SUBPRASEČÍ TROJÚHELNÍK
Celej covid jsem mrdal Opavskou učitelku Lenu. Lena byla skvělá, měla mě hrozně ráda, a dělala pro mě všechno. Vozila mě svým autem kam jsem si zamanul, vařila mi, pozvala mě do kina a pak mě ještě vykouřila. Dokonce mi jako už čtvrtá žena v mém životě nastavila anální otvor. Jenže... abych byl upřímnej, byla prostě trochu moc tlustá. a ošklivá. v obličeji měla skoro vždycky uhry, a ono je zpočátku docela sexy šukat Vestonickou Venuši in real life, ale po pár měsících se vám to začne dost zajídat.
Nicméně jednoho dne mě Lena, když už si ode mě zase jednou potřebovala odpočinout, zavezla zpátky do olomouce. A tam jsem potkal Dianu.
Takhle:
Sedim sám v baru. V baru kde jsem před rokem a půl potkal Veroniku, a panuje tam naprosto nádhernej večer. Je tam snad třicítka studentek. Všech vlasových barev a velikostí, všech ňader velikostí, všechny jsou nádherný, roztoužený, mladý, všechny je chci. Hrajou svoje pitomoučký hry, hrajou beer pong, hrajou šipky, hlasitě se smějou a zakrejvaj svoje nedostatky a jiný je zas dávaj na odiv... A je to fakt epický. Jenže pak se mezi nima objeví ta jedna. Diana. Královna mezi ženami. Bohyně lovu.
"Olomouc má strašný profesory, jsou to takový zkurvený sexisti! Kamarádka se s jednim nechtěla vyspat, a vyhodili ji! Na mě zas dělaj furt narážky že mám velký prsa."
Vypráví zasvěceně nějakýmu buránkovi a já se na ní pozorně podívám. Je maličká, s dlouhatánskejma hnědejma vlasama, oplácaná a její kozy trčej do prostoru. Všechno na ní křičí kozy, kozy, KOZY a okamžitě se spolu dáváme do řeči.
Hned od samýho začátku co spolu mluvíme, to působí, že se známe odjakživa. Vím, že jí můžu řikat všechno a hrozně mě baví její hlas. Její hlas zpívá. Tak jako ten můj. Je totiž z čech a ne z moravy, a ono je to vždycky fajn narazit na někoho z hoodu, člověk si připadá tak nějak... že má kolem sebe přece jen domov. Diana má prdelku na bradě. A má anime manga hentai oči.
Povídáme si. Povídáme si hodně. Zve mě k sobě domů. Jsem šokovanej tou nabídkou. Pak ale váhá. Vyčkává. Protahuje to. A během toho mě prosí abych zasednul místo štamgastovi, kterej dělá jinak ve Zkoušce barmana. Žádá mě o to mockrát. Snaží se očividně vyvolat konflikt. Pokaždý odmítnu. Nakonec říká:
"Buď teď zasedneš místo tomu arogantnímu kreténovi, nebo si tě domů nepozvu."
A to teda celkem tvrdě odmítám a jdu pryč. Nebudu plnit rozkazy nějaký holky. Zase tak hezká není.
Jenže druhej den mi to nedá, a najdu si jí na fejsbuku.
Tím rozjíždím něco naprosto šílenýho, něco epickýho a něco příšerně destruktivního.
...................
Hned další den spolu jdeme na "výlet." Z výletu se stane 24 hodin pospolu, vyspíme se spolu hned první noc. Je strašně náročný ji políbit. Trvá to několik hodin než se k tomu odhodlám. K ránu jdeme konečně do postele. Nikdy nezapomenu na to, jak jí několik desítek minut svýma rukama a polibkama v posteli přemlouvám k sexu, ona strašně dlouho odolává a říká ať jí netrápim, že s klukama na prvním rande nespí a podobný kecy, a nakonec, uplně ke konci, už za prvních ranních paprsků, si zničehonic odhrne kalhotky a sedne si mi na péro.
A je to skvělej pocit, šíleně familiérní, naše orgány do sebe sednou jako ještě nikdy s nikým, je to jakoby její vagínu vymodelovali speciálně pro mě a moje péro speciálně pro ni. Ona to vnímá uplně stejně.
Druhej den jsme spolu znovu. A znovu a znovu. Ale Diana je dost vyhýbavá. Často mi odpírá sex. Často říká, že jsem moc "needy." Často má pocit že ji vysávám a kradu ji její svobodu. Vím co potřebuje, vím co chce, ale nedokážu si pomoct. Má vážně oči jako holka z Anime. Hnědý, obrovský, a odráží se v nich vždycky všechno. Jen jediná další osoba měla podobný oči. Veronika. Diana zastiňuje svou osobností veroniku. Diana Zastiňuje sexem veroniku. Když mi kouří penis s obříma pramenama vlasů přes oči, působí jak ta nejvíc profesionální pornoherečka. Nechávám se jí absolutně pohltit. Je u mě Lena. Naposledy. Vyprávím jí o Dianě tak nadšeně, že sama řiká, že vyklidí prostor a nechá nás na pokoji. Je hrozně milá a úslužná, a říká, že mi to přeje.
Diana hodně pije. Málo pije tvrdej, ale zato hodně piva. Na její postavě je dost znát. Zrovna štíhlá není, spíš by mohla minimálně deset kilo shodit. Má dokonce trochu špeky na zádech. Ale stejně se mi líbí. Asi protože je malá. Má maximálně 162 cm. Takže si proti ní jak já, tak i moje péro připadáme jako obři. Je naprosto boží ji při misionáři uplně zalehnout a celou ji pojmout. A ona vždycky říká:
"Lehni si na mě. Chci cítit Tvou váhu."
Chodí do baru skoro každej večer. Z baru většinou chodí rovnou za mnou domů a zběsile šukáme. Když je opilá, je nadrženější. Jako všechny ženy.
Většinou když šukáme, spustí se bouřka, hromobití, vlny a blesky. Náš sex způsobuje záplavy v Litovli. Nikdy není potřeba ji nějak připravovat nebo cokoliv dělat, stačí se svlíknout, a naše orgány do sebe automaticky zapadnou. Je to jako skládačka. Klouzavá, skvělá, a extrémně vlhká skládačka. Říká mi, že měla 39 kluků. Říká, že to byli většinou manipulativní sráči a feťáci. Prosí mě abych jí daval potřebnou svobodu. Abych ji nemanipuloval a nepřemlouval. Nikdy k ničemu. Dívám se do jejích očí ve kterých se odráží západ slunce ve Skotsku, a říkám, že jo, že jo, jasně, a je mi uplně jedno na co vlastně přikyvuju. Je to jen pár dnů a jsem beznadějně zamilovanej.
