrostla asi na 1.7metru a po destich polehla, smutnej pohled.

Jake se nabizi alternativy? Pokud clovek chce tu "rozkvetlou louku", znamena to sekat jednou az dvakrat za sezonu, trava je vysoka a je na to potreba listova sekacka. To neni problem, tu bych klidne poridil. Problem je nasledne suseni, obraceni a odvezeni materialu. Z mych asi 1500m jsou to dva velike valniky plne tech valcovych baliku, je to nekolik tun sena. To znamena mit celou tu prislusnou techniku, a nehlede na vysku investice ani neni mym zajmem neco takoveho mit.

Druha moznost jsou takovy ty trakturky ktery secou a zaroven ten material sbiraj do kose. Tam uz je nutny sekat alespon jednou tydne a stejne tam clovek generuje obrovsky mnozstvi materialu kterej musi nekam vyklapet. To sice u me jde dobre, mam tu strz ale vlastne se mi to reseni nelibi. Krome toho ze bych musel kazdej tejden dve hodiny na tom trakturku jezdit, je muj pozemek castecne dost strmej - otazka stability trakturku proti zriceni do strze - a navic mi hromada tlejici travy i v ty strzi neprijde jako moc dobry reseni.

Samozrejme, pokud by clovek vzal nejakej model kterej si s tim strmym terenem poradi, tak se da sekat i dvakrat tejdne a material bych nemusel sbirat, ale dvakrat tejdne stravit letni vecer jezdenim po louce mi neprislo jako neco o co je stat.

Treti moznost je roboticka sekacka. Tam odpada problem s materialem - proste seka tak casto, ze neni potreba jej sbirat. Problem s terenni pruchodnosti je dnes uz vyresen - zhruba dva roky existuje vyrobek firmy Mammotion - Luba 2 AWD - ktery si poradi jak se strmym stoupanim, tak s nerovnostmi sekane plochy. Udajne :-) Minuly rok, po shlednuti spousty recenzi na youtube, jsem se rozhodl robota na zkousku koupit - a se mnou nejspis spousta dalsich lidi, protoze do konce sezony nebyl objednatelny.

Tento rok prisla na trh druha, vylepsena verze a asi pred mesicem mi dorazil domu.

Facit:

1. Robot - pokrteny podle sveho predchudce na jmeno "Bruno" - funguje tak, jak ma. Pomoci satelitni anteny na strese naviguje s presnosti na nekolik centimetru po cele louce, i na jejim nejzazsim konci asi 120m daleko.

2. Diky nahonu vsech ctyr kol a nezavislemu zaveseni a odpruzeni si poradi i s dost brutalnimi nerovnostmi. Na moji louce jsou hluboke diry po hrabosich, vyjezdene koleje od traktoru, drny nejakych supertravin vysoke asi deset cm a tak dal. Snazim se mu tu praci presto ulehcit tim, ze ji postupne zkousim trochu dorovnat, ale i tam kde jsem to zatim nezvladl statecne sece. Naprogramovani useku je velmi jednoduche: proste s nim pomoci telefonu objedete hranici useku nebo pripadne "no go zony".

3. Strmy svah: Bruno zvlada stoupani asi 85%, kdyz jede primo do kopce. Ma prekvapive manevrovaci schopnosti a kdyz se dostane do nesnazi (treba sklouzne z louky pres okraj do strze) tak se tam sam casto vymanevruje, vrati se na misto kde prestal a pokracuje v praci. Nicmene: moje louka je na jednom miste naklonena napric, a kdyz nejede kolmo ke svahu ale "po vrstevnici", musi dost bojovat. Predni kolecka jsou konstruovana tak, ze mohou rotovat i napric ke smeru jizdy - skladaji se z takovych valecku. To umoznuje vyborne manevrovat na rovine, ale pri jizde po vrstevnici po strmem svahu mu ujizdeji z kopce. On to vi a kompenzuje to tim, ze jede mirne sikmo, takze ty pasy ktere sece jsou presto jako podle pravitka, ale je to tak trochu boj :-) V aplikaci se da nastavit spousta veci - treba i to aby sekal po spadnici misto po vrstevnici, ale o to vic musi manevrovat na koncich kazdeho pasu, coz na te hrane neni idealni. V mem pripade to znamena, ze jsem objednal zahradnika aby mi na delce asi padesati metru udelal asi metr siroky pruh na okraji louky - na hranici se strzi - ktery by byl vodorovny a umoznoval by Brunovi snadnejsi manevrovani. Krome toho jsem mu postavil takovy podzemni domecek na nabijeni, ktery casem bude za kamennou suchou zidkou, ale vetsina lidi ho proste necha nekde na kraji louky pod takovou plastikovou striskou.

