Kdysi jsem psávala kratší beletristické útvary, ale pak jsem došla k názoru, že moje texty plní především arteterapeutickou funkci a k nějakému dalšímu šíření se příliš nehodí.

V současné době se živím psaním textů pro pacienty a zdravotníky, což moje touhy psát (a především psát něco smysluplného) dostatečně uspokojuje.

Všem začínajícím autorům přeju na jejich literární dráze spoustu inspirace i trpělivosti. A taky trošku štěstí, bez kterého se žádný úspěch neobejde.

nejdříve povídky, sem tam literární soutěž (na gymplu), pak dva romány do šuplíku, pak manželka a děti a asi 10 let pauza, pak návrat ke kořenům, dopsání románu a martyrium s vydáním románu. Teď psaní druhého dílu románu a pokus o povídku do soutěže,,,

KALHOTKA: Drive spis poezie, pak hodne odborny texty/publikace, coz mi psani dost znechutilo (https://en.wikipedia.org/wiki/Publish_or_perish ), v posledku nejak nebyl cas (rodina, prace, dum, ...), ale touzim si vyzkouset nejakou prozu, v hlave casto spradam pribehy, ale asi jsem nedostatecne disciplinovany to zformovat poradne na papir.

ORISKOVANUTELA: bacha, tohle se mi stalo někdy před dvaceti lety, nechtěla jsem na to tlačit, ale už jsem to nikdy pořádně nerozjela :D

Pisu poesii, driv jsem psala uvahy, povidky... za posledni dobu jsem psani hodila k ledu, a na silu to nechci tlacit