Jednoho dne mi napíše:
"Rozhodla jsem se, že se 24 hodin neuvidíme. Pokud po celou to dobu mi vydržíš nenapsat, ani nevolat, vezmu tě za odměnu sebou a mejma kamarádkama do kina."
Nechápu co to má znamenat. Bije se ve mně potřeba nenechat se sešněrovávat pravidly, bije se ve mně potřeba neposlouchat nějakou holku na slovo jak její posranej pejsek, ale taky je tu potřeba jí vyhovět, protože se mi děsně líbí. Tak se to snažím dodržet. Během čekání nejím, mám průjem a od nervů zvracím. Vydržím to 12 hodin a pak jí proti její vůli nacházím v jejím oblíbeném baru. Diana se ale zdá potěšená, a nakonec je z toho docela fajn večer.
Moje potřeba s ní být v kontaktu každopádně sílí. Píšu jí čím dál víc, čim dál víc ji volám, čim dál víc jí chci vidět. Vím kde bydlí, bydlí v přízemí, a tak je čím dál častější scénář, že její pozornost si prostě vynutím ťukáním na okno. Nelíbí se jí to, je čím dál víc vyhýbavá a odmítavá. Nedokážu si pomoct, a znovu a znovu stojím opilej pod jejím oknem a prosím jí ať je se mnou. Když nemám co dělat, chodím za Dianou. Když nemám komu psát, píšu jí. Když chci s někým mluvit, mluvím s ní. Diana to těžce nese.
Jeden večer je to už fakt hodně vyhrocený a jdu za Dianou proti její vůli. Zase.
Přicházím k baru kde obden chlastá. Zase. Jsem pod vlivem piv a guajacuranů, zase. A náhle mi dojde, že to přece může bejt i jinak, že si jí nemusim lovit uvnitř, ale může mi dokázat, že jí na mně aspoň trochu záleží, takže jí píšu:
"Přijď na 10 minut ven a popovídáme si."
"Ne, já za tebou nepůjdu, ty musíš pochopit, že vidět Tě už dnes nechci, jsem s kamarády, a kontakt se mnou si vynutit prostě nemůžeš." Odpovídá.
Chytá mě neskutečnej amok. Tak ona nechce, ONA NECHCE. ONA MĚ NEDOKÁŽE VIDĚT NA POSRANEJCH 10 MINUT??! Nevěřím tomu. Nevěřím. Musí mi to dělat schválně. Muselo se něco stát. Musela si tam někoho najít. Jsem strašně, strašně nasranej. Strašně příšerně naštvanej. Tak mě napadá jediný řešení. Beru do ruky telefon, představim se jako pan Vopršálek, a posílám městskou policii na bar, ve kterým sedí Diana, s tím, že se tam kalí po jedenáctý hodině, ruší se noční klid a anticovid nařízení zesraný vlády čr.
Dianě píšu: "Užij si návštěvu policie." A s tím jdu konečně trochu vyklidněnej domů.
Diana to nevydrží a kvůli tomu se mnou druhej skončí. Narve mi zapůjčený věci do schránky, všude si mě blokne a tím to pro hasne. Nechce posranou kouli na noze, nechce pejska kterýho má neustále za zadkem, nechce manipulativního psychopata. Chce už jen konec. To si všechno řekneme u ní doma, při závěrečným rozhovoru, pobrečíme si a já jedu pryč.
Jedu na chatu a během večera co piju piva jak zjednanej a kouřim, si najdu tinderu další malou, polonistickou brunetku z Pardubic. Totálně jí spamuju na messengeru, nahrávám jí neustále hlasovky a navrhuju jí, že společně skočíme z mostu. Očividně jí to zaujme, naše první rande je na hnusný nádražce. Na druhý rande o pár dnů později si mě k mýmu překvapení zve k sobě domů a šukáme v její extrémně měkký a nepohodlný posteli. Má nádherný, obří prsa a přitom je docela štíhlá. Neuvěřitelně úzkou a malou vagínu, a hrozně malý sexy ručičky. Tělem je hezčí než diana, v obličeji ne. Oči má hnědý ale obyčejný. Sex je skvělej, ale nemá orgasmus. Prý ho neměla nikdy s žádným klukem. Kluků měla šest. Beru si jako osobní challenge ji k orgasmu přivýst.
Ještě ten samej den co ojíždím polonistickou brunetku, přijíždím pod záminkou zlomenýho srdce z diany za Lenou a šukám i jí. Ten samej den moje péro zajíždí do dvou uplně rozdílnejch vagín. To se mi ještě nepovedlo. Dianě napíšu, že jsem se šel léčit do psychiatrický ambulance se svými problémy. Je to lež, ale ne zas taková, protože u Leny mám všechno co potřebuju a Je to tam pokaždý tak vyklidněný a příjemný, že si tam připadám jak v nějakejch terapeutickejch lázních. Zároveň vím, že bych měl jít zase do léčebny a že se mnou něco není v pořádku.
Takže Šukám střídavě dvě holky a Diana je na čekačce. Benching se tomu říká. Jdu aspoň do centra krizový intervence v ostravě a tam mi řeknou že mám Hraniční poruchu osobnosti a měl bych se jít léčit do nějakýho komunity jménem Kaleidoskop. Řikám, že ok a pak jdu znovu šukat Lenu. Diana mi napíše, že se chce vidět a promluvit si. Viděli jsme se naposledy tak před deseti dny.
Okamžitě si balim kufry a dávám Leně sbohem. Lena říká:
"Jestli půjdeš za tou šílenou holkou, za tou holkou co ti jenom ubližuje, co se k tobě chová jak ke kusu hadru a nic ti nepřináší, my dva už se nikdy neuvidíme."
Řikám "ok" a stejně se balím. Lena hystericky brečí a nechce mě pustit z bytu. Asi mě miluje. Chudák.
Přijíždím do olomouce a jsme domluveni s Dianou na rande. Když jdu na setkání s ní pohlcuje mě absolutní úzkost. Mám staženej hrudník a je mi špatně. Něčeho se hrozně bojím. Nejspíš toho, že v jejich očích uvidím stejně nenávistnej, chladnej a odtažitej pohled jako v očích Veroniky když jsem jí viděl naposled. Ale bojím se taky jí. Vím, že mi hrozně ubližuje každej kontakt s ní, ale nedokážu si pomoct. Pak se vidíme. Ten pohled tam ale není. S dianou spolu mluvíme dlouhý hodiny a připadá nám to jako minuty. Ano, pamatuje si, že jsem na ní zavolal policii. Ne, policie vůbec nepřijela. Ano - všichni v baru vědí, že jsem na ně policajty zavolal.