4. Travu Bruno seka takovymi vymennymi ziletkami, kterych je celkem dvanact. Jsou pripevnene na dvou talirich a jsou extremne ostre. Po asi tydnu jsem zjistil, ze obcas nekde neco neusekne tak ciste jako na zacatku a ukazalo se, ze se neotupily jak jsem si myslel, ale ze se na nich usadila tvrda vrstva ze stavy z travy smichane s prachem. Pomoci rozpoustedla na pryskyrici kterym cistim svoje nastroje v truhlarne se vse opet uvedlo do puvodniho stavu, ale zabralo mi to asi hodinu. Uvidime jak se to bude vyvijet dal - ten prvni tyden nebyl uplne normalni provoz, teprve jsem mu louku uvadel do sekatelneho stavu. To je u 1500m louky celkem challenge: je potreba osekat krovinorezem vsechno az na hlinu, protoze po letech hospodareni s velkou technikou tam zustaly takovy zdrevnately dlouhy stopky nejakejch plevelu a kopriv a podobny veci. S cerstve rostoucima rostlinama si Bruno ovsem poradi.

5. Bruno je fajn partak. Da se ovladat telefonem, obcas na cloveka mluvi, posila mu zpravy o dokonceni prace a kdyz clovek sam maka na louce tak jeho neunavne rejdeni dodava pocit ze v tom clovek neni sam.

6. Mam verzi pro pozemky o velikosti 3000m. Existujou mensi ale i mnohem vetsi varianty. V mych dost narocnych podminkach jej nechavam najednou sekat useky asi po 500metrech, celych 1500 najednou by asi nezvladl bez nutnosti vratit se do domecku dobit akumulatory. U pozemku ktery ma rovne hranice a neni tak strmy by to asi problem nebyl.

Dosavadni facit: nevim jak se situace vyvine behem dalsich let, ale momentalne jsem naprosto se zvolenym resenim spokojen. Sedet vecer na terase a pozorovat ho jak si - naprosto tise - pracuje je uspokojivy zazitek.

Já ti to tady trochu zaneřádím.

U nás na vsi každé tři roky pořádá tradiční střelecký spolek jakousi slavnost. V Kantonu Vaud si na to potrpí(me). Letos to trvá 4 dny, od pátku do pondělí, a pro představu, starosta obce požádal školu, aby uvolnila děti, aby se mohly slavnosti v pondělí zúčastnit. Berou to tu vážně.
V pátek večer mi píše soused Seb, otec synova spolužáka, jestli se nechci stát členem spolku a zasoutěžit si. Stávající člen totiž může přivést nového člena. Přidal historku, jak před třemi roky mu to takhle někdo ze spolku nabídnul, on na to kývnul, a v hlavní disciplíně skončil nakonec druhý. (Rovnou předběhnu a prozradím, že svým nejlepším výkonem v jedné z disciplín jsem se umístil asi 30. z 80, takže tuhle pointu to nemá.)

V sobotu ráno tedy sraz na střelnici, chlapci v kostýmech si ještě ověřili, že nepocházím z Balkánu (vlastně nevím, na jaké země se to vztahuje, ale úplně každěmu SIG 550 do ruky nedají). V sobotu odpoledne vyhlášení výsledků do nejlepších 15. Nejlepších 15 jen abecedně, Seb mezi nimi. Smějeme se, že to na něj nalíčili, protože před těmi třemi roky musel jako vice-roi platit celému spolku pití. A že to na něj určitě nalíčili znova.
V neděli odpoledne vyhlášení těch nejlepších. Členové spolku chodí mezi stoly a snášejí květinovou výzdobu ke stolu těch, na které sázejí, že vyhráli. U našeho stolu se objevují květinové koše a záhy i jakési dekorativní palmy. V dalších disciplínách se umístili místní borci, věkový průměr tak 60, co mají prostě od vojny nastříleno, ale už zbývá posledních pět, Seb stojí za květinovou výzdobou a tváří se, jako by nic. Říká, že i jeho tchýně vtipkovala, že to na něj nalíčili.

Nebudu to prodlužovat, při ohlášení druhého místa propuká bujaré veselí, protože Seb to fakt vyhrál a odnáší si domů ještě větší kravský zvonec, než před třemi roky.

Nicméně story pokračuje. Dneska ráno zmíněná dětská soutěž. Střílí se z .22. Protože nám děti zůstaly doma, posíláme dva starší (10 a 13), Seb je na místě se svým desetiletým synem a ty naše ohlídá, a po střelbě nám je pošle domů, kde dětská párty pokračuje s PS5. My mu je pak pošleme zase zpátky na odpolední banket a vyhlášení dětských výsledků.

