rosomák sibiřský
Navzdory názvu nežije výhradně na Sibiři, nalezneme ho ve větším počtu též na území Kanady a Aljašky, ale i v severských evropských státech a třeba i v Yellowstoneském národním parku, ve Skalnatých horách nebo v Kalifornii.
Přestože nejvíc ze všeho připomíná spíš menšího štíhlejšího medvěda, je rosomák největší žijící suchozemskou lasicovitou šelmou. Váží mezi 10 až 18 kg (i když se objevili i samci o hmotnosti kolem 30 kg), na délku má 65 cm až 107 cm. Nejbližší příbuzný rosomáka je kuna. Větší než rosomák jsou jen vodní lasicovité šelmy: vydra mořská a vydra obrovská.
Má speciálně uzpůsobený chrup, aby mohl drtit i kosti velkých kopytníků a zmrzlou potravu, stisk je srovnatelný s hyenou skvrnitou. Smrdí. Někdy se mu proto přezdívá „tchoří medvěd“. Umí svou kořist ubránit i před mnohem větší šelmou (je zdokumentován i případ, když 5,5 kilogramový rosomák odehnal medvěda baribala!). Krmí se různými menšími i většími živočichy, které potká, velkou část potravy tvoří i mršiny. Kvůli tomu ovšem je trnem v oku vlkům, kteří často rosomáka z jeho území vyženou nebo se jimi nakrmí.
Jejich pohlavní život je zajímavý: úspěšný samec navštěvuje pravidelně dvě až tři samičky, ostatní samci zůstanou na ocet. K páření dochází během letních měsíců, k uhnízdění a počátku vývoje vajíčka ale dochází až k zimě (vývoj je tedy do té doby v těle samice pozdržen). Po zhruba dvou měsících se rodí dvě až tři mláďata. Do velikosti dospělého rosomáka dorostou již během prvního roku života.
Dožívají se 5 až 30 let, horní hranice však dosáhlo jen několik málo jedinců.