Čas s Dianou utíká šíleně rychle, což hrozně oceňuju, protože samotnýmu mi utíká čas pomalu. Ještě ten večer se spolu znovu vyspíme. Probíhaj další psycha, další epický mrdy a další opouštění. Dějou se i takový věci, že do Olomouce přijíždí polonistická brunetka a diana se nabídne, že mi pro ni uklidí. Holky o sobě obě věděj. Začíná se to dost zamotávat. Polonistická brunetka z diany smutní. Diana předstírá, že je z polonistky v poho, ale řekl bych, že taky smutní. A Lena může bejt ráda, že je ze hry.
Diana mě znovu opouští. Tentokrát kvůli tomu, že se dozvídá, že jsem jí lhal o pobytu v psychiatrický ambulanci.
Pak, co se pár dnů nevidíme, mi volá do Prahy, že je jí smutno. Očividně jí přitahuju jen když o ní zrovna nestojím nebo nemám čas. Takže se k sobě vracíme.
Hrozně moc stojím o to ukázat Dianě svoje nejoblíbenější místo 20 km od Olomouce. V horách. Je tam chatrč.
A jednoho dne tam vážně jedeme!
A je to úžasný a epický a nádherný. Zastihne nás samotný dva v horách bouřka a milujeme se na stole uprostřed destě. Jsme jen my a naše těla, okolní svět neexistuje. Je to tak silnej a intenzivní zážitek, že mi pak Diana říká, že mě miluje. Prý mi to chce říct už dlouho. A je zcela střízlivá když to říká. Šokuje mě to. Nikdy mi to žádná holka jako první neřekla. Nikdy. Jsem z toho pěkně zaraženej. Že mě prý miluje, když mi tolik ubližuje.
Celý si to pak rekapituluju v týhle básni:
Tam mezi travnatými kopci
mezi buky, háji, lesy
spojili se naše
mnohdy tak rozdílné běsy
přestala sis stýskat
a já se přestal bát
prvně došel poznání jsem
že mám Tě vážně rád
Tam Mezi houbami a křovím
mezi kusy novin
skrz
tisícero kapek
(až když skončil covid)
propletla se naše těla
rozpadnul se svět
pojal jsem tě celou duší
mezi nekonečnem vět
Tam mezi travnatými kopci
mezi buky, háji, lesy
spojili se naše
mnohdy tak rozdílné běsy
při pohledu do tvých očí
já už vím že nehynu
nemůžu se dočkat až
Tě pevně zase ovinu.
....a po pár dnech ji vyznávám lásku taky. Dohodneme se, že bude prdel když pojedeme za mou rodinou na chalupu. Po sotva měsíci, co se známe. Ve hře je stále polonistická brunetka. To co se stane na chatě a hlavně po ní mi ale vyráží dech.
2.
....Diana je podivnej, super jetej magor. Umí zpívat. A krásně. Požádám ji v baru ať mi zazpívá "Zombie" od Cranberries. Udělá to. Požádám jí ať mi zazpívá "Wonderwall" od Oasis. Udělá to. Její verze Zombie se mi neodvratitelně zakusuje do paměti. Umí se mnou dokonce i tancovat. Učíme se vedle sebe spát. Pouští mi u mě doma skotskej animovanej film Brave, o hrdince, která se nenechá sešněrovávat pravidly a žije si tak jak chce ona. S lukem, šípy a jízdama na koni. Diana říká, že je to ona. Chápu to a líbí se mi to. O slunovratu se nechce vidět, s tím, že ho prý "slaví." Když se zeptám, co dělala, odpovídá mi, že běžela s kamarádkama do lesa, tam rozdělaly oheň, a nahý u něj tančily. Někdy jí třeba neplánovaně zavolám.
"Věděla jsem, že mi zavoláš." Řekne.
Na můj dotaz jak, odpovídá:
"Vykládala jsem si karty, a ty mi to řekly. A navíc seš moc needy."
Zbožňuju jak je zvláštní. Sice mi vadí její chlupatý ruce a to že moc pije a kouří, a je nezodpovědná, ale stejně jí miluju. Teda aspoň myslim. Někdy mi přijde, že je to opravdu jen hodně silnej cit, ale láska to není a být nemůže, protože já lásky ve skutečnosti nejsem schopnej a pletu si lásku se Závislostí. Ale tyhle myšlenky vždycky vytlačí podivnej hlas antropomorfní bytosti, která je ve mně hluboce zakořeněná a ta říká:
"Nemůžeš všechno vnímat až tak narušeně. Zas tak jiný než ostatní nejsi."
Diana mi vypráví kde všude souložila. Ve vlaku, v parku, v lodi... Nejvíc se jí to líbilo prý na hřbitově. Ta informace mě fascinuje.
Chodíme spolu po Svatém kopečku. Když tam přijedeme, zasáhne nás epický, červenofialový nebe a oblaka jak z gotickýho obrazu. Realita se rozpadá na pixely a všechno polhcují červánky. Diana se na mě podívá a já odraz toho všeho vidím v jejich očích. S Dianou je to takový vždycky. Všude. Všude to s ní vypadá úžasně, nově a zajímavě. Bere mě mezi svoje kamarádky z práce. Všímám si, že hlasy jejích kamarádek zní nudně, fádně, nezajímavě. Ale její hlas mi zní hrozně povědomě, příjemně a mile. Její hlas mi zní jako domov. Jako rodina. Její hlas mi zní fakt familiérně
Na lavičce mi Diana jednoho dne říká:
"Zejtra přijede moje ségra. Napadlo mě, že bys mohl s náma sednout na pivo, a my pak půjdeme do Zkoušky."
To zní dobře. To zní strašně skvěle. Diana často takhle překvapí. Když už se zdá, že mě nemůže mít víc v píči, najednou mi volá do prahy, nebo mě chce seznámit se členem rodiny. Od začátku žertujeme o tom, že já jí seznámim se svou rodinou na narozeninách mé matky. Občas se mi zdá, že to bere docela vážně.