Protože dneska normálně makám, sleduju akorát na Whatsapp konverzaci mezi svými dvěma syny a manželkou, která je monitoruje z home office. Osoby a obsazení: „10“, „13“, M = manželka, já.
M: už jste obědvali?
10: ještě ne
M: jsi s 10, jeho spolužákem a jeho otcem?
13: já?
M: jo ty
13: jo
M: takže jste se neztratili, jste spolu, a čekáte na oběd. Bezva.
(po půl hodině)
M: už jste jedli? Všechno v pořádku?
13: jo
M: OK tak počkejte na vyhlášení cen, potom se můžete vrátit domů.
10: mám dneska tenis?
M: to máš, od čtyř. Mám ti přivézt věci?
10: ne, to stihnu domů tady po tom
M: řekni si bráchovi, ať převezme tvoji cenu
10: to ani nemusí
13: nic pro něj přebírat nebudu
M: tak na mě počkejte, přivezu 10 věci na tenis
13: musim přebírat svoji cenu?
já: jo
13: nechci tady čekat věčně
10: počkat tu je slušný vychování
já: někam spěcháš?
13: jo
13: spěchám
10: jsem to vyhrál
13: aaaaaaaa
10: sklapni

Takže kravský zvonec je na cestě. Prý je jenom vice-roi, vice-král slavnosti, protože střílel v mladší věkový kategorii (10-12), ale měl nejlepší skóre. Držel to v ruce poprvé. Jsem hrdý otec. :-]

Kdyz jsem pred asi triceti lety prisel do Svycarska - tehdy na pulrocni staz - tak uz jsem tu zemi z predchozich navstev trochu znal. Ten prvni kulturni sok se tudiz nekonal, uz jsem vedel ze tady proste vsechno funguje, vsechno je cisty, opraveny, udrzovany, v obchodech je vsechno co clovek chce i kdyz o tom jeste ani nevi a tak dale. Samozrejme, po urcitem case ktery tady clovek stravi si zacne vsimat rozdilu ktery nejsou na prvni pohled tak patrne, a casto jde i o rozdily opacne.
V socialistickem ceskoslovensku se napriklad nove vydane knihy uvadely do prodeje vzdycky ve ctvrtek. Poznalo se to podle dlouhych front pred knihkupectvimi, ktere tam staly proto, ze knih nebyl dostatek - oblibene tituly se dostaly na prodejnu treba jenom v nekolika kusech a pote co si prodavacky z nich nejdriv vzaly pro sebe a sve zname, uz jich moc nezbylo. Dobre knihy byla uzkoprofilova deviza a samozrejme jsem ocekaval, ze v zemi kde je vseho dostatek tomu tak bude i u knih. Coz se ovsem potvrdilo pouze castecne. Samozrejme, pred knihkupectvimi tu zadne fronty nestaly a obchody byly plne vsemoznych publikaci, takze na prvni pohled bylo vse tak, jak to ma byt. Nicmene, pri jedne navsteve oblibeneho obchodu jsem zjistil, ze muj puvodni umysl koupit si Smrt odpoledne od Hemingwaye se nezdari. Knihu nemeli a ani nesla objednat. Poptaval jsem se po jinych "must have" titulech - Feuchtwanger, Jerome, Ransome, Mailer, postupne jsem zlomyslne zkousel jestli nemaji treba neco od Capka - a temer u vsech titulu jsem se dozvedel, ze sice kdysi byly publikovane, ale uz pred lety, ted jsou rozebrane a reedice neni na trhu. Samozrejme, existuji publikacni rady klasiku, kde ta opravdu nejznamejsi dila koupit sla - odchazel jsem tehdy domu s Nabokovem - ale tehdy me sokovalo zjisteni, ze i naprosto nesporne drahokamy svetove literatury jaksi podlehaji modam a zakonum knizniho trhu. Lide se zajimaji o to nove, i kdyz to tem overenym genialnim dilum casto nesaha ani po kotniky - proste proto, ze to je nove. Takovou knihu si koupi, prectou a zapomenou - proste ji zkonzumuji v pravem slova smyslu.

Od te doby se leccos zmenilo, knihy se daji shanet pres internet a kdo opravdu nejakou chce, vetsinou si ji casem opatri. Ale tenhle princip "co je nove, to je dobre" vlastne funguje skoro u vseho - u filmu, u hudby, u umeni obecne. Diky tomu je lidstvo takova masa ktera sice stavi na obrovskem fundamentu kultury, filosofie a poznatku, ale pro 95% konkretnich jedincu to znamena, ze sice tusi - mozna - ze nekdy "neco" bylo, ale vlastne to sami osobne nikdy nepoznali. Coz vede k bizarnim situacim, kdy nejake mlade je naprosto ohromeno nejakym nepovedenym remakem inspirovanym remakem z remaku z nejakeho klasickeho dila a slavi to jako obrovsky objev.

