Mně přijde, že jsou různý stupně nebo možná typy. Narazil jsem před pár měsíci na nějaký test, při kterém má člověk zavřít oči a představit si nějaký konkrétní jednoduchý barevný symbol, a pod tím byla tabulka obrázků zhruba přibližující, co jste mohli vidět, od jasného obrazu přes matné duchy/obrysy až po nic.
Já jsem byl někde mezi matným duchem a ničím. Ale od malička se zajímám o vizuální umění, maloval jsem a kreslil, fotím, dělám 3D grafiku a sice to všechno dělám jen na hobby úrovni, ale nikdy mi nepřišlo že bych byl v tomhle vizuálně hendikepovaný. Je teda fakt, že jsem kreslil a maloval z 90% abstrakce. Je to kvůli osobní preferenci a tomu že jsem byl k abstrakci vedený, ne kvůli problémům, ale protože jsem se to nikdy ani moc nesnažil učit, tak nedokážu říct jestli by to nebyla překážka.
Ale třeba prostorovou představivost mám dobrou, s geometrií nebo vizuálníma úlohama v IQ testech problém taky nemám. Většinou si obrazy představuju tak jako abstraktněji, jako by se mi vybavovaly spíš koncepty té věci než přímo její obraz. Není to tak, že bych si nepředstavil nic, ale to co si představuju není skoro vůbec napojené na vizuál, jako by mi ty informace z paměti přicházely někam jinam.
Vizualizační cvičení při meditaci mi teda taky nejdou. Ale podle mě tam jde stejně většinou spíš o pocit který vizualizovaná věc vyvolává, a to si představit dokážu, i když to taky nejde samo (ale to asi málokomu).