Sedim s Dianou a její ségrou ve venkovním baru. Její ségra je podobná jako ona. Malej, oplácanej poděs, co navenek působí, že nemá vůbec žádnej strach a pochyby, ale uvnitř bude určitě podobně vyděšenej a s iracionálníma strachama jako ona. Sedim s holkama docela dlouho, ale nemůžu říct, že bych se bavil. Diana mě bere DO ZKOUŠKY, a tim je to jenom horší. Sice tím gestem dává najevo: "On je tady, je tu se mnou, a všechno je to dobrý," ale stejně se tam dobře necejtim. Sedim v baru na kterej sem volal policii, a všichni v tom baru ví, že jsem to byl já, a já vím, že oni ví.
Takže když mi volá jedinej olomouckej kámoš, že mě potřebuje vidět, a opít se se mnou, odjíždím za ním. S filipem z Bruntálu si dopovídáme ve dvě hodiny ráno a moje jediná potřeba je...
BÝT
ještě
S DIANOU
a to i když jsem s Flopem.
a tak jí o tom volám. a píšu. jenomže ona se zase vidět nechce.
"Jsem tady se ségrou a přáteli, Dobrou noc." Píše stroze a neúprosně.
Zase mě přepadá úzkost. Zase je mi z toho hnusně. Proč mě vždycky odmítá, když já jí tolik potřebuju? Chci prostě mít pocit, že je všechno zalitý světlem. Chci mít pocit, že vybuchujou částice atomu a dochází k záplavám když jsme spolu. Chci ten pocit mít uplně pořád, nevidím důvod a NECHÁPU proč bych se měl toho pocitu byť jen na chvíli vzdávat. A navíc jí chci a její ségru doprovodit na nádraží ve 4:15 ráno a nemít pocit, že beze mě to nezvládnou. Jenomže ona to nechce. Ona se beze mě obejde. Proč to ona taky tak nechce? PROČ?! KURVA.
- Vím, že ve mně dochází k nepěkné reakci. Zase mě napadá jít za ní proti její vůli. To už tu bylo tolikrát. To už udělat nemůžu. To nejde. A tak si beru guajacuran a paralen, což je kombinace co mě často uspí, když je nejhůř. A funguje to tak celkem i tentokrát. Vytuhávám.
Probouzim se osm ráno. Můj mozek je neklidnej, zmatenej a šílenej. Můj mozek řve:
- OKAMŽITĚ ZJISTI CO SE STALO OKAMŽITĚ ZJISTI CO SE STALO OKAMŽITĚ ZJISTI CO SE STALO OKAMŽITĚ ZJISTI CO SE STALO -
A tak beru do ruky telefon. Mám od ní zmeškaný hovory. A zprávy. To ve mně jen podporuje pocit, že to nedopadlo dobře, a že se něco muselo stát. Nejsilnější paranoiu mám z toho, že Dianu a ségru musel doprovodit z baru na nádr nějakej týpek a pak se nabídl že u diany přespí a pak... pak už byl jen krůček k sexu. A tak jí volám a píšu a nic. Vůbec nic. Není co dělat není kam jít. Zbývá jen čekat kdy napíše Diana. Do práce nechodim, ze všech mě hned vyhazují. Rozprodávám věci z mýho bytu na fejsbuku a čekám kdy se ona ozve. Snažím se to vnímat dobře a střízlivě a nebrat si další guajacurany, ale je to pro mě strašně těžký. Téměř nemožný.
Minuty se vlečou jak Dianin styl chůze noční Olomoucí. Hodiny se vlečou jak její malý, šouravý chodidla, který vytíraj čerstvě orosenou trávu při jednom z jejích čarodějnických rituálů. Pouštím si "Season of the witch" od Donovana a to na ní sedí, to na ní tak sedí. Pak vyrážim na skejt abych na ní tolik nemyslel, ale je to spíš horší. Vim, že by to bylo horší i v práci, kdybych nějakou měl. Obsedantním myšlenkám na ni zkrátka není úniku.
Je 11.
Je 12.
Je 13:30....
A DIANA SE OZÝVÁ!
.... Na messenger mi píše, že dopadly se ségrou špatně. Ona nezvládla jít do práce a ségra ve vlaku usnula a jela až do Prahy. Tim se potvrzujou mý nejhorší obavy, že Pokud nepřihlížím situaci a o nejsem v Dianině přítomnosti, dopadá to blbě. Jednou už jsem jí eskort domů udělal a byla mi vděčná. Teď jsem to měl udělat znovu.
Jednoho dne se vracím z Prahy a ještě ten samej den mi má přijet do Olmiku polonistka z Pardubic. V praze na štvanici vracim na skejtu Boneless 360před roh nejvyšší pyramidy a tleská mi youtube skejťák David Luu. Diana o tom ví. O všem. Diana je ten den hodně všímavá, něžná a píše mi hezký zprávy. Chce se dokonce po mým návratu z Prahy vidět.
"Na to nebudu mít čas, musím pro Z. uklidit, všechno to doma vysmýčit a budu na to mít asi jenom hodinu," píšu jí.
"Need any help?" Posílá Diana Gif.
Takže já chci šukat jinou holku, Diana o tom ví, a ještě mi chce pomoci s úklidem abychom to šukání měli hezký?? No já říkám furt, že je to magor.
Tak tak všechno (sám) poklidím, a polonistka přijíždí. Přiběhnu za ní na nádraží. nervózní a uspěchanej, zpocenej a ulepenej a nevim kde mi hlava stojí. Nevíme jak se pozdravit. Pusou nebo objetím? Podáním ruky? Ještě jsme se nikdy nevítali, takže ji obejmu. Jdeme spolu do alberta a je to příšernej zážitek. "18, může být?" Ptá se prodavačka na dekagramy u šunky, kterou mi prodává a já odpovídám "18?? UŽ BYLO. HAHA" a všichni se nervózně a nuceně smějeme. Její kolegyně u pokladen tu hlášku očividně neslyší, protože po mně chce za červený víno občanský průkaz.
"No, to jsem zcela šokován, že ho ode mě chcete" pronáším hlubokým hlasem a hraju, že jsem nad věcí, ale ve skutečnosti nad věcí vůbec nejsem a pěkně mě to sere, protože po mně chtěj občanku v mejch třiceti letech skoro vždycky.
"Doufám, že jsem vás nějak neurazila" ještě říká pokladní, já blahosklonně odpovídám, že "je to v pořádku," a v hlavě si představuju, jak jí přerážím flašku vína vší silou o hlavu.