Nedavno jsem se v nasi kancelari bavil s jednou mladou kolegyni - diskutovali jsme v souvislosti s prave se konajicim ESC v Baselu o tom, jak se tahle "gay superbowl" vyvijela v case a zda alespon driv bylo mozne tam slyset i neco dobreho, co pretrvalo do dnesni doby (bylo). Pri tom rozhovoru se ukazalo, ze kolegyne - ktera urcite nepatri k te nevzdelane casti populace nezna Carlose Santanu (koncem mesice vystoupi v Zürichu), ze nevi kdo je Edith Piaf (sic!) a nikdy neslysela Riders in the Storm. Zato zna a obdivuje spoustu jmen ktera jsem ja nikdy nevzal na vedomi - predstavujou pro me vicemene neinspirovanou kasi genericky a stale stejne znejiciho sumu. So what :-)

A tak me potesil minuly sobotni vecer. Nasi kamaradi - je to starsi par, ktery spolu - kazdy ve svem dome - stravil uz taky asi tricet let - nas pozvali na oslavu svych kulatych narozenin. Oni nas takhle zvou kazdych deset let. A vzhledem k tomu, ze pokazde pozvou asi sedmdesat lidi, kona se to ve sklepeni jedne z nejstarsich Fasnachts- clique z Baselu. Ten prostor je plnej relikvii z poslednich stodvaceti let - tak dlouho ta klika existuje - na kterych je videt jak ten bezici cas s jeho aktualitama ruzni umelci kteri pro ne pracovali ztvarnili. Byl to fantastickej vecer - varil pro nas jeden z nejlepsich kucharu mesta, skvela atmosfera, po kazdem chodu se stehovalo k jinym stolum aby vsichni meli moznost bavit se s vic lidma, a mozna jsem mel stesti, ale s pritelkyni jsme pokazde pristali u opravdu zajimavych osobnosti.

A behem vecera vystoupila nejznamejsi sansonierka z Baselu, se tremi bloky fantastickych klasiku - mimo jine od Edith Piaf. Nikdy bych neveril, jakou radost mi tenhle banalni fakt muze pripravit, a ovace ktery byly naprosto ohlusujici svedcily, ze nejsem sam. Clovek by rekl, to je preci priznak toho, ze muj pocit je mylny, ze? Nuz, ta klika u ktere jsme slavili se jmenuje "stara garda" a kdyz se clovek rozhledl po tom velkolepem prostoru, tak prevladala seda barva vlasu :-) Toz tak, takovy je beh sveta :-)

Jezdim uz asi tricet let s Volvem. Za tu dobu jsem jich mel nekolik, vetsinou si je nechavam tak dlouho dokud se jejich udrzovani v perfektnim stavu nestane financnim luxusem. Coz byva kolem patnacti let jejich stari.

Nedavno jsem opet musel se slzou v oku provest prechod na novejsi model, moje milovany V70 jsem nahradil V60 (V70 uz se bohuzel nedela a V90 byl hybrid, fujtajxl). To auto je fajn, vypada dobre, dobre jezdi, vsechno umi a vlastne jsem s nim spokojenej - i kdyz to stary bych asi mel radsi. Anyway.

Minulej tejden mi pri vyjizdeni z pozemku najednou vyhodilo asi pet chybovejch hlasek: ABS, rucni brzda, kontrola prevodovky, bylo toho vic a ja, zainteresovany laik jsem okamzite zacal podezirat kunu ktera se mi kazdou noc po aute prochazi. Je nutne konstatovat, ze mi nikdy nic na zadnem aute zatim neposkodila, takze jsem byl o to zarputile odhodlanejsi - pokud se podezreni prokaze - uderit s nesmlouvavou rozhodnosti. Studoval jsem na internetu pasti na kuny, nakonec se ukazalo, ze se da v aute nainstalovat cosi jako elektricky ohradnik a tak jsem auto odvezl do me garaze, prevzal nahradni a cekal. To nahradni ktere mi dali k dispozici je to nejvetsi co Volvo kdy vyrobilo, takovy SUV o velikosti omnibusu, se tremi radami sedacek. Pokazdy kdyz ho vidim si rikam, jakej mentalni stav musi vest k tomu neco podobnyho chtit vlastnit. Anyway.

