Já právě tu nastavovanou kaši chápu - všechny ty vzpomínky na mě tak působily. Jenže herně to prostě prázdný. Mrtvý muzeum. Já fakt nechci chodit z bodu do bodu a dojímat se. Co si z toho odnáším je naopak Ichiho závěr - tohle je přesně ten charakter, kterej náš svět teď potřebuje a v čem byla Yakuza vždycky silná. Neskutečně čistej pošuk.
Piráty a další díly i Nagoshiho novou hru si samozřejmě dám, ne že ne.