Po celou dobu strávenou se Z. mám z její návštěvy špatný pocit. Dějou se další hrůzný události jako že se skácím na placáka na schodech v baru a volá mi extrémně nasranej mistr H. že kvůli mně v praze nedopatřením zalamuje klíče v zámku. Z. tahám po všech možnejch barech a rychle se opíjí. Já jsem většinou po chlastu pořád stejnej, jen líp snášim lidi kolem sebe. Doma šukáme a je to dobrý. Z. se musí zkrátka nechat že je fakt hezky těsná a to její tělo je prostě famózní. Nejvíc mě baví její prsa velikosti D a malý ručičky. Nebaví mě, že se mi často dostávaj její vlasy do očí, pusy a nozder. Popichují mě, útočí na mě, jsou nepoddajný. Dianiny vlasy jsou jemný a zcela se mi oddávaj. Po celou dobu co jsem se Z. mi Diana strašně chybí. Z. to určitě vyciťuje, ale nepopisuje toto jak evidentní problém, místo toho se zaměří na kritiku mého bytu a nedostatečnýho úklidu. Já tedy kontruji tím, že když nemá nikdy orgasmus, možná bude na holky, a neměla by se mnou už šukat. Z. brečí. Píšu Dianě že je to dost strašnej večer, a jestli nás náhodou neproklela. Píše, že ne, ale moc jí to nevěřim.
Druhej den, ihned po odjezdu Z. se u mě stavuje Diana a já po ní okamžitě vyjíždim.
"Takže chceš mi říct, že jsi prošukal celou noc s jinou holkou a teď máš chuť ještě šukat mě ?" Ptá se Diana se směsicí odporu a obdivu.
"Přesně tak." Odpovídám.
Děláme to na misionáře, a jsem tak natlakovanej, že při ejakulaci jí dostříknu až na obličej. Diana se směje, zatímco jí na nose visí mohutnej bílej pruh. Po sexu mi začne zničehonic sama vyprávět o tom, jak vnímala naši tehdejší soulož uprostřed průtrže mračen v chatě v horách. Popisuje to tak romanticky, sugestivně a vzletně, že se do ní zamilovávám ještě víc. Popisuje to uplně stejně jak jsem to vnímal já, ale detailněji a líp. Zdá se, že to i vnímala silněji!
Mluvíme znovu o odjezdu na mou chatu za mými rodiči. Zdá se, že se to vážně stane. Že tam spolu vážně pojedeme. Má to ale háček. Diana si nepřeje abych ještě někdy spal s polonistickou brunetkou. Já si s ní taky spát nepřeju. Byla moc kritická a neměla orgasmus.
Po odchodu Diany volám Brunetce, že je konec. Brunetka je z toho přes telefon slyšitelně nešťastná.
Je 3.7. a já čekám v Pardubicích na Dianu. Během toho se vidím s Brunetkou a vracím jí halenku. Trvala na tom. Bylo to její poslední přání.
Brunetka má obrovskej výstřih a krásný šaty. Musím říct, že jsem z ní pěkně nadrženej. Vidíme se jen pár minut a pak mě opouští abych mohl jet s Dianou naplňovat náš sen. Když přijíždí Diana, erekci z ní nemám, ale sluší jí to hodně. Zároveň si říkám, jak strašně se mi líbí, že je malá a že jí můžu pokaždý až OTCOVSKY obejmout. Říkám si:
"No vidíš, to máš mnohem lepší když jedeš tady s tou mrňavou čarodějkou, než s nějakou polonistkou." Ale nestojí mi z ní. Je zvláštní jak to funguje. Během čekání na bráchu a jeho přítelkyni se bavíme o psech.
"Nesnáším takový ty malý plemena. Boxeři, Pudli a hlavně čivavy jsou uplně nejhorší." Říká Diana. Souhlasím s ní. Brácha přijíždí svým mercedesem, a veze svoji přítelkyni. Ta má na klíně psa. Je to čivava.
Uháníme pardubickou krajinou a plkáme o nesmyslech. Stromy zalejvaj paprsky slunce a pohlcuje nás azurový nebe. Následující dny bude krásně, je to cejtit ve vzduchu. Konverzace v autě je přirozená a dobrá, ne moc trapná. Diana je lehounce nervózní, ale zvládá to. Její krása má postupnou tendenci. Při příjezdu mě zrovna nijak moc neodrovnala, ale teď se mi čím dál víc líbí. A tak je to s ní vždycky.
Seznamuju Dianu s mými rodiči. Bez problému. Bydlíme v penzionu s bráchou a jeho přítelkyní. Bez problému. Celou noc divoce souložíme a můj brácha s přítelkyní nás určitě slyší. Bez problému. S dianou náhodou zjišťujeme, že je to přesně měsíc ode dne kdy jsme spolu byli na výletě. Na výletě jsme byli 4. června
Na chatě cítím zpočátku smrtelné vyčerpání z přítomnosti mé rodiny, ale Diana a pivo to výtečně tlumí. Všímám si, že ale umí být docela otravná. Je na mě pořád pověšená, kam se podívám, mám ji za zadkem. Když chci v klidu spočinout, ona chce někam jít. Je obrovský horko, ale ona se jako jediná nesvlíkne do plavek ani do spodního prádla, protože sama si je dobře vědoma, že by měla shodit. V tomhle se tedy můj plán přivézt co nejhezčí a nejvíc reprezentativní bytost nesetkává s úspěchem, ale jinak dělá na rodiče dojem. Je mnohem chytřejší a zajímavější než přítelkyně mého bratra, od níž jediný věty slýcháme, když hystericky volá na svoji čivavu.
Jsem klidnej. Chatové dny plynou a já jsem klidnej. Mám vedle sebe téměř pefektní holku, mám vedle sebe svou rodinu, mám vedle sebe přírodu a vodu. Co mi chybí? Snad jen sex na hřbitově. A tak ho při svitu luny spolu uskutečňujeme. Diana je opřená o hřbitovní zeď a já jí mrdám zezadu, zatímco máme výhled na úplněk ve znamení Střelce. Když ho vytáhnu, vystříkám se na cizí hrob. Je to zajímavej zážitek, ale nic moc se mnou nedělá. Žádná záplava pocitů, žádná vlna nezvladatelných euforických emocí, jenom prostě klid. Klid s Dianou je pro mě něco tak novýho a nezvyklýho, že si začínám dělat starosti, jestli je klid normální. Když se jí na to ptám, jestli neví proč jsem tak neutrální a klidnej, ona odpovídá, že "to je prostě vztah."
