Tak už jsem slavnej i v Americe..

Teda aspoň tam o mém bídném díle píšou. To se počítá, asi.

Capturing the beauty of hidden industry - The Postindustrial
https://postindustrial.com/stories/capturing-the-beauty-of-hidden-industry/

Mimochodem - minulý týden se v jedné internetové aukci dražil (a vydražil) tenhle vzácný triptych Ostravská Madona od akademického malíře Jana Obšila.

Víc k historii díla: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/ostravska-madona.A121213_1866467_ostrava-zpravy_kol

200x100 cm, olej na plátně, 1941

V__M: =D dokud jsem si to nezobrazil na fullscreen, tak jsem myslel, že to nalevo je předloha a napravo je obraz ... moooc povedený ;)

KOC256: Zatim jen ukázal, ale něco z výsledné série pustí. .) Po výstavě..

Velká radost a první vlašťovka ze spolupráce s mexickým malířem (a ředitelem jedné hutní společnosti) Rodrigo Calderónem.

Tenhle obraz podle mé starší fotografie z LIBERTY Ostrava mu zabral 8 měsíců. Jedná se o olej na plátně 120x120 cm a další budou následovat. :)

TOOMIX: Příbram mám moc rád, tam u mně dlouhodobě vede tahle šachta. :)

V__M: Něco z Příbrami? :)

AMANT: Takto už v pořádku?

AMANT: V_M doly fotí, má jich v archivu několik set, ale nějak se s tim dostatečně nechlubí :))

KOC256: no dobre, ale to uz jsme se posunuli od poetiky mohutnych slevaren ke smutne realite hornickeho sidliste:)) ano, oboji lze spatrit na ostravsku, ale doly myslim V_M nefoti;)

FRK_R23:
Nevim zda je spravne slovo “radi”. Oni tu zili a nebylo asi uplne na vyber. Deda se sem (do Ostravy) pristehoval z Jizni moravy v padesatych letech budovat Porubu. Perspektivni mesto plne prace. Tenkrat se asi moc nehralo na dopady na zivotni prostredi a zdravi pracujicich. “Ja jsem hornik, kdo je vic?!”, bylo vice nez poukazovat na zaprasene plice nebo jiny dopad na lidske zdravi. Kde kdo vzpomina jak po sichte se slo chlastat - tedy dale podporit sve zdravi. Mamka vzpomina jak neslo ani v lete susit na balkone pliny, protoze by nikdy nebyly bile. Proste vsude plno prachu. A kdyz to za hodinu suseni bylo videt na plinach, tak se to zrejme muselo promitat i na plicich…

Ono je krasne obdivovat neco zpusobem, ja si k vam dojedu to prohlednout a pak se vratim do te sve ciste Prahy. Ted to nemyslim zle. Ale je to realita. Asi jako si zajet prohlednout Černobyl. Ale ze bych se tam chtel nastehovat…

FRK_R23: tak co mas delat, zit v nejaky vnitrni kolizi dlouho nikdo moc nevydrzi, tak se z vnuceny deviace stane nova norma a prilnes k unosci no...:))

FRK_R23: ono se nam to libi, protoze tam nemusime makat:)) to je jak 150 let stara chaloupka, kde jeden spal na peci, druhej na prycne nad prasetem, protoze to taky hralo a 5 deti v nakym smotku na naky lavici...nebo stary mesto, krivolaky ulicky, romantika jak nikdy, ale dobove tam zit v 8 lidech ve dvou mistnostech bez zachodu asi sotva:) ale jako skanzen je to moc pekny!

V__M: Tohle je těžký. Zásadním selháním státu je totiž jakákoli absence plánu po zavření. Je samozřejmě v pořádku, že lidi nebudou dejchat jedovatej vzduch, o tom se snad nemá cenu přít. Jenže v takovou chvíli a na takovym místě má nastoupit stát a celej ten region rekvalifikovat a nacpat tam mraky peněz.

Což se nedějě a je to dost smutný, protože všechen ten těžkej průmysl vydělal spoustu peněz.

Takže na jedné straně je tu industriální romantika provozů, které tady mistr Mácha tak upřímně miluje a na straně druhé zcela reálně dopady na přírodu a zdraví lidí.

Celkem dobře (ale už jsem tam teda delší dobu nebyl) myslim zužitkovali Vítkovice v Ostravě. Ten obří sál z toho plynojemu či co to bylo je super. Ale opět, nebyl to stát. Byl to místní mecenáš.

Tohle je vážně těžkej topic, ale přidám jednu historku k dobru.

V Polsku byla jedna koksovna jménem Debiensko (https://www.viktormacha.com/galerie/koksownia-dbiesko-czerwionka-leszczyny-85/). Shodou okolností také založena v roce 1908. Vedle koksovny byl důl a dělnická kolonie, kino, obchod, atd. Byl to tvrdej život, ale všem to přišlo jako jediná možná a správná varianta bytí. Město fungovalo.

V té kolonii bydlela rodina, jejichž dcera odešla studovat do Belgie, kde se později usadila. Rodinu navštěvovala každé Vánoce.

A každé Vánoce jí ze všeho nejvíc vadil všudypřítomný smrad/vůně koksovny za plotem. Vadil jí tak moc, že každý leden poslala na koksovnu stížnost, kterou s postupem let hnala výš a výš, až se celé kauzy chytla belgická nadace ClientEarth.

V roce 2018 byla koksovna uzavřena pro opakované překračování emisí benzenu. ClientEarth slavila úspěch.

Přijeďte se tam podívat teď. Město duchů, vybydlené domy, haldy odpadu v ulicích, torza uhelných věží, nezaměstnanost.