A potom se stalo neco, co jsem za tech tricet let co do te garaze chodim jeste nikdy nezazil. Normalne vypada takova situace asi tak, ze to auto tam rano dam, kolem desaty mi nekdo zavola co zjistila diagnoza, kolik to bude stat a kdy si ho muzu zase vyzvednout. To byva ten samy den, nekdy vyjimecne az druhy den, ale nikdy to neni dele.
Tentokrat bylo vsechno jinak. Vecer prvniho dne jsem musel volat ja (!) a dozvedel jsem se, ze neznaji presnou pricinu. A ze maji personalni problem zpusobeny tim, ze Volvo ma akci kdy povolava zpet hybridni modely, ponevadz se jaksi stava ze jim bezduvodne zacinaji horet baterie. Snazil jsem se pusobit jako ze me to prekvapuje a doufal jsem, ze rano bude moudrejsi vecera. Druhy den se vse opakovalo a kolegove v kancelari kteri muj telefonat slyseli zacali mirne zvedat oboci. Muj sef se me ptal, jestli si nechavam auto servisovat "u Albancu na dvorecku" a nikdo mi nechtel verit ze jde o oficialni zastoupeni znacky v Bernu. Vzhledem k tomu, ze me to nahradni auto stoji asi 100CHF denne jsem formulace typu "pricinu nezname, kdy bude opravene nevime" nepovazoval za uplne legracni. Treti den se nicmene situace opet opakovala a ton telefonatu ziskal mirne vibrujici komponentu.
Dnes rano mi konecne - sam od sebe - zavolal sef dilny s tim, ze pricinu nasli. Pry kabel vedouci k senzoru ABS, ale nikde neni znat zadne poskozeni, kuna je v tom pry nevinne. Coz je skoda, ponevadz kdyby to byla kuna, tak by to cele i s nahradnim autem platila pojistovna. Na moji otazku, kdy to auto teda opravej smutne odhadl ze bych si ho mohl vyzvednout v utery - to je po osmi dnech od dodani. Tedy k nakladum na opravu pribyde dalsich zhruba 800,- CHF - coz neni uplne zanedbatelny, imho. Trochu posmutnele jsem mu moji perspektivu sdelil, a on mi rekl ze si toho je vedom a ze kvuli vznikle situaci ty naklady na to nahradni auto prevezmou sami. Hm. Dobra zprava, neni liz pravda. A kuna si muze oddechnout :-)

Na nyx chodim rad, protoze mi dava moznost videt svet nejenom moji perspektivou - ktera je casto jina nez ta prevladajici - ale ziskat pocit pro to, jak zivot vnimaji ostatni. Pro me prekvapivym zjistenim bylo kdysi asi hlavne to, ze pocitove a subjektivne tady na nyxu prevlada spis negativni videni. Ja casto jenom zasnu co vsechno muze u nekoho zpusobit negativni pocity, premyslim proc vetsinu z nich proste neznam a driv jsem na tohle tema vymyslel dost dobrodruzny hypotezy. Auditko "co vas sere" je zajimavou sondou, jake banality nekomu muzou zkazit den, ale mnohem necekanejsi pro me byl pocit ze signifikantni podil zdejsich ID trpi depresema, polykaji psychofarmaka, jsou v peci specialistu a nebo v prispevcich alespon pusobi tak, ze clovek ma pocit ze by ji meli vyhledat. Mimodek takhle delam srovnani s tim, co me obklopuje, ale treba i s tim co jsem zazil v mladi v cesku sam, a moc nechapu odkud se to bere - podminky za kterych jsem vyrustal byly mnohem spis duvodem pro deprese nez dnesni doba. Moje uvahy, proc tomu tak je samozrejme driv nebo pozdeji involvuji social media - coz byva v tehle souvislosti casto a asi po pravu jmenovana pricina. Nicmene, ja sam social media pouzivam taky, asi ne moc excesivne, ale i tak na sobe zadny negativni dopady nevidim. Vcera jsem se ale dival na dokument ktery kdysi bezel na Arte a tam mi najednou vytanula jeste dalsi moznost.

Ten dokument se zabyval tzv. "vysoce zpracovanymi potravinami". To ze nejsou ve srovnani s jidly varenymi z cerstvych surovin prilis zdrave se vi uz dlouho, to ze jsou pricinou ruznych civilizacnich chorob od obezity az po ruzne druhy rakoviny taky nikoho kdo se o to zajima neprekvapi. Pro me bylo prekvapenim ze i kdyz se probandum daly pokrmy s naprosto stejnou kalorickou hodnotou ale jednou pripravene z cerstvych surovin a jednou z tech zpracovanych, tak v tom druhem pripade na rozdil od prvniho presto probandi tloustli. Potom je tu cela rada mechanismu, ktery se teprve overujou - napriklad se tusi, ze tzv. emulgatory, bez kterych se temer zadna prumyslove vyrobena potravina neobejde, maji negativni vliv na strevni sliznice, ktere prakticky "smyvaji".