"Takže spolu chodíme?" Ptám se.
"No... Já jsem vztah nechtěla, ale... už to tak bude." Odpovídá.
3.
Z chaty se vracíme společně s Dianou vlakem do Olomouce. Po cestě se vzájemně upozorňujeme na různý zajímavosti, čteme si a hladíme se. Je to idylka. Upřímně se ale těším až si od ní odpočinu. Jsem v tom zamilovaným, klidným stavu kdy je mi dobře s milovanou bytostí, ale zároveň potřebuju taky trochu prostoru pro sebe. Takhle to má být, takhle je to normální. "To je prostě vztah" zní mi stále její slova v hlavě.
"Až přijedeme, nechtěl bys... No... U mě ještě přespat?" Ptá se ona a dost mě tím zaráží. Pátou noc pospolu? Nepokazí se tím něco? Nebudeme spolu už moc? Napadá mě, a odpovídám:
"Určitě ano."
A tak spolu strávíme další nádhernou noc, další krásnou, šestou noc v kuse, kdy se můžu dívat na její obnažený prsa, na její zadeček, můžu hňácat její měkký, a totálně poddajný tělo, její tělo který je jako polštářek, a sledovat jak stoupá a klesá její hruď a přehrávat si při tom v hlavě pana Hapku.
Ráno se loučíme jako totálně zamilovanej pár, ona jde do práce a já domů spát, a těším se na odpoledne kdy mi má přijet pan H. a jeho přítelkyně, a já tím pádem smysluplně využiju den a nebudu myslet na Dianu, a beztak si od ní konečně odpočinu, ale zvláštní je, že nějak moc na ten odpočinek nemyslím a spíš mám tendence si představovat jaké to asi bude, až se večer zase uvidíme.
Je 14:00 a pan H. s jeho ženou přijíždějí. Dělám jim Olomouckého průvodce a po celou dobu myslím na to, že Diana by to zvládla lépe. Kouřím s nimi cigarety, jím s nimi jídla a po celou dobu myslím na to, že bych u sebe chtěl mít Dianu. Píšu jí na messenger, ale snažím se to nepřehánět. Rád si s Dianou píšu na messengeru. Posíláme si memy, vtipy, komiksový stripy. Diana perfektně ovládá angličtinu, což je u mých holek poměrně výjimečná vlastnost.
"Hele, teď Vás tu nechám, půjdu zkontrolovat Dianu k ní do práce a zeptám se jí, jestli by nechtěla být po práci s náma," říkám H. a jeho ženě.
"Tyvole a nechceš jí nechat bejt? Dyť ste spolu byli 5 dnů ne?" Ptá se zaraženě pan H., ale já nevidim, neslyšim. Jediný co chci, je vidět na malou chvíli Dianu. Nafetovat se jí.
A tak jí ťukám na dveře od práce a ona mi zaraženě otevírá.
"To teda nechápu proč tu seš, nemám na Tebe absolutně čas."
"Já jsem tě chtěl jen pozdravit, a zeptat se jestli nepůjdeš po práci s náma dokončit můj turistický výklad," říkám.
"Ne, po práci už něco mám."
"Aha, a co máš?"
"CO JE TI POTOM?!" Vyštěkne Diana.
Jsem zaraženej.
"No a co večer, uvidíme se?" Ptám se čím dál nejistější.
"Nevím, možná."
"Proč jenom možná? Proč ne určitě? Diano, co se děje?"
"Nic se neděje, mám spoustu práce, běž už."
"Já půjdu, ale pojďme se domluvit, že večer se určitě uvidíme."
"Ne. Nic takovýho ti teď neslíbim."
Můj boj je prohranej. S tím, že už jí nebudu rušit, Dianu opouštím. Přisedám si zpět k H. a jeho ženě do baru a jsem smutnej.
"Sem ti řikal, ať za ní nechodíš." Řiká otcovsky pan H. a já s ním musím souhlasit. Ta hrstka přátel co mám, mi dává vždy dobrý rady. Vždycky navrhuje rozumný řešení. Ale já ty rady ani ty řešení nikdy neposlouchám.
A tak trávím zbytek odpoledne s těmi dvěma zvláštními lidmi. Jeden miluje vesmír a vše kolem něj a ta druhá zas miluje jógu a svý dcery. Většinu času už jen mluvím o Dianě a o tom, co pro mě znamená. Vypisuju jí. Snažím jí se popsat svý pocity zaraženosti a sklíčenosti, co z ní po návštěvě v práci mám. Většinu času se prostě jen snažim aby mě chápala.
"Prosímtě nepiš mi tolik. Nech mě vydechnout." Je většina zpráv, kterými ona odpovídá. To už tady bylo. To známe.
Pan H. a jeho žena mě opouštějí. Kouřím cigaretu za cigaretou a jsem čím dál nervóznější. Střídavě prší a je slunečno. Střídavě je bouřka a pak slunečno. Opět mám pocit, že moje nálady naprosto souvisí s okolním počasím. Nevím, co mám dělat, nevím kam mám jít. Chci být jen s Dianou, nic jinýho mě nezajímá. Beru skejta, ale nevím proč si ho beru. Jdu do kauflandu a nevím proč do něj jdu. Je tak 9 večer a Diana je přes messenger čím dál odmítavější.
"Prosímtě, můžeme se vidět teda aspoň v noci, před spaním na cigáro?" Vypisuju jí už značně zoufale.
"Jo, tak na 10 minut by to šlo. Ale nevím kdy přesně."
"A proč to nevíš?"
"Nevim."
"A kde teda vlastně seš?"
"Po tom ti nic není."
Proč je na mě taková? Proč se chová takhle když jsem jí nic neudělal? Kde je a co chce dělat? Je s kamarádkama? Je s kamarádama? Nebo jen s jedním kamarádem?? Je s nějakým cizím klukem? Proč mi to nemůže říct? Byli jsme spolu takovou dobu na chatě a bylo to v pohodě. To na to zapomněla?
Mý rozčilení se stupňuje. Zase mi přestává být dobře. Otevírám si na schodech u kauflandu pivo, ale pít ho mi vůbec nepomáhá. Naopak. Má prazvláštní nemoc se šíří mým mozkem jako infikovaná odpadní voda Vltavou. Už to nevydržím a vytáčím Dianino číslo. Poprvý to nebere. Dávám si 10-ti minutovej odstup a volám znovu. Zase nic. Volám potřetí. Konečně se ozve charakteristickej zvuk přijetí hovoru a slyším její nasranej hlas.
