Mno abych se postupne pripravil na Ishin, zajel jsem si na sever do Ostravy na Japonske dny a byly to... intenzivni tri dny. Mel jsem Okonomiyaki od Hiroki Komiya, videl Polaka hrat nejvyssi japonskou ligu divadla Nó, slysel Tujiko Noriko, dojal se u ukrajinske hymny v podani klaviristy Nakamura Tempei, zkousel kaligrafii s Yoshimi Wako, sledoval tanecni mashup Yosakoi, zjistil jsem, ze jsou Cesi skoro jedini na svete, kteri replikuji oficialne ne jenom divadlo Kjogen, ale i festivalovy tance z Okinawy v podani Ryukyukoku Matsuri Daiko, vyzkousel jsem si Shogi (neslo mi to stejne, jako v Yakuze), videl jsem chlapika jmenem Takuya Taniguchi, kterej by dal Taiko no Tatsujin na Hard nohama, pobavil jsem se u Keiichi Iwasaki, kterej objel pulku sveta na kole a jeste u toho kouzli v televiznim Talentu, videl jsem asi sest prednasek a workshopu a na zaver se krajela cibule u dirigenta a operniho zpevaka Noritaro Dei, kterej mluvil cesky, zazpival Vínečkó bííírrrééé a kterej dirigoval ceskej detskej peveckej sbor, kterej zpival japonsky songy z Laputy a Totota a k tomu vsemu hralo quarteto japonek Dvořáka. Aby toho nebylo málo, tak tam jeste napálili Modlitbu pro Martu zpivanou z poloviny česky a z poloviny japonsky. Samozrejme jsem se tam asi osmkrat stihl zamilovat do Japonek, ktery se tam promenadovaly v yukatach a potkal jsem se s clovekem, kterej dohral vsechny Yakuzy a poslal jsem mu pozvanku na nyx a ceka na Ishin stejne jako my. Mise splnena.