Nejvic me ale prekvapila jina souvislost: zhruba od roku 1975 - coz je i rok, od ktereho u vsech vekovych kategorii prakticky paralelne zacala rust krivka vyskytu obezity a adipozity - zacaly potravinarske firmy prejimat praktiky do te doby pouzivane tabakovymi koncerny. Jejich cilem bylo konzumenty dostat do zavislosti: delaly se napriklad ochutnavaci testy v tomografu, s cilem pozorovat ktery vzorek vyvola nejvetsi odezvu v odmenovacim centru v mozku. Tedy v tom centru, ktere ty zavislosti ma na svedomi. Zkoumalo se, pri jake hodnote cukru nebo tuku nastane tzv "sweet spot neodolatelnosti".

To ze zavislost na heroinu neni dobra pro nasi psychickou pohodu asi kazdy vi, to ze presne ten samy mechanismus dokazou uvest do chodu i prumyslove vyrabene potraviny alespon pro me byla novinka.

A vzpomnel jsem si u toho na znamy mechanismus, na rozdil mezi "pozitkem" a "stestim". Pozitek, strucne receno, zpusobuje nejaka vnejsi substance prave tim, ze v odmenovacim centru vyvola produkci dopaminu. Ta reakce je kratkodoba, a predevsim ma tendenci pro stejny ucinek vyzadovat stale stoupajici davky te substance. Na rozdil od pocitu "stesti" ktere je vyvolane spis vnejsimi vlivy z obklopujiciho prostredi - krasna priroda, socialni kontakty s blizkymi osobami nebo se zviraty, vysledky fyzicke namahy atd. Substance kterou nase telo na tenhle stav reaguje je serotonin a ten pocit neni ani navykovy, ani netrva pouze kratky okamzik. V neposledni rade udajne - ja pouze laicky zkousim shrnout neco, cemu sam nerozumim, tak me nekdo kdo to vi lip muze doplnit nebo opravit - ma dopamin tlumici ucinek na serotinin, coz bych se nezdrahal oznacit za ponekud nestastny fakt.

Mozna - alespon tak se mi to jevi - ma ten dnes vsude prevladajici pocit nespokojenosti, "Weltschmerz", precitlivelosti i na naprosto banalni zazitky, urazlivosti atd nakonec na svedomi to, ze vetsina mladych lidi prijde domu a strci do mikrovlnky zmrazenou pizzu, misto aby zacala cistit zeleninu. Kdovi. Pravda bude nekde tam venku ;-)

Wenn Essen süchtig macht | Doku HD Reupload | ARTE
https://youtu.be/bM2nudFt-DQ?si=EVt-zJDVtLx4U1ip

Kdyz jsem asi pred peti lety koupil muj soucasnej barak, byla to vicemene ruina ktera by bez myho pricineni behem par let spadla. Proto me behem prvnich tri let zamestnavalo nejvic prave to co by tomuhle prubehu melo zabranit a stav okoli jsem sice vnimal, ale nebyl pro me prioritou. Nicmene, silnicka ktera vede kolem byla fakt ve spatnym stavu - krajnice vydrolena, pri privalovych destich mi z ni tekla voda na pozemek a tak. Takze jsem asi pred tremi lety zasel na obec, ze by bylo asi na case s tim neco udelat. Tehdy mi sef pro tiefbau a infrastrukturu rekl ze to chape a ze o tom vi, a ze se pokusi to pristi rok uvest do poradku. Pristi rok se nestalo nic, coz me kvuli mym vlastnim projektum moc nezatezovalo, ale presto jsem mu zavolal a dozvedel se, ze na me nezapomnel, ale ze si rekl ze se bude sanovat cela petikilometrova silnice mezi asi trema vesnicema. Se vsim vsudy: novy kanalizacni sachty, novy krajnice, novy obrubniky u vjezdu na soukromy pozemky, obnova nekterych vedeni, proste plnej program. A ze na to timpadem potrebuje trochu vetsi budget, takze se to snad podari pristi rok.
Pristi rok je letos, a tak jsem ho nekdy v unoru zase zavolal, ze se pomalu blizi moment kdy budu chtit nove vydlazdit prostranstvi pred barakem a hotovej obrubnik a napojeni na silnici by asi byl predpoklad pro to, abych se do toho vubec poustel. On mi odpovedel, ze ma pro me dobrou zpravu, protoze za mesic chtej zacit a prave se chystal mi volat abychom probrali detaily.

Takze jsme se sesli, domluvili jsme jak bude vypadat detail napojeni na muj pozemek (aby mi tam prave netekla ta voda pri tech privalovejch destich), jaky kamenny obrubniky se mi nejvic libej, probrali jsme, jak se bude resit dopravni zklidneni i jak bude vypadat casovej harmonogram, et voila - ted mi sest oranzovejch igracku v primym prenosu na kamerach dela pred domem novou silnici. Ja sedim v kancelari, piju kafe z myho hrnicku s T-rexem a pozoruju jak jiny lidi budujou hodnoty, venku v zahrade sviti slunce a zpivaj ptaci, life is good :-)

Ja se snazim - zpocatku spis nevedomky, pozdeji celkem zamerne - zit tak, abych si vystacil s tim, co opravdu potrebuju. Nekupuju veci jenom tak, protoze jsou, nechodim do mesta ocumovat vykladni skrine s tim, ze potom jdu domu s taskama veci ktery jsem pred navstevou mesta vlastne nepotreboval. Zato se ale snazim aby to co kupuju bylo pokud mozno v co nejlepsi kvalite kterou si jeste muzu dovolit, a ocekavam od tech veci aby fungovaly co nejdele a aby sly opravit, pokud fungovat prestanou.

Nesnasim kdyz neco nefunguje - prijde mi ze to je mrhanim potencialem, praci, vlozenou energii, nefungujici vec je odpad a ja nechci byt obklopen odpadem. Zaroven nemam rad situaci, kdy nahrazeni neceho nefungujiciho je mozne pouze koupenim nove veci. Mam rad opravy, mam rad starozitnosti - jenom malo kusu myho nabytku je koupeny jako novej predmet. Kupuju z velky vetsiny pouzitej nabytek, nebo si ho castecne delam v moji truhlarsky dilne sam, casto ze dreva ktery jsem v lese sam porazil. Neni nahodou, ze bydlim ve starym dome kterej by se beze mne nejspis do par let zritil, opravil jsem ho prevazne vlastnima rukama. A tak dal.

Pro me to neni nic ideologickyho - proste se to tak samo od sebe vyvinulo. Sice jako architekt o tomhle tematu vim asi mnohem vic, nez vetsina vubec tusi - obcas musime u nasich projektu dokumentovat tzv. sedou energii, pocitame kolik energie bylo nutny na vyrobeni a provoz nejaky budovy, jestli a za jak dlouho se vyplati ji treba zborit a postavit lepe znovu atd. (spoiler: nevyplati se to temer nikdy). Me ale tahle cisla nezajimaji, jde mi o pocit. Nosim stale stejnou barbour bundu dokud drzi pohromade, a kdyz se zacne rozpadat, poslu ji do tovarny aby mi ji obnovili. Jezdil kombikem Volvo tak dlouho, dokud si muzu dovolit udrzovat ho pojizdny - coz byva kolem patnacti let. Je to proste urcitej pocit.

A proto me tak potesil nasledujici banalni zazitek: mam v truhlarsky dilne takovej filtr vzduchu. Ma za ukol zachycovat takovej ten jemnej prach, kterej se nedostane do myho dilenskyho odsavani. Je to vyrobek Record Power a koupil jsem ho v nemecku od firmy Maschinenhandel Meyer. Mam ho asi dva roky a po tech dvou letech bez varovani z niceho nic prestal fungovat. Je na nej petileta zaruka, takze normalni by bylo poslat ho do nemecka nechat opravit, ale po kontaktu s MHM jsme nasli lepsi reseni: poslali mi chybnej tistenej spoj, novy samolepici ovladaci pole a barevnej navod k pouziti, jak se ta oprava ma provest. Trvalo mi to dvacet minut, filtr opet funguje, a ja mam detinsky velikou radost. Nejde o penize - jako variantu jsem zvazoval nechat ho mimo zaruku za plnou cenu opravit u zdejsiho distributora RP. Jde o pocit.

Mam uz asi pet let pekny pracovni boty. Pred tim nez jsem si je koupil jsem vystridal asi patery ruzny, ktery vypadaly tak jak halt takovy boty z obchodu s pracovnim oblecenim vypadaj: byly hnusny. A potom se jednou jako zazrakem v Bauhausu objevily kozeny boty Lotto works high jump 950. Jsou z nubukovy kuze, maji kovovou spicku, kozenou podsivku, bezvadnou podrazku, jsou stabilni - vlastne jsem si je kupoval proto, ze v tom zazraku co jsem mel predtim jsem si podvrtnul kotnik a poskodil vazy.

Tak jako vsechno vcetne nas samotnych v tomto vesmiru, podlehaji i boty vseobecne entropii. U tech mych se to projevilo hlavne tim, ze uz nejsou tak hezky. Roky lezeni na vsech ctyrech pri pokladani dlazby a podobnech cinnostech jim na spickach tu kuzi prosoupalo, takze jsou videt ty kovovy spicky. Boty samy o sobe jsou i nadale plne funkcni, ale rikal jsem si, ze bych si mohl poridit jeste jedny do zasoby. Coz se ale ukazalo jako nelehka zalezitost.

V miste, kde jsem je koupil, uz je roky nemaji. Tak jsem zacal hledat na strankach Lotto, ale i tam jaksi zmizely. Rozsiril jsem tedy hledani na celou planetu, a nasel jsem jeste asi pet onlineshopu kde je meli. Ve dvou meli jenom jednu velikost, samozrejme jinou nez moji. Jeden byl v polsku, ten jsem vyloucil jako prilis nejisty - polaci prominou. Zbyvaly dva:jeden ve Francii, a jeden v Belgii. Ten francouzsky je mel levnejsi, takze jsem je koupil tam. Nicmene, po zaplaceni se ukazalo ze neposilaji zbozi do Svycarska. OK. Premyslel jsem, jakou mam k dispozici adresu ve Francii a vzpomnel si, ze muj syn ma na univerzite nekolik pratel kteri odtamtud pochazeji. Po nekolika telefonatech jsem tedy Eshopu ozamil ze se jmenuju Noe a bydlim nekde u Besanconu. Dostal jsem mail s gratulaci k me koupi a vzapeti s politovanim ze zadane zbozi uz nemaji a jestli chci nejaky jiny skrpaly ktery maji na skladu. Pomoci Deeplu jsem jim vysvetlil ze mi opravdu jde pouze o tenhle model, a transakci zrusil. Velike oboustranne politovani.

Jeden moment jsem kratce premyslel o tom, ze si objednam pracovni boty od Red Wing - ja uz si je vlastne chci tak jako tak koupit dlouho - ale preci jenom, skoro 400 CHF je na neco v cem pracuju na stavbe a co tudiz opravdu trpi skoro skoda.

Takze zbyval pouze ten shop v Belgii. Tam se sice taky mluvi francouzsky, ale tenhle je ve vlamsky casti. Vlamstina je legracni rec, zni jako holandstina a clovek tak trochu i rozumi, ale deeple mi umoznil hotovy literarni dila. Po objednavce, zaplaceni a gratulacnich mailech prisel mail, ze Noe brzy dostane balicek. Krasny novy globalizovany svet s umelou inteligenci, neni liz pravda? :-)

Dodatek: prave mi prisel Email, ze moje boty preci jenom neni mozne dodat. Zda se, ze si splnim dlouholete prani a budu mit konecne pracovni boty od Red Wing, nejspis model Iron Ranger 8085. A to je vlastne ten moment, kterej je fajn. A to pozitivni na zaver: Red Wing produkuje ten model uz skoro 120 let, tak ho snad pujde koupit i priste, az zase budu potrebovat novy pracovni boty :-)

Iron Ranger 8085 Copper Rough & Tough Herrenschuhe – British Parts Luzern
https://britishpartsluzern.ch/products/red-wing-iron-ranger-8085-copper-rough-tough

Momentalne stavim na pude - delam pochozi vrstvu na izolovanem strope. Coz je u baraku ze dreva, na kterym je vsechno krivy, celkem challenge.
Jedna ze zmen ktera tim pro kocky ktere me povazuji za svoje vlastnictvi nastala je, ze uz se neda lezt na pudu obvyklou cestou: totiz vysplhat se po drevenem sloupku na galerii az ke skvire mezi strechou a bednenim a prolezt tamtudy na pudu. Ta skvira se zmensila na nezbytne nutnej rozmer potrebnej pro odvetrani a tim kocka neproleze. To zjistila Kami pote, co za mnou na pudu vylezla upomenout me na fenomen prijimani potravy a dolu uz to neslo - po nekolika pokusech ji snest po zebriku doprovazenymi srdceryvnym mnoukotem a nekolika naplastmi jsem ji nakonec hodil do velkyho plastikovyho kose kterym vratkem vytahuju material a spustil ji dolu - kde urazene odkracela. Od te doby na me mnoukala zespodu kdyz se ji zdalo, ze pracuju mnohem dele nez by z hlediska plneni misek bylo nutne. Puda se zdala byt kocek prostym teritoriem.

Vcera jsem delal jeste o neco dele nez obvykle, coz bylo zespoda hlasite a nespokojene komentovano. Az do okamziku kdy se mnoukani najednou ozvalo tesne za mnou. Nevim zatim jak to dokazala, ale nakonec je to jedno, kocky jsou ninjas. Jo, a slezt uz sama umi samozrejme taky.