"Ty mi prostě nemůžeš dát pokoj, co?!" Štekne místo pozdravu.
"Jakej pokoj? Diano, můžeš mi vysvětlit co se děje?"
"Děje se to, že si od tebe chci odpočinout, chci mít volnej večer, a ty to nedokážeš respektovat."
"Ale nic takovýho si neřekla. Místo toho jen mlžíš. Já nevim co se děje. Není mi v tom dobře. Řikal jsem ti, že mi musíš věci říkat konkrétně a jasně."
"No a já jsem ti zas říkala, že čim víc mi budeš vypisovat a volat tím to bude horší. Nazdar." Pokládá telefon. Začínám běsnit. Co to kurva je?? PROČ TO JAKO DĚLÁ?!! Volám jí zpátky.
"PROČ MI KURVA POKLÁDÁŠ TELEFON?!" Začínám hovor.
"Ježišmarja ty debile, nech mě bejt!" Kontruje ona.
"CO MI JAKO NADÁVÁŠ, KOUKEJ MI ŘÍCT KDE SEŠ A S KYM!"
"Po tom ti nic není."
"DĚLEJ, ŘEKNI MI TO DOPRDELE NEBO SE FAKT NASERU" řvu a mrskám prázdnou plechovkou o chodník. Nějaká paní s kočárkem se na mě vyděšeně dívá.
"Jsem ve Zkoušce." Řekne rezignovaně Diana. "A ty to teď posíráš."
"CO JAKO POSÍRÁM? POSÍRÁM NĚCO TIM, ŽE TĚ CHCI VIDĚT? MNĚ V TOM NENÍ DOBŘE. NEMÁM CO DĚLAT A NEMÁM KAM JÍT. PROSIMTĚ POĎ SE VIDĚT."
"Ne."
"TAK ALE TO ZA TEBOU MUSIM DO ZKOUŠKY!! TO JAKO CHCEŠ ABYCH TAM ZASE CHODIL PROTI TVÝ VŮLI??!" Křičím hystericky.
"Ne. Nechoď sem."
"A CO MI JAKO ZBEJVÁ, ŘEKNI MI CO MI TEDA ZBEJVÁ??!"
"To nevim. Di si někam stavět bábovky z písku."
Nevěřícně odtahuju telefon od svýho ucha. Co že to právě řekla? Co to řekla? Potlačuju vztek. Potlačuju touhu jí totálně verbálně zmasakrovat. Zhluboka se nadechuju a vydechuju. Pak už řeknu klidně:
"Promiň, že sem nadával. Není mi psychicky dobře. Prosím, pojďme se domluvit na konkrétní čas a místo, kde si dáme cigáro."
V telefonu je ticho. Pak se jen ozve stroze:
"Teď už nechci." A je mi opět položen telefon.
Nevím co mám dělat. Všechno ve mně jenom řve: MUSÍŠ JÍ VIDĚT, MUSÍŠ JI VIDĚT, MUSÍŠ JI VIDĚT - A ten hlas se nedá potlačit. Polykám guajacuran. Nijak nepomáhá. Jdu domů a snažím se hlas přehlušit placatkou vodky, co mám na vyplachování bolavýho zubu. Nijak nepomáhá. Piju další pivo. Nijak nepomáhá. Nakonec jí teda píšu:
"Jdu za tebou."
..." Jestli ke mně cítíš něco, co se alespoň vzdáleně podobá lásce, tak za mnou nechoď." Přichází odpověď.
To jen posiluje moje podezření, že se něco stalo. Stalo se něco strašnýho.
Dopíjím vodku, beru si další pivo do baťohu na cestu a vyrážím do Zkoušky. Jako už tolikrát tam jdu. Zase proti její vůli. je 23:30. Asi jsem trochu opilej, ale neuvědomuju si to. Uvědomuju si jen tu šílenou touhu, ten strašnej hlad ji vidět. Vidět její manga oči, její tmavě hnědý vlasy a její prdelku na bradě. Její drzej úsměv malý domýšlivý sexy holky, její tlustší bříško a její kozy vytrčený do prostoru. To všechno mě na ní přitahuje.
Vrážím do baru nedívající se napravo nalevo, s jistotou přicházející k místu, kde domněle sedí. Je tam.
"Čau." Říkám a usmívám se.
"No nazdar," říká ona a vypadá naštvaně. Vypadá naštvaně, ale zároveň potěšeně, že mě vidí. Jsem přesvědčen, že se jí na tom něco líbí, že jsme za ní přišel. Že si díky tomu připadá chtěná a žádaná.
Vedeme spolu naší klasickou pasivně agresivní konverzaci.
"Neměl jsi sem chodit. Jsem nasraná." Říká.
"Já vim. Ale stejně ti to sluší."
"Teď jen přilejváš olej do ohně. A ty víš, že já jsem oheň."
"Jo, a já jsem voda."
Náhle si k nám přisedá nějakej týpek a podává Dianě doner kebab box. Okamžitě si vzpomenu jak jsem jí ho přinesl do Zkoušky už jednou já.
"Ahoj, já jsem Miloš." Usmívám se a podávám mu ruku.
"Já jsem Honza," odpovídá on.
"Honza je můj kamarád." Říká diana.
"Kamarád jo?" Měřím si jeho i jí pohledem.
Ačkoliv mě Honza vůbec nezajímá, začínám se bavit výhradně s ním. Ptám se ho, co dělá. Programuje hry. Ptám se ho jak. V pascalu. Můj kamarád taky dělal hry v Pascalu. Udělal jsem s nim adventuru. Vážně? A cos tam konkrétně dělal? Hudbu a grafický návrhy místností. Tyjo hustý. Jojo.
Diana jen sedí, jí kebab box a čím dál víc se mračí. Dělám teď něco, co na mě z duše nenávidí. Kradu si celou konverzaci pro sebe. Kradu jí dialog s jejím "kamarádem" a bavim se s ním o tématech, ke kterým ona nemá co říct. Dianu zcela ignorujeme a bavíme se jenom spolu. Skvělá pomsta.
"Honza studuje taky grafickej design" - snaží se vstoupit do konverzace.
"Ptal se tě někdo na něco?" Usazuju jí.
Diana rudne vzteky. Bavíme se s Honzou v živým hovoru snad 20-30 minut. Honza někam odchází.
"Odejdi prosimtě." Řiká Diana.
"A co z toho budu mít?" Odpovídám.
"Budeš z toho mít, že tě nebudu nenávidět. Jsem teď na tebe nasraná tolik, že si to ani neumíš představit."
"Mám odejít a nechat tě s nějakým týpkem, se kterým si tu chtěla bejt sama, abys ho mohla sbalit?"
"Ty idiote, tak to vůbec není. Honza je kamarád."
"Já ho neznám. Pro mě je to cizí týpek. A nenadávej mi."
"Je to jenom kamarád. Odejdi."
Náhle se k nám naklání jeden z barmanů.
"Dianko, kdyby byl jakejkoliv problém, stačí říct a vyvedeme ho." Ukazuje na mě barman, jako bych tam nebyl. Odchází.
"To je ale sráč." Říkám.
"Drž hubu, je to můj skvělej kamarád."
"Takhle říkáš všem svým milencům? Kamarád?" Ptám se.
"Hele mně je tahle situace dost nepříjemná. Asi půjdu." Objevuje se Honza se svou trochou do mlýna.
"Rád sem tě poznal Honzo," říkám nadšeně.
"Ne, prosimtě nechoď. Miloš už je na odchodu." Kontruje Diana.
Já se ale k odchodu nemám. To by se jí tak hodilo. Nakonec to Diana řeší tak, že si přesedá ke stolu s dalšíma "kamarádama." To mi bere vítr z plachet a zůstávám sedět u stolu sám. Pochopím, že situace už se nedá nijak zachránit a tak se chci s Dianou aspoň rozloučit.
"Tak já teda du, no. Měj se hezky."
Ona jen odvrátí hlavu a ani nic neodpoví. Jako bych byl cizí. Hůř než cizí. To mě zraňuje. Jsem na odchodu. Náhle mě někdo chytá za rameno.
"A kdo bude platit to pivo?" Ptá se mě barmanka.
"Diana." Odpovídám.
Venku ujdu pár kroků a za rohem si zmoženě sednu na zem plnou hoven, vajglů a flusanců od všech olomouckejch bezdomovců. Zapaluju si. Srovnávám si všechno, co se právě odehrálo. Kouřím a přemýšlím. Jsem docela vyrovnanej. Zdá se, že to byl vážně jenom kamarád. Třeba spolu vážně nechtěj šukat.
Už už se zvedám, že půjdu domů, když tu se objevujou. Diana s Honzou. Spatří mě. "Ježišmarjá, to ne..." slyším jí říct polohlasem.
"Ale dobrý, večer, tak kampak máme namířeno?" Nahrnu se mezi ně.
"Domů." Říká Diana.
"Tak to tě doprovodim." Odpovídám.
"Ne, doprovodí mě Honza. Už jsme domluvený."
"To se ale budeš muset dostat přese mě Honzo." Říkám se a dívám se mu do obličeje.
"No, mlátit tě nebudu, na to zapomeň." Odpovídá.
"Proč ne, ty sráči?"
"Protože je mi tě líto. Vim, že máš hraniční poruchu."
"No a co, hubu ti rozbiju stejně." odpovídám a popadám do ruky opodál ležící laťku.
"Zavolej taxíka." říká Diana.
"A kam pojedeme? Ptám se já."
"Ty nepojedeš nikam. Ale právě si zařídil, že jedu s honzou k němu."
"To si děláš prdel ne?"
"Nedělám. Ty se musíš naučit, že se takhle chovat nemůžeš."
"CO DOPRDELE? JAK TAKHLE?? JÁ NEJSEM TEN, KDO CHCE ODJET S NĚKYM CIZÍM K NĚMU DOMŮ."
"Je to jenom kamarád."
"MNĚ JE U PRDELE, CO JE, TY S NIM NIKAM NEPOJEDEŠ ABY TĚ VOMRDAL."
"Haló? Prosili bychom taxi na Komenského 11."
"Ano, já s nim pojedu, a jestli nastoupíš s náma, rozbiju ti hubu. Přísahám, že ti jí rozbiju sama." Kontruje Diana.
Zoufale se na ní dívám. Přestávám se cejtit jistě a v kramflecích. Zkoumám její oči, její postoj, její řeč těla. Vidím jen nasranost, nic než nasranost.
"Diano, prosimtě....Tohle nedělej...Vždyť tě miluju a ty mě taky... Byli jsme spolu 4 dny na chatě..."
"To nic neznamená. Musíš se naučit, že takhle se chovat nemůžeš."
Chytám ji za rameno. "Prosimtě nedělej -"
"NESAHEJ NA MĚ. JESTLI NA MĚ BUDEŠ SAHAT A NASTOUPÍŠ DO TAXÍKU, ROZBIJU TI HUBU."
Přijíždí Taxi. Snažím se zabránit Dianě v nástupu. Honza k ní přistoupí a řiká:
"Nasedni si. Já už to s nim nějak zařídím když bude třeba."
Hrnu se za ní. Honza mi zahradí prostor tělem. Má tak 185 cm. Já mám 173.
"Tyvole neodjížděj s ní. My spolu máme vztah, chápeš to??"
"Chápu. Ale do toho taxíku nepudeš."
"TY SRÁČI. TAK MI ROZBIJ HUBU, DĚLEJ."
"Nemocný lidi nebiju. Do taxíku nenastoupíš."
Hlasitě dejchám. Zuřim. Jsem připravenej k boji. Prudce nasávám molekuly zloby. Náhle se ve mně něco zlomí.
"No tak kurva nenastoupim... Ale je mi to líto." Řikám už zcela zlomenej.
"Mně je to taky líto." Odpovídá Honza. Diana sedí vzadu a ani se na mě nepodívá.
Pak se stane, co se stát musí. Honza si nasedá do auta taky, a bezejmená karikatura řidiče je odváží ode mně. Pryč ode mně. Kamsi daleko.
Zbejvá mi jen bezmocně sledovat jak se vzdalujou a opouštěj mojí totálně vyčerpanou, zoufalou a opilou schránu.
Co se to právě stalo? Doprdele.
Vyspala se Diana s Honzou?
Rozešli jsme se po týhle události nebo zůstali spolu?
Smazala starý auditko Lena nebo Filip Salcburger?
Proč je Filip Salcburger čurák?
A byl čurák Honza nebo byl vlastně fajn?
To vše a mnohem víc se dozvíš v dalším pokračování, který nastane až mi KDOKOLIV odsud pošle byť minimální částku na účet 2110148179/2700, abych si mohl koupit nového poskytovatele internetu a nemusel psát tyhle věci po kavárnách, kam chodí Dianiny známí.