....Ahoj, tak abych tu nějak zrekapituloval svůj příběh.

V roce 2018 jsem potkal v Hanácké metropoli mladou studentku žurnalistiky, která byla mou vysněnou dívkou.

Prostě jsem si vždycky představoval, že budu mít malou, drobnou dívku s hnědýma očima, a vlasama, která bude spontánní, bude se chovat zcela nepředvídatelně, bude krásně vzdychat v posteli, a bude se mi svěřovat se svýma nejtemnějšíma tajemstvíma, bude nesmírně inteligentní a já pro ni budu něco jako vzor, ale zároveň k ní budu moct vzhlížet.

(Že měla hnědé vlasy i oči, je nesmírně důležité, protože jsem si to tak vysnil.)

Že bude nesmírně aktivní v sexu, bude navrhovat praktiky, (jako třeba anální sex,) který mě vždycky přitahovaly, který se mnou i bez problému uskuteční, ale zároveň bude jistým způsobem nedostupná a tím pádem ještě víc fascinující.

Všechno tohle se mi v 2018 splnilo, a měli jsme s touto dívkou čtyřměsíční vztah.

Během toho vztahu mě téměř od počátku provázely úzkostný stavy, nejistota a obavy, protože se ukázalo, že dívka má sebevražedný tendence a je nesmírně nepředvídatelná a já se navíc STRAŠNĚ bál, a by se to s ní nepokazilo.

Tohle mě hrozně děsilo, ale zároveň mě to hrozně přitahovalo a připadal jsem si jako její rytíř na bílém koni - jako oblíbená představa, všech mladých nezkušených dívek, a domnívám se, že i její představa- přede mnou měla údajně jednoho, jediného kluka.

.... Několikrát mě ujistila o tom, že jsem jediný muž v jejím životě, kterého kdy opravdu milovala, a že jsem JEDINÝ, komu se může svěřit se všema svýma tajemstvíma, o kterých nevěděla údajně ani její nejlepší kamarádka, a zkrátka NIKDO.

Tenhle tlak jsem ale nemohl ustát, a po pár týdnech vztahu se na ní stal kompletně závislý, částečně i z toho důvodu, že jsem se o ní až extrémně bál, a hlavně z toho důvodu, že mám diagnostikovanou Závislou poruchu osobnosti, což je něco s čím musím nedobrovolně žít a žije se mi s tím velmi těžko.

Dívka si tento stav velice brzy uvědomila, a začala být vyhýbavá.

To jen brutálně posílilo mou touhu po ní, a brzy jsem jí neustálými zprávami a telefonáty kompletně odradil.

Předtím mě ovšem stačila představit své rodině, a dát mi několikrát intenzivně najevo, že jsem nejdůležitější osoba v jejím životě.

Rozcházeli jsme se natřikrát, rozchody měly velmi komplikovaný a nehezký průběh, a po nich jsme spolu ještě spali.

.................

Od té doby je to již zmíněné tři roky, a mně se na ní stále nedaří zapomenout.

Ale to až tak extrémně, že se mi o ní prakticky každou noc zdá, zdají se mi o ní extrémně realistické sny, kdy se udobřujeme v jejím rodném městě, realistické sny, kdy vystupuje jako alkoholička a já jí zachraňuju a téměř každou minutu kdy vyjdu do ulic, jí vídám v olbličejích jiných, zcela cizích dívek, a v každém vztahu o ní s jinými ženami mluvím.

Přitom jsem jí tři roky neviděl, nepíšeme si, a z její strany je utnutý veškerý kontakt.

Trápím se tím v podstatě každý den, ať dělám, co dělám, myslím na ní. Můžu sportovat, můžu tvořit, můžu pracovat a stejně na ní myslím. Poslal jsem jí X dopisů a emailů, jednou jsem se za ní i vydal do domu jejich rodičů, ale nebyla tam jak ona, ani její rodiče.

Dívka má sebevražedné tendence a alkoholické sklony, a o jejích osudech se teď dozvídám pouze prostřednictvím webových stránek ČRO Zlín, kam příspívá jako reportérka.

Má tu někdo podobnou